Nechyběly krajkářky z Ústí nad Labem, Litvínova, Klášterce nad Ohří, Kraslic nebo Karlových Varů, ale také třeba z německého Annabergu.
Každá z nich tu zároveň prezentovala svoji práci a k vidění byla také šitá krajka i krajka vyrobená podle starých podvinků. „To jsou na papír nakreslené vzory, které se pak navíjejí na válec při ručním paličkování krajek,“ vysvětlila organizátorka akce a letitá krajkářka Jana Dvořáková.
„Staré podvinky, které jsou pro nás velmi vzácné, se nám do ruky dostávají často úplnou náhodou. Pražák si koupí na horách chalupu a objeví vedle podvinků třeba i dřevěné tyčky nebo prešpány. On neví, co s tím, ale je mu to líto vyhodit. A protože já žiju v Ostrově dobrých šedesát let a spousta lidí už mě zná, tak ho pošlou rovnou za mnou,“ doplnila Jana Dvořáková.
Stejně vzácné jako podvinky bývají podle krajkářky právě i znovu objevené prešpány - propíchané podložky z tvrdého papíru.
„Původní prešpány jsou pro nás opravdové poklady, protože slouží jako mustr, abychom dokázaly původní vzory našich předchůdkyň zachytit. Z půdy bývávají krásně vyschlé i dřevěné tyčky na paličkování, jen herdule už jsou obvykle dost zničené od molů, takže se musí vyhodit,“ upřesnila krajkářka s tím, že pilinami plněný váleček na paličkování už si ale dnes každá šikovná krajkářka udělá sama.
Zábava na důchod
Evženie Nováčková z Odeře se tradičnímu řemeslu z českého Krušnohoří věnuje teprve šest let. „Ruční práce jsem měla ráda vždycky, ale až v důchodu bylo víc času začít se věnovat sama sobě. Nejtěžší bylo naučit se číst ve vzorníčku, neboli podvinku a podle něj zvolit tu správnou techniku,“ zavzpomínala na své začátky.
Dnes už jí nedělá ani starost sehnat nitě. Při paličkování se totiž používají nejen nitě běžně dostupné v galanteriích, ale také nitě z lýka, konopí, lnu a z umělých vláken.
„Od té doby, co se v Kovářské u Měděnce otevřela specializovaná továrna na výrobu nití a přízí, máme tu kvalitního materiálu víc než dost,“ doplnila Evženie Nováčková a ukázala zároveň, na čem během ostrovského setkání po celý den pracovala.
„Právě se učím základy německé, litevské a australské krajky. A když mi něco nejde, máme tady po ruce tu nejlepší lektorku z Karlovarska Marii Vránovou. Ta naučí paličkovat každou,“ dodala.
Z nouze poctivá tradice
Paličkování je tradiční umělecké řemeslo německé i české strany Krušných hor a jeho počátky spadají až do 16. století, kdy se manželka zámožného uhlobarona Barbara Uthmannová z Annabergu rozhodla, že se na tu bídu kolem už nechce dál dívat.
Krajku objevila na svých cestách po Itálii, kde se i přiučila, jak se co dělá. Nakonec do paličkování zapojila na devět stovek žen z horských vesnic, kde se nedařilo dobytku ani pěstování zeleniny či obilí a lidé tu strádali.
Novým řemeslem si domácnosti dokázaly velmi dobře přivydělat, a tak se krajkářské umění začalo dědit z generace na generaci.
