Článek
„Je to reálná kopie přední části raketoplánu Atlantis. V kabině návštěvník zažije pocit skutečného astronauta, jak to vypadalo, když seděl v pilotní kabině a před ním se najednou ocitlo několik stovek čudlíků, páček a různých joysticků, se kterými musel astronaut interagovat, aby raketoplán úspěšně vzlétl nebo přistál,” popsal model Jan Spratek z Planetária Praha.
Model v reálné velikosti planetárium pořídilo k 10. výročí letu posledního raketoplánu. Zájemci se zde mohou obléct do pilotního skafandru, usednout přímo do kokpitu a vžít se do role skutečných astronautů. „Všechna tlačítka jsou takzvaně živá, dokáží simulovat reálnou interakci se zařízeními a komponenty raketoplánu,” vysvětluje Spratek.
Ačkoliv měly raketoplány své velitele a piloty, obrovskou část úkonů za ně vykonávaly počítače. Většina z nich přitom neměla větší výpočetní kapacitu než naše běžné mobilní telefony. „Posádka, kterou tvořilo sedm členů, měla své vlastní úkony a dohlížela také na to, aby vše probíhalo v pořádku,” uvedl Spratek.
Model kabiny v živé velikosti si mohou lidé prohlédnout i zevnitř.
Vyzkoušet si, jaké to je stát se na chvíli astronautem, mohou i návštěvníci.
Raketoplánům patřila polovina kosmické éry
Skutečný Atlantis se do vesmíru podíval dohromady 33krát, poprvé v roce 1985. Délkou dosahoval 56 metrů a patřil do rodiny raketoplánů z programu Space Shuttle americké NASA, která je pro lety vesmíru využívala od roku 1981. Jejich éra skončila 21. července 2011, kdy na přistávací dráhu Kennedyho vesmírného střediska na Floridě dosedl právě Atlantis.
„Když si vezmeme celou délku trvání kosmického věku od roku 1957, kdy Sovětský svaz vypustil družici Sputnik 1, tak raketoplánům patřila polovina této éry. Byly to naprosto stěžejní stroje pro vynášení nákladů na oběžnou dráhu země, byly klíčové pro vybudování Mezinárodní vesmírné stanice i pro vynesení Hubbleova teleskopu,” příblížil Spratek.
Raketoplán Atlantis se do vesmíru podíval celkem 33krát.
Atlantis doplňovaly ve vesmírném programu další čtyři raketoplány. Jen dva z nich, Endeavour a Discovery, ale sloužily až do roku 2011. Raketoplán Challenger explodoval při vzletu v roce 1986. Zahynulo všech sedm členů posádky. Podobný osud čekal i posádku raketoplánu Columbia, který se v roce 2003 rozpadl krátce před plánovaným přistáním.
Program Space Shuttle ale nakonec skončil pro své mimořádné ekonomické náklady. „I když raketoplány byly znovu použitelnými zařízeními, tak přesto byly nesmírně drahé. Raketoplány nahradila éra nových znovupoužitelných strojů, ale už to nejsou v zásadě zařízení, která mají křídla pro přistávání. Jsou to opravdu rakety, které bývají několik desítek metrů vysoké a které startují i přistávají vertikálně,” vysvětlil Spratek.
Poslední let raketoplánu dokončil Atlantis v roce 2011.