Jiří Černý: Hudbě Plastiků jsem dlouho nemohl přijít na chuť, obdivoval jsem však jejich vnitřní solidaritu
V srpnovém Sedmém nebi Jiří Černý pouští a komentuje ukázky z debutové desky skupiny Plastic People Of The Universe s názvem Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned a z koncertu nazvaného Do lesíčka na čekanou, který se odehrál ve Veleni v prosinci roku 1973.
Na jaře toho roku se, jak vzpomíná Černý, opět konaly kvalifikační přehrávky hudebníků řízených agenturou Pražského kulturního střediska a tentokrát byla středem pozornosti právě skupina Plastic People Of The Universe. „Komisi vedl šéfdirigent Hudebního divadla v Karlíně Milivoj Uzelac. Byl tam i vedoucí Spirtuál kvintetu Jiří Tichota, Petr Janda z Olympiku a další. Ředitel Pražského kulturního střediska Jan Zvolský vznesl námitky proti pesimistickému vyznění skladeb a jejich údajně morbidnímu účinku. Hráčské i skladatelské schopnosti Plastiků nezpochybnil nikdo,“ říká Černý.
Velice dlouho prý nemohl jejich hudbě přijít na chuť. „Obdivoval jsem ale jejich vnitřní solidaritu. V dobách totality jsem vystál pár hodin před soudní síní v Klimentské. Pro jejich obhájce jsem vypracoval odborný a samosebou příznivý posudek. Od té doby jsme se také víc spřátelili s Magorem. V mnoha věcech jsme si nerozuměli. Ale moc se mi líbily jeho básně.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
