Po 40 ranách do 50 metrů vzdáleného terče z polohy vkleče a dalších 40 ranách z polohy vleže však na Nikolu Šarounovou čekala stejná porce práce vstoje.
Což byl problém.
„Dřív jsem právě stojákem zachraňovala skoro všechny závody. Jenže teď mi jde asi nejmíň,“ povídala.
Proto vymyslela strategii, jak se na krizovou fázi závodu co nejlépe připravit.
„První dvě kola (položky vkleče a vleže) jsem odstřílela na můj vkus docela rychle, proto abych měla potom na stojáka hoďku a půl.“
POŘÁDEK MUSÍ BÝT. Úklid nábojů po olympijské střelbě z malorážky.
Nástřel na polohu vstoje pak měla v porovnání s mnohými soupeřkami mimořádně dlouhý. Neustále upravovala postoj, doslova o milimetry měnila pozici nohou.
„Jakmile nemáme dobrou polohu vůči terči, tedy takovou, aby nás to nikam netáhlo a rány neodskakovaly z desítky, je to průšvih,“ vysvětlovala. „Na tom jsem si dávala záležet. Zároveň musíte dávat pozor i na to, že se vám v průběhu závodu tělo mění, protože si v něm všechno sedá. Pak se může stát, že vás to začne táhnout na určitou stranu, což je dobré poupravit včas.“
Olympijská šampionka Kateřina Emmons v minulosti vyprávěla, jak se před závodem vždy uzavírá do vlastního vnitřního světa a svou myslí detailně probírá v těle jeden sval za druhým.
Jakmile potom tělo v průběhu závodu přestane fungovat, je ideální položku přerušit a počkat si, až se tělo i mysl zase zklidní. Pauza může být libovolně dlouhá, protože jediným kritériem je tříhodinový limit na odstřílení všech kvalifikačních ran, tedy tří sérií po čtyřiceti.
Buď si přestávku naordinuje sám závodník, nebo o ni může požádat kouč. Jako ten kubánský, který si právě vytáhl stranou svoji svěřenkyni Eglis de la Cruzovou po katastrofální první položce vstoje za 91 ze 100 možných bodů. Teď před ní divoce gestikuloval rukama a vytrvale do ní cosi hučel, jako by tím chtěl milou Eglis probudit.
Z tohoto pohledu může být střelba velkou vědou o lidském těle i mysli.
Ta tokijská je tichá, jak bývali sportovní střelci od nepaměti zvyklí. Ani tu nemůže být jiná, když je divákům vstup na tribuny zapovězen. Pouze občas se ozve vzdech trenérů při selhání některé z favoritek.
Z tohoto úhlu pohledu by absence fanoušků na hrách měla střelcům vadit mnohem méně než atletům nebo plavcům.
Ačkoliv i v tomto směru se věci rychle mění.
„Také střelba se snaží, aby přestala být pro lidi sucharským sportem. Občas při ní pouštějí i disko písničky a lidé docela hodně skandují,“ popisovala Šarounová.
„Hlavně finálová atmosféra některých závodů začíná být podobná jako při střelecké bundeslize, kde je to vždycky jedna velká party, celá vesnice se sejde a tleskají vám za každou desítku. Už to není takové, že nikdo ani nehlesne. I ze střelby se stává show.“
Olympijská střelba. Poněkud jiné prostředí než při atletice nebo plavání. Ovšem i střelci ujišťují, že už nechtějí být při závodech za suchary. Takže jim k výstřelům pouštějí třeba i disko hudbu. (V Tokiu tedy ne...). https://t.co/dGQ4ItEYED
Ale teď raději psst, konečně nabrala Nikola Šarounová pocit, že je také ke 40 ranám vstoje připravena a začala svoji polohu pravdy.
Jenže ouha, hned první rána byla ideální desítce na hony vzdálena. Jen za osm bodů! A další ranou devítka.
Hypotetický průšvih dostal reálné kontury.
Pořadím, ještě před chvíli tak sympaticky vyhlížejícím, zahájila sestup dolů: 15. místo, 17. místo, 24. místo. Sbohem, tokijské finále.
Na čtyřiadvacáté příčce se našla také na konci kvalifikace. Zatímco vkleče nastřílela 388 bodů ze 400 možných a vleže dokonce 395 bodů, vstoje jich bylo jen 378.
Šarounová se do finále neprostřílela, slaví Švýcarka Christenová |
„Do té stojky jsem se i docela srovnala, jen dnes na mé straně nestálo moc štěstí. Měla jsem vstoje jen dvě lízané desítky, zato kupu devítek na 9,8 nebo 9,9 bodu, které bohužel tu desítku nelízly.“
Na nehtech měla nalakované české vlaječky. Ve čtvrtek také ji nabil energií dvojnásobný triumf brokových střelců. „Měla jsem hroznou radost. Takový úspěch vás vždycky povzbudí. Vidíte, že to jde, že se něco takového jednou může povést i vám.“
S úvodním 41. místem ve vzduchovce nebyla minulý týden ani trochu spokojena. Tentokrát si připadala přece jen lépe, především vkleče a hlavně vleže, proto neměla po závodě vyloženě negativistické myšlenky. Pro ni olympiáda v Tokiu sobotním závodem skončila. A zda se jí bude týkat ta další, pařížská? Kdo ví.
Šarounové je 26 let, což u střelce není vůbec žádný věk, spíše byste řekli, že je mladinká. Přesto další pokračování kariéry zvažuje.
„Nechci říkat jo ani ne. Záleží, jak se vyvrbí situace u nás na svazu,“ naznačí. „Budou volby, třeba se něco změní. Přístup k nám sportovcům a fungování současného vedení nejsou právě šťastně zvolené. Tak doufám v lepší zítřky.“
Když už jim nedovolili fandit na sportovištích, nakreslily děti z tokijských škol olympionikům aspoň obrázky se vzkazy. Spousta takových visí na květinovém plotu u střelecké haly. https://t.co/naDeOkTnk3
Ať tak či tak, minimálně dvě olympijské účasti jí už nikdo nevezme.
A když je porovnává...
„Je super, že v Tokiu můžeme závodit, ale všechno je tu okleštěné, omezené, a navíc tak trochu ušité horkou jehlou. Jako by se před dvěma měsíci rozhodli, že tu olympiádu přece jen udělají, a všechno narychlo řešili. Třeba odjezdy autobusů z vesnice na střelnici nebyly vůbec vychytané, někdy nejely, jindy jich bylo málo. Čekala jsem to tu víc promakané. Naopak minule v Riu jsem očekávala strašný chaos, ale přišlo mi docela v pohodě. Tedy kromě jídla, v tom jsou v Tokiu jasně lepší.“
