Každý příběh má své poražené a vítězky, někdy nečekaně jasné, jindy na hranicích naší představivosti. V aktuálním přehledu se podíváme na to, co prožila ženská cyklistická elita během a kolem olympiády i Gira (a že toho nebylo málo), stejně jako do nižších pater.
Naposledy jsme skončili, ještě na sklonku června, u bran La Course by Le Tour de France. Tam předvedla mistrovskou týmovou práci družina SD Worx a leadout Anny van der Breggen poslal za výhrou Demi Vollering. Na úspěchu měla svůj podíl i Nikola Nosková, která si odbyla sezónní premiéru ve WorldTour. Po práci na čele pelotonu dojela jako 93. Brzy však měl program cyklistky, jejíž kariéra rozhodně není prostá překážek, narušit další pád. K tomu, jak to s ní vypadá, se dostaneme hned po výletu na Giro a olympijské hry v Tokiu.
Italský reparát nereparát
Giro mělo prokázat, že má patřit do WorldTour (kam se v roce 2022 vrátí) a být jejím středobodem. Ne úplně se to dařilo. Nepomáhaly olympijské absence ani ponoření světa do Cavendishova tažení za číslem 34. Vlastně až sám Manxman dostal do titulků 30 výher na Giru – ačkoli k nim každoročně nabídne o 11 příležitostí méně – Marianne Vos. Jenže ani ona kvůli Tokiu závod nedojela. A další osobnosti vyřadila zranění z pádů (např. Grace Brown) či covid (celé stáje Tibco a Bizkaia).
Organizátoři to tedy neměli lehké. Jejich filištínské řešení Achillovy paty přenosů pokrýváním závěrečných 15 kilometrů s do poslední chvíle přesně nejasným startem ale jednoduše nemohlo dopadnout dobře. Aby vůbec naplnili požadované minimum, museli jako „přímý přenos“ prezentovat i poetapové dění. Přesto ve velehorách jeden úplně odpadl a na Prato Nevoso dominoval statický snímek (prázdné) cílové rovinky.
O nadvládě týmu SD Worx tak můžeme doslova říci, že ji svět neviděl. Obsazení kompletního pódia s náskokem přes tři minuty na zbytek pole doplnila devátým místem a bílým trikotem Niamh Fisher-Black. Vítěznou Annu van der Breggen vystrašil jen zmiňovaný výpadek videa i rádia v deváté etapě, během útoku kolegyně Ashleigh Moolman.
Agentura PMGS se chlubila rekordním zájmem médií, tápala ale při jeho uspokojování a možná spíš přichystala půdu ženské Tour. „Byla chyba, že jsme to chtěli dělat rovnou ve velkém,“ vzpomněla pro magazín Cyclist šéfka ASO Marie-Audile Amaury původní experiment z 80. let starší než Giro. Proto nyní „Mladá dáma“ přichází až po rocích budování značky La Course. Využije renomé Tour a vsadí na nový standard pokrytí přenosy, nemá však být menší kopií, ale závodem postupně a nebojácně definujícím svébytnou tvář. „Naše pohledy na ženskou cyklistiku se zásadně odlišují,“ přiznal ředitel Gira, muž poněkud varovného jména Roberto Ruini.
Jak to Kiesenhofer spočítala Nizozemkám
Nové debaty o směřování a image ženské cyklistiky – stejně jako o tom, zda rádia jsou nezbytností, nebo ničiteli autentické schopnosti závodit – měl vyvolat olympijský silniční závod. První útočnice z prvního kilometru byla také první v cílové rovince, a to s náskokem, že zbytek pole neviděl ani vítěznou oslavu. Vyjma té od nic netušící Annemiek van Vleuten…
Tokio bylo poslední olympiádou, na níž měl ženský peloton velikost zlomku mužského. Žádná sestava nebyla více než čtyřčlenná, řada silných zemí mohla nominovat jen jedno či dvě jména a také to se na výsledku podepsalo. „Absolutně nechápu, co velké týmy předváděly. Šílenství. Sedím si sama v balíku a přemýšlím, co sakra dělají,“ rozčilovala se v cíli Cecilie Uttrup Ludwig, která se snažila být maximálně aktivní, protože si byla hrozby úspěchu uprchlic dobře vědoma. Jako jedna z mála také ihned po dojezdu vyjádřila Anně Kiesenhofer respekt.
Naopak oranžová supervelmoc jako by si o podobný políček říkala a slízla hodně kritiky. Místo tempa Nizozemky vsadily na nástupy, neuměly se srovnat s absencí vysílaček. „Věděly jsme, že tam zůstávaly tři, a pak jsme dvě dojely, takže byla možnost, že někde je ta třetí,“ soukala ze sebe zjevně zaskočená Anna van der Breggen.
V prostoru cíle Nizozemky koukaly jen po sobě, na gratulace (byť profesionální) došlo až u stupňů. Stříbrná Annemiek van Vleuten se prohlásila nejsilnější ženou závodu a byla překvapená úspěchem skupiny „nicek“ – mj. mistryně Afriky na silnici i v časovce a loni sedmé ženy časovkářské Evropy. Skutečnost je taková, že technika byla jen komplicem. Jak posléze přiznala i van Vleuten, rakouská matematička, v přípravě spoléhající pouze na vlastní hlavu, ruce a nohy, svou silou a kuráží zkrátka překonala nizozemskou představivost.
Začínalo to dokonce vypadat na tulipánové prokletí. Nehody Mathieu van der Poela a Nieka Kimmanna, Anna van der Breggen v tréninku sundaná z kola poté, co ji pořadatelé nepoznali… Časovka ovšem mohla nechat vyniknout syrovou kvalitu. Příhodně pro oranžový tým kvalifikaci těsně minula Anna Kiesenhofer a Chloé Dygert zničila kombinace náročného profilu a přípravy trochu na poslední chvíli po loňském hrůzném pádu. Zlatá náplast pro van Vleuten, za Marlen Reusser obhájila bronz z Ria van der Breggen.
Vlivem jediného vyjetého místa a pozitivního nálezu Michala Schlegela dvojitě izolovaná Tereza Neumanová jela pod horou Fuji silniční závod. Prala se statečně, ale favoritky nakonec neuvisela. Mimochodem, vzpomínáte na blamáž ohledně (ne)účasti Martiny Sáblikové v Riu? Tu připomněl rozhádaný mexický tým, který stáhl nominaci Yareli Salazar do časovky a omnia a její místa se pokusil zaplnit závodnicemi bez potřebných UCI bodů. Na dráze ji pak měla zastoupit Jessica Salazar, pro změnu vynechaná ze sprinterské nominace, sprinterská specialistka však tuto možnost odmítla. Ve výsledku země přišla hned o tři místa.
Bitvy (nejen) na kontinentální úrovni
Ve stínu největších akcí se jela Tour de Feminin. Za aktuální situace je pochopitelně hlavním úspěchem, že se nedávno existenčně ohrožený podnik vůbec odjel, ačkoli kvůli covidu musel oželet pětici pozvaných týmů. Po úvodní časovce v obou vlnitých etapách pronikla do desítky Nikola Bajgerová. Rozdíly zůstávaly drobné a realistickou naději na výhru živilo 32 závodnic.
V závěrečné etapě chtěla útočit celkově devátá a nejlepší Češka Nikola Nosková. Jenže den pro ni skončil skoro dříve než začal. Tvrdý pád odnesla odřeninami a otřesem mozku, nyní již je naštěstí zpět na kole. Královská zkouška se i kvůli její absenci proměnila ve velkou show Joscelin Lowden, když medailistka z mistrovství světa 2019 celkovou klasifikaci rozčísla náskokem skoro šesti a půl minut.
Výletem do převážně kontinentálního patra ženské profi cyklistiky se dostáváme rovněž ke každoroční zprávě Aliance cyklistek, která byla nedávno zveřejněna. Jen třetina kontinentálních jezdkyň se podle ní může v rámci smlouvy spolehnout na lékařskou podporu, ani ne polovina na mechanickou. Dál narůstá počet cyklistek bez mzdy. Ze všech profesionálek žádnou nepobírá třetina, běžná je kombinace kariéry se studiem (38 %) nebo druhou prací (39 %), popřípadě oběma činnostmi.
Ostatně sama Nikola Nosková, jezdkyně superznačky SD Worx, na jaře Deníku řekla: „My [ženy] se cyklistikou uživíme jen stěží … Jsem na tom lépe než prodavačka, ale vyskakovat si nemohu.“ Jasnými prioritami proto podle průzkumu Aliance cyklistek je jednak větší televizní pokrytí, jednak zavedení minimální mzdy i na kontinentální úrovni.
Rankingy a program
Čelo světového rankingu nyní patří Annemiek van Vleuten, nejlepší mladou jezdkyní je Niamh Fisher-Black. Zbylá pořadí jsou na týmové i individuální úrovni kompletně pod nizozemskou kontrolou. Na vrcholu rankingu WorldTour je Demi Vollering. Hned zítra s žebříčky ovšem zahýbe Klasikoa San Sebastián, jejíž poolympijská startovní listina slibuje otevřený závod.
V srpnu WWT čekají dvě etapová klání. Tour of Norway doplní Simac Ladies Tour. Průjezd závodu si organizační tým musel v zemi s nedávno zhoršenou epidemiologickou situací téměř vyhádat. Závěr měsíce bude patřit Plouay a to už bude čas pro další ohlédnutí a zároveň zastavení před záříjovou Ceratizit Challenge, Evropou a mistrovstvím světa.
