Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Před 31 lety se u nás začínalo podnikat. Na své počátky vzpomínají jedni z prvních podnikatelů v Jihlavě – Božena Bártová a Jaroslav Novák.

Pravidelně v Jihlavských listech čtou rubriku Stalo se před 30 lety. Připomíná jim to i jejich podnikatelský a vlastně i životní příběh.

Po roce 1989 byla rodina Bártova mezi prvními, kteří spolu s Jaroslavem Novákem začali v Jihlavě podnikat. Založili později vyhlášenou masnu a řeznictví Noba. Když si na to Božena Bártová (její manžel Stanislav Bárta již zemřel) spolu s J. Novákem vzpomenou, až se diví, jak to všechno vůbec zvládli.

„Vybavují se mi vzpomínky, jak bylo těžké, aby velké masny uzavřely smlouvy se soukromníkem. Nebyli na to zvyklí. I když jsme jim nabídli platbu cash, nedůvěřovali nám,“ vrací se v myšlenkách do minulosti.

Začínali doma, v rodinném domku Nad Přejezdem, až později, v roce 1991, koupili dům v Komenského ulici, přestavěli ho a zřídili zde výrobnu a prodejnu.

„Vůbec první podnikatelé byli ti s palačinkami na Masarykově náměstí, druzí jsme byli my,“ vyprávějí.

Jak vůbec na nápad zřídit si prodejnu přišli? „S manželem jsme jezdili k mé sestře k Čáslavi a tam jsem jednou uviděla velkou frontu. ´Na co čekají?´ říkali jsme si. A pak jsem uviděla, že tam JZD prodává zabijačkové speciality. Tak nás to napadlo zkusit to i u nás.“ 

„Začátky byly hrůzostrašné,“ přikyvují oba. Nemohli sehnat nejen vybavení včetně vitrín, ale ani dodavatele masa. Přesto se jim vše podařilo vyřešit a překonat. I když za cenu ne osmihodinové šichty, ale vlastně celodenní neustálé práce.

Měli nastavené tvrdé podmínky: Splátky 30 tisíc měsíčně, v době, kdy měl tehdy Václav Klaus nařídit maximálně 12% marži na maso.

„Nezbylo nám ani na energie. Půl roku jsme si nevypláceli vůbec nic. Manžel měl invalidní důchod a vlastně mě živil. Byli jsme ale plni elánu. Bance jsme zastavili dům, vše, co jsme měli, auto, garáž… ale přežili jsme to,“ vypráví paní Bártová.

„Byli jsme dokonce i v televizi, když nám zavolali, myslela jsem, že se jedná o žert. Mluvil o nás i Klaus, že jsme mezi prvními podnikateli.“ Jak ale dodává, dobré vzpomínky na něj nemají.

Když vše doplatili, odvezla ji „rychlá“ do nemocnice. Proč? Sama to popisuje tak, že pracovali jako stroj, protože museli, když to opadlo, organismus si vybral svou daň. Její manžel měl nemocné srdce a nebylo jasné, co bude dál. „Všechno jsme splatili a místo, abychom si užívali firmy, neměli jsme již sílu.“

Zachránila je dcera, která přišla s tím, že firmu převezme. Prodejna tak funguje dál a v ní i vnoučata paní Bártové.

Jaké to je, když se ohlédne zpět? „Za cenu pěti let nežití jsme něco dokázali,“ říká paní Bártová, ale pak dodá: „V začátku jsem čtyři roky mimo nákupu nevyšla z Komenského. Znali jsme jen spánek a práci. To dnes už nikdo nepochopí.“

O budoucnosti hovořit nechce. Za obrovského úsilí vybudovali ceněnou firmu, kterou předali. A ta si jede již svým vlastním životem. Něco by třeba dělali i jinak. Ve společnosti jsou však její vnuk i vnučka a ti jí jsou příslibem. Ostatně jak říká paní Bártová: „Přání mého manžela bylo, aby to převzal vnuk.“  

Chtěli byste znovu podnikat? zeptám se obou závěrem. Pohlédnou na mne a trochu smutně se zasmějí: „Kdybychom byli mladí…“

Diskuze k článku