Proč se Tálibánu daří postupovat takovou rychlostí
Islámské hnutí Tálibán postupuje v Afghánistánu rychlostí, kterou neočekávali ani místní obyvatelé. Během týdne padlo do rukou islámského hnutí osm provincií i na severu země, který byl tradičně baštou protitálibánského odporu. Proč vláda i místní warlordi de facto rezignovali na obranu těchto území a v čem je situace jiná než před třiadvaceti lety, kdy Tálibán o sever země také bojoval?
Tálibán podle webu Long War Journal ovládal k 10. srpnu 233 afghánských okresů. Vláda jich kontroluje 65 a o zbývajících 109 se bojuje. Islámské hnutí postupuje ovšem ohromnou rychlostí. Na severu země obsadili jeho bojovníci během týdne osm provincií.
Teď se stahují k metropoli provincie Balch Mazár-e-Šarífu, kde se očekává jejich střet s jedním z nejmocnějších mužů v oblasti generálem Abdulem Rašídem Dóstumem, který tam přiletěl z Turecka a Mazár chce údajně bránit stejně jako před třiadvaceti lety. Tehdy ale příliš úspěšný nebyl. Během let 1997 a 1998 padl Mazár-e-Šaríf do rukou Tálibů dvakrát.
Poté, co město 8. srpna 1998 dobyl Tálibán podruhé, pomstil se za předchozí vlny odporu masakrem civilních obyvatel. O život přišlo 8000 mužů, žen i dětí. Hrozí opakovaní takového scénáře i teď? S největší pravděpodobností nikoliv. Důvodů je pro to víc.
Současný Dóstum už není mocným polním velitelem devadesátých let. Tehdy čítaly milice faktického vládce severních provincií kolem 50 000 mužů, k dispozici měl tanky i stíhačky.
Odpor? Téměř neexistuje
Dnes je situace jiná. Podle zpráv z provincií, které na severu Tálibán už dobyl, kladou místní milice odpor jen velmi sporadicky. Pokud se tak děje, vydrží den, dva a zmizí. Nemají dost bojovníků, ale zřejmě ani motivace čelit tálibánské převaze. Proč?
Nová krvavá kapitola afghánských dějin: Tálibán postupuje rychleji, Kábul může padnout do 90 dnů
Číst článek
Podle některých afghánských analytiků může být chabý protitálibánský odpor – jak milic bývalých polních velitelů, tak vládních vojenských jednotek – neoficiální součástí mírových dohod z Dauhá, které s Tálibánem uzavřely Spojené státy a zpečetily tak stažení svých jednotek z Afghánistánu.
Těmto spekulacím nahrává i způsob, jakým Tálibán dobytá území přebírá. Jeho muži obsadí budovu guvernéra, policejní a vojenské objekty, věznice. V ulicích se ale oproti devadesátým letům nerabuje, majetek civilistů nechávají většinou na pokoji. Promyšlenou mají Tálibové také správu dobytých i nedobytých území. Každá provincie má přidělené dva guvernéry. Jeden se zabývá civilními záležitostmi a druhý vojenskými.
Hlavně nezničit město
Jiným prozaičtějším důvodem může být i fakt, že z bývalých polních velitelů jsou dnes především podnikatelé. Muži s obrovskými majetky, kteří do rozvoje měst v severních provinciích investovali nemalé peníze. Kromě komerčních objektů jim patří i soukromé nemocnice nebo školy.
Zkrátka boje uvnitř měst a ničení místní infrastruktury by se zásadně dotklo i jejich majetku, a to podle názoru některých Afghánců nechtějí ani Abdul Rašíd Dóstum, ani Atta Muhammad Nur dopustit.
Odpor nekladou ve velkém ani místní obyvatelé. Oproti Tálibánu devadesátých let, který se etnicky skládal převážně z Paštúnů, jsou dnes členy jeho jednotek také Uzbeci a Tádžici, kteří znají místní prostředí a často jsou s ním rodinně propojeni.
Lidé tedy mají k dispozici zprávy o tom, kde se chystá Tálibán zaútočit i jak bude ofenziva probíhat. Tálibán neničí civilistům majetky, školy, včetně dívčích, nechává alespoň zatím otevřené. Jestli je to nastavení, které přetrvá, nebo se bude s postupem času měnit, je ale zatím těžké odhadnout.
Autorka je komentátorka serveru HlídacíPes
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub