Bez problémů by to nešlo

Manžel Petr se chystal na týdenní služební cestu do Prahy. Balila jsem mu zavazadlo jako mnohokrát předtím. Hlavně aby měl dostatek košil a nic mu nescházelo. Tak budeme s kluky zase sami. Nijak mi to nevadilo, zvykla jsem si. Po návratu si vyjedeme na výlet, děti si užijí tátu a nic nám nebude chybět.

Ten týden utekl jako voda. Věnovala jsem se malému Petrovi a Tomáškovi, navštívila jsem několik kamarádek, a manžela jsem měla opět doma. Z Prahy mi přivezl krásný svetr a klukům spoustu hraček. Vyjeli jsme si na Karlštejn a zajistili si letní dovolenou v kempu u vody, kam jsme jezdili pravidelně. Manžel byl po návratu zamlklý a podrážděný. Jednoho dne jsem zjistila, proč. Petr byl v práci, malý Petřík ve školce a Tomášek si hrál pod mým dozorem na zahradě, když k našemu domu přijel taxík. Z něj vystoupila mladá žena a zazvonila u naší domovní branky.

 „Manžel není doma,“ oznámila jsem ženě. Byla jsem zvyklá na to, že někteří obchodní partneři vyhledávali mého muže i v soukromí domova.

Žena ale chtěla mluvit se mnou. Vysvětlila mi, že s mým mužem čeká dítě. Málem jsem při této informaci zkolabovala.

Jak jsem později zjistila, můj muž měl v Praze románek právě s touto slečnou. Nedal si pozor a mladá žena s ním otěhotněla. Když se mu posléze ozvala, odmítal otcovství a s ženou nekomunikoval, a proto se obrátila na mě.

Byl to šok, ze kterého jsem se dlouho vzpamatovávala. Prvním krokem bylo to, že jsem se odstěhovala ze společné ložnice do pracovny. Druhým krokem měl být rozvod, ke kterému nakonec nedošlo. A také jsem zrušila dovolenou.

Můj muž se dušoval, že došlo k ojedinělému vybočení a že miluje jen mě a kluky. Samozřejmě, že jsem mu nevěřila. Neuměla jsem si představit, že bych s ním dále žila a komunikovala, už vůbec ne, že bych ho ještě měla ráda. Já ho ale ráda měla. Byl to skvělý táta a až do této chvíle i manžel.

Několik měsíců jsem žila v pracovně a Petr se snažil svůj úlet, alespoň se dušoval, že šlo o ojedinělý úlet, odčinit. Jeho milenka zatím nosila pod srdcem jeho děti. Jak se totiž záhy zjistilo, čekala dvojčata a na interrupci už bylo pozdě. Když jsem čekala našeho prvního syna, tolik jsem si přála dvojčata. Petr se zmínil, že v rodině měli dokonce dva případy vícečetného těhotenství. Narodilo se mi jedno miminko, pak další, a ona cizí žena čekala s mým mužem rovnou dvě děti najednou.

Po několika měsících, kdy muž trávil doma víc času než obvykle a všemožně se věnoval klukům a snažil se přiblížit i mně, jsem vyslovila ortel. Byla jsem ochotná manželovi za určitých podmínek odpustit. Neuměla jsem si představit, jak se stěhuji z našeho domu, nebo zde zůstávám sama s dětmi. To bych svým dětem nemohla udělat. Byla jsem ochotná zkusit manželovi odpustit za předpokladu, že absolutně zruší služební cesty. Na cesty může vyslat svého zástupce a sám může být doma. Manžel okamžitě souhlasil.

Nejhorší bylo manželovi opět začít věřit. Šlo to pomalu a ztěžka. Dokonce i v době, kdy se narodila Zuzanka s Janičkou, jeho nemanželské děti, jsem ještě žila v pracovně. Manžel se ale choval vzorně. Po narození dvojčat se dohodl s jejich matkou na výživném a dohodl si i styk s dětmi. Jejich matka byla, dle jejích slov, ráda. Děti k nám odkládala i mimo dohodu a často si je zapomínala vyzvedávat. Mně to vůbec nevadilo. Brala jsem Zuzanku s Janičkou jako své vlastní dcery. Miminka za chybu svého otce nemohla.

Ač můj muž platil na holčičky poměrně vysoké výživné, jednoho dne se objevila jejich máma u našich dveří s pláčem. Nezvládala výchovu dětí, údajně nevycházela s penězi. Tehdy jsme jí finančně vypomohli. Ona místo vděčnosti k nám odkládala děti častěji a častěji, až se jednou neukázala celý měsíc. Děti potřebovaly péči, a tak jsem nakoupila výbavu, protože jejich máma nám děti dávala jen s minimální výbavičkou a spousta toho chyběla. Tehdy jsme se rozhodli, že manžel požádá soud o svěření děti do své péče.

„Soud vždy svěří děti mámě, zvláště když jsou ještě tak malé,“ řekla mi jednou kamarádka, která pracovala u soudu. „Ale tady, když máma fetuje…“

Jako by do mě vrazil blesk. Co to povídala? Ano, jak se má kamarádka dozvěděla z údajně důvěryhodných zdrojů, matka dvojčátek začala ujíždět na opiátech, k tomu ještě ve velkém holdovala alkoholu.

Soud se táhl, museli jsme strpět mnoho návštěv sociální pracovnice a lustraci našich osob, ale důležitý byl výsledek. Matka dětí se nedostavila ani k soudu, o děti přestala mít zájem. Zuzanka s Janičkou byly svěřeny do péče mého manžela a mně. Paradoxně právě tato skutečnost nás opět sblížila. Kluci si na své dvě malé sestřičky brzy zvykli a z nás se stala skutečně velká rodina. Konečně jsem měla svá dvojčátka, a ke dvěma klukům přibyly dvě holky.

Dnes jsou holky v pubertě. Stále dobře vycházejí se svými bratry. Jejich máma se nikdy neozvala, nikdy na děti nezaplatila ani korunu, a jestli se neufetovala, rozhodně ztratila, k našemu štěstí, veškerý vztah ke svým dětem.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10