Proč dal Hurikánům košem? Kvůli Wardovi, přiznává Andersen a vyhlíží restart kariéry

Kdysi Carolině pláchl a raději znovu prošel draftem, teď má být její novou jedničkou. To je příběh Frederika Andersena, dánského brankáře, co zkusí zacelit mezeru po odchodech Alexe Nedeljkovice, Jamese Reimera a Petra Mrázka. Ryšavý čahoun na to nebude sám, vytvoří severský tandem se zkušeným Finem Anttim Raantou. "Doufám, že mezi námi vznikne zdravá konkurence a jeden druhého budeme posouvat k co nejlepším výkonům," prohodil Andersen před zámořskými novináři.

Tu story asi už znáte.

Canes draftovali Andersena v roce 2010 zkraje sedmého kola, jen pár míst za vegaským tahounem Markem Stonem. Jenže nikdy se s ním nedokázali domluvit na nováčkovské smlouvě.

Talentovaný gólman totiž ve Švédsku vyletěl mezi evropskou špičku a nechtělo se mu vést zdánlivě marný boj o místo mezi třemi tyčemi Hurikánů.

"Měli Cama Warda a počítali s ním na dlouhé roky dopředu, jeho pozice byla hodně silná. Navrch v brankovišti panoval přetlak. A tak jsme se s mými agenty rozhodli, že bude lepší znovu projít draftem," vzpomíná Andersen.

Nepřesvědčily ho ani sliby, že se s ním do gólmanského tandemu počítá. Že by začínal jako Wardův náhradník. Tehdejší carolinský GM Jim Rutherford to na herninského rodáka zkoušel marně.

"Radši jsem šel do rizika a ještě jednou absolvoval draft. Věřil jsem, že bych se mohl dostat do výhodnější situace. Chtěl jsem chytat v NHL a mít větší šanci na dobrou kariéru," vysvětluje Andersen.

Andersen už kdysi dres s logem Carolina Hurricanes oblékl:

Snad aby uklidnil fanoušky svého staronového klubu dodal: "Nikdy to nebylo o tom, že nechci hrát za Carolinu. Důvodem, proč jsem tehdy nepodepsal, bylo přeplněné brankoviště."

Hokejovou pouť metrákový pořízek nakonec s Hurikány přece spojil. Po 11 letech od chvíle, kdy si jej na draftu zamluvili. Už coby ostřílený mazák s téměř 400 odchytanými zápasy mezi elitou.

V hledáčku Canes se ocitl už loni, správný čas přišel až teď. Andersen kývl na dvouletý kontrakt na devět milionů dolarů. Slušné peníze pro někoho, kdo se minulou sezonou, zcela bez nadsázky, protrápil.

Za vše mluví čísla: úspěšnost zákroků pod 90 procent, průměr ke třem obdrženým brankám.

"Byl to pro mě náročný ročník, potýkal jsem se se zraněními. Nebyl jsem schopný chytat tak, jak jsem si představoval. Teď cítím velkou motivaci a chci se dostat na svou někdejší úroveň," hlásí.

Přeje si zapomenout na hořký závěr torontské štace a navázat na veselejší časy. Na doby, kdy patřil k aspirantům na zisk Vezinovy trofeje. Nebo na první zámořskou etapu, kdy v Anaheimu sbíral individuální pocty.

Pokud by pohořel, v záloze číhá Raanta. Příznivci Caroliny by každopádně byli moc rádi, kdyby se Andersen coby ztracený syn osvědčil.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter