KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Čeští politici milují mluvit o tom, jak v Bruselu bojují za české zájmy. Když ale dojde na klíčový okamžik, na zatěžkávací zkoušku české prestiže a schopností, převládne podprahová euroskepse. Na mysli mám samozřejmě půlroční předsednictví celé unii.
Při premiéře před 12 lety jsme „vyhrožovali“, jak to ostatním ukážeme. A pak jsme uprostřed přepřahali z jedné vlády na druhou. První repríza nastane ve druhé polovině příštího roku – a už dopředu vzkazujeme, že to bude opět mimořádné. Tentokrát tím, že uspořádáme vůbec nejlacinější předsednictví, jaké kdy kdo viděl.
Částka 1,24 miliardy korun, tedy 50 milionů eur, je nejen o dvě třetiny nižší, než kolik jsme do své premiéry v čele EU investovali v roce 2009. Je nižší než náklady, které na stejné „cvičení“ vynaložily i ty nejmenší země, třeba půlmilionová Malta. Je to jen zlomek prostředků, které do Česka proudí ve formě dotací z téže unie, kterou jsme na pár měsíců povoláni řídit, tedy odvést službu ve prospěch všech jejích členů. A ačkoli premiér Babiš očividně nesnáší kritiku svého rozhodnutí, která stála místo třeba zkušeného a váženého velvyslance při EU Jakuba Dürra, i on si uvědomuje, že přestřelil. Proto v odpovědi na kritický dopis řady předních českých intelektuálů ze začátku července ekvilibristicky vysvětloval, že jedna a čtvrt miliardy není konečná suma a že ještě přibudou peníze resortů, které si prý vyjednají v rámci diskuse o rozpočtu na rok 2022.
Předsedat Evropské unii je především těžká práce. Normálně si zhruba stovka pracovníků stálého zastoupení v Bruselu hledí svého, tedy bezpočtu paralelních legislativních a rozhodovacích procesů, obhajuje česká stanoviska a snaží se je prosadit do konečného znění směrnic a nařízení; za půl roku to vydá na dva tisíce zasedání pracovních skupin a výborů, nehledě na sezení stálých orgánů velvyslanců a vyslanců (tzv. Coreper). Pokud se však jejich země ocitne u kormidla, musí najednou znát postoje a názory všech zbývajících 26 vlád, pokoušet se je sladit, ohlazovat hroty, vyjednávat, nacházet kompromisy a posunovat tak věc ke zdárnému konsensu. Je to dřina a každý insider ví, že na takové předsednictví potřebujete aspoň 200 lidí navíc. V českém případě na ně ale nejsou peníze.
Do Bruselu najíždí letos v létě několik desítek dodatečných pracovníků, zejména z nejexponovanějších resortů. Další se dostaví do konce roku; celkem to má být 58 lidí. Dalších 140 bude na evropských věcech pracovat v Praze. Nedostatek lidí v Bruselu bude částečně kompenzovat 25 stážistů, kteří přijedou vesměs těsně před červencem 2022 a budou fungovat za kapesné a bydlení. Od institucí EU v Bruselu si česká strana vyprosila 15 českých úředníků, což je povolené maximum; budou zapůjčení „zadarmo“, protože jim dál poběží „evropský“ plat. Na ulici Trone, asi 250 metrů od úřadu stálého zastoupení, byla od banky BNP Paribas pronajata dvě patra s kancelářemi a otevřenými prostorami, které se postupně zařizují. „Děláme to na koleně, příštipkaříme, jak to jde,“ vyložil nejmenovaný diplomat.
