Nestárnoucí humor Vladimíra Menšíka, barda českého herectví

Nestárnoucí humor Vladimíra Menšíka, barda českého herectví
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Dodnes si tohoto nezapomenutelného herce, který uměl žít život naplno a odešel do hereckého nebe příliš brzy, připomínáme pravidelně každý rok na Silvestra. Jeho lidový humor je opravdu nadčasový a baví už několik generací jeho příznivců.

Všichni věděli, že se Vladimír Menšík narodil v Ivančicích. Jeho vzpomínky na dětství jsou zvěčnělé v mnoha zábavných pořadech, kde dojemně vyprávěl o svých rodičích a dětství.

Vladimír Menšík je velmi často označovaný za nejlepšího českého herce všech dob. Komediální talent už v sobě našel v dětství, ale na přání rodičů musel nejprve vystudovat průmyslovou školu, po které nastoupil do Brněnských strojíren. Vášeň pro herectví však byla natolik silná, že se rozhodl zkusit štěstí na Janáčkové akademii múzických umění a na druhý pokus byl přijat ke studiu.

Svou kariéru začal ve Vesnickém divadle, kde ho objevil a angažoval E. F. Burian. Vladimír měl ale jiné plány a z celého srdce toužil po práci u filmu. To se mu nakonec podařilo. E. F. Burian jeho vášeň pro film nesdílel, a tak herec z divadla odešel, aby se mohl naplno věnovat filmování.

A stihl toho opravdu hodně a vytvořil na 150 filmových a televizních rolí a stal se bezkonkurenčně nejoblíbenějším bavičem. Ve filmu ztvárnil většinou komediální role, chlapíky plné života, rázné, ale čestné a přátelské. Velice často se před kamerou potkával s Jiřím Sovákem. V prvních letech své herecké kariér si zahrál třeba ve filmu Dědeček automobil (1956), v roli barmana se předvedl v české klasice Limonádový Joe (1964). Určitě si ho pamatujete jako dobráckého čeledína z pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973). Byl to právě on, kdo Popelce dal oříšky. S Libuškou Šafránkovou si zahrál i v komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974). Nezapomenutelnou roli vytvořil i v slavné české komedii Což takhle dát si špenát (1977).

Miloš Forman, který ho obsadil do jedné z rolí ve svém filmu Lásky jedné plavovlásky, o něm později prohlásil:

Chci se vyhnout objevování dávno objeveného. Totiž že Vladimír Menšík byl génius. A že patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze apoštolové.

Lidé ho měli rádi jako moderátora známého povídkového cyklu Bakaláři. Paradoxně on sám právě tuto práci moc rád neměl, protože mu neumožňovala improvizaci a vlastní styl humoru. Naopak měl rád Křeslo pro hosta, kam si zval zajímavé lidi. Bohužel časem byl nucený zvát i komunistické funkcionáře, a tak se postaral o to, aby ho z pořadu uvolnili.

Zdroj: youtube.cz

Pracovní nasazení herce bylo opravdu velké a než ho zradilo zdraví, stihl dělat i 20 zábavných vystoupení za týden. Přes léto ještě většinou točil filmy. O své nemalé příjmy se potom dělil s širokou rodinou.

O Vladimírovi bylo známo, že žil svůj život s celou řadou zlozvyků. Kouřil od svých sedmi let a jeden čas vykouřil i 80 cigaret denně. Od dospívání přitom trpěl astmatem. Stejnou vášeň měl i pro alkohol, který k němu prostě patřil. I jemu bylo jasné, že s dlouhověkostí počítat nemůže. Možná právě proto jeho život připomínal jízdu na plný plyn. Poslední roky života už na vystoupení vozil kufřík léků, a nakonec i lékařku. K astmatu se přidaly i žaludeční problémy a také srdeční obtíže. Nakonec se mu stal fatálním prasklý žaludeční vřed. Ale ještě dva dny před úmrtím vystupoval v televizním pořadu.

Ze čtyř dětí, které Vladimír měl, v herecké kariéře pokračuje jen dcera Martina, která na otce ráda vzpomíná a podělila se o celou řadu historek z jeho soukromí.

Herec zemřel 29. května 1988 v Brně. Je pohřbený na Olšanských hřbitovech. Poslední rozloučení se konalo 8. června a s hereckou legendou se přišla rozloučit celá řada herců, režisérů, přátel a fanoušků.

V Brně byla na jeho počest pojmenovaná tramvaj. Jeho rodný dům v Ivančicích zdobí pamětní deska. V blízkosti Památníku Alf. Muchy je stálá expozice věnovaná umělci. V roce 2007 byla otevřena rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně.

Zdroj: