Měsíc snílek stoupá nad skalou. Autorem těchto slov a dalších úspěšných písní byl Jiří Grossmann

18. červenec 2021

„Měsíc snílek stoupá nad skalou a zpívá si svou píseň pomalou. Je podobná té, co jsem složil sám, tak poslouchej a nehleď k hodinám.“ To jsou slova českého textu písničky Not Enough Indians, kterou ve světě uvedl ve známost Dean Martin.

A i když originál je také pěkný, česká verze s názvem Jako kotě si příst má v sobě lidskou něhu a laskavost. Tu do ní vložil Jiří Grossmann. Bohužel, bylo mu dáno dožít se pouze třiceti let, a je neuvěřitelné, co se mu už v tom věku povedlo, kolik radosti, poezie, humoru i moudrosti rozdal a daroval. Velmi talentovanému textaři, zpěvákovi, autorovi i herci Jiřímu Grossmannovi by bylo 20. září osmdesát.

Múzami políbený rodilý Pražan Jiří Grossmann se víceméně jako autodidakt naučil hrát na pozoun, basu a banjo a hrál v několika hlavně dixielandových kapelách v době gymnazijních studií. V tom pokračoval ještě na stavební fakultě ČVUT, kterou studoval na přání rodičů, ale dokončil jen sedm semestrů.

Jiřího to táhlo k muzice, k zábavě. Osudově důležité bylo jeho působení v kapele, která se jmenovala Dixie Party a která stabilně účinkovala v mladém divadélku Mlok. To se potom přeměnilo v Divadelní klub Olympik a sehrálo nemalou pozitivní roli v raném českém bigbeatu. Tam začíná přátelství a partnerská spolupráce s mladým učitelem Miloslavem Šimkem, která vyústila v psaní později tak populárních povídek, ale také společné působení v divadle Semafor, když Jiří Grossmann už předtím založil spolu s pianistou Jiřím Brabcem kapelu Country Beat.

Šimek s Grossmannem měli v Semaforu vlastní tvůrčí skupinu. A Jiří Suchý jako vlastně jejich nadřízený mohl s čistým svědomím později vydat dobrozdání: „Humor Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka byl chytrý a mladý.“ Měl samozřejmě na mysli jejich volná pásma písniček a scének, jako byly Večer pro otrlé, Besídka zvláštní školy, zvlášť oblíbené Návštěvní dny.

Čtěte také

A z tohoto prostředí, pokud bychom se snažili omezit naši pozornost na pop music, vzešla řada hitů své doby, které zpíval Jiří Grossmann nebo jiní zpěváci spjatí s tehdejším divadlem Semafor. Jako textař byl znamenitý.

Vzpomeňme takových písniček jako Má dívka „N“ nebo Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát pro Pavla Bobka, Vzdávám svůj dík nebo Čekej tiše pro Evu Olmerovou, Tobě náležel čas nebo Půlnoc je období zlé pro Naďu Urbánkovou, Loď už vyplouvá nebo Ztrácím svou lásku pro Milana Drobného a řadu dalších. A samozřejmě Jiří Grossmann, milující americkou hudbu country and western a mužné hlasy, zahraniční originály vlastním textem přizpůsobené svým vlídným barytonem i zpíval.

Zdraví Jiřího Grossmanna nebylo, bohužel, dobré. A podkopávala jej v 60. letech neléčitelná Hodgkinova choroba, která mu tak plodný život krutě a bolestně ukrátila. A leccos z tohoto pohnutého osudu promítnul do nádherného, ale smutného českého textu italské písničky zpěváka Adriana Celentana Ragazzo della Via Gluck.

O jejím příběhu mluví v pořadu Světla ramp interpretka této písničky Naďa Urbánková, zatímco Jiří Suchý zavzpomíná na to, jak se dozvěděl o odchodu Jiří Grossmanna v předvečer svátku svatého Mikuláše roku 1971. A samozřejmě zaznějí nestárnoucí Grossmannovy písničky.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související