Exkurze navázala na vstřícnou květnovou schůzku s hejtmanem Janem Schillerem, s radním pro zemědělství Michalem Kučerou a s předsedou krajského výboru pro zemědělství Zdeňkem Plecitým. Ústecký kraj je zcela na špičce v oblasti zemědělských podpor a může tak být pro ostatní velmi přínosné se zde inspirovat. Již řadu let tu totiž existuje nebo existovala celá řada zajímavých programů, které mají za cíl zlepšit životní prostředí, podpořit spolky v zájmové činnosti a obecně zemědělce. V současné době byl v tomto kraji aktualizován na další 3leté období zemědělský dotační program, který (po případném schválení letos na podzim krajským zastupitelstvem) bude nově navíc bodově zvýhodňovat menší zemědělce dle velikostních kategorií, začínající zemědělce a ekologické hospodáře. Zdejší systém podpor za již nejméně 15 let svého fungování čerpaly stovky sedláků včetně větších zemědělských podniků na velké množství menších investičních projektů, které si zemědělci mohou zcela jednoduchou formou na kraj připravit. Je pozitivní, že i současný hejtman podpořil model lokálně fungujících farem a kraj nyní chystá (mimo jiné) mapu míst, kde bude možné nakoupit regionální potraviny přímo od zemědělců.
Radní Kučera proto projevil zájem o poznání soukromého zemědělství „ve svém kraji“ v praxi. Na prvních dvou farmách - u Otakara Filouse v Úpohlavech a Václava Jiráska v Sedleci se seznámil zejména s problematikou výkrmu a odbytu prasat.
Oba statky zděděné po předcích jsou velice pěkně zrekonstruovány. Přestože farma pana Filouse není památkově chráněná, byl zachován její historický ráz v podobě různých ozdobných prvků na omítce, například jeleního paroží nebo bůvolích ok na střechách z tašek bobrovek. Okna plná rozkvetlých muškátů pak připomínají hospodářství našich rakouských kolegů.
Dle mínění farmářů se obilniny jako surovina při výkrmu prasat lépe zhodnotí. V některých hospodářstvích jsou problémem staré budovy malých rozměrů, kde nelze instalovat moderní technologie a chov je pak velice náročný na ruční práci, která je v ceně výsledného produktu nedostatečně zaplacena.
Někteří sedláci mají zájem stavět nové moderní stáje a haly na uskladnění krmiva, ale naráží na problém s územním plánováním, protože zemědělské stavby ve volné přírodě stavět nelze, přestože zabírání orné půdy na výstavbu rodinných domů nikomu nevadí.
Hospodářská zvířata vesničanům v obci vůbec nevoní, na což si často stěžují. V poslední době ale situace v souvislosti s koronavirem ukázala, že je určitá míra potravinové soběstačnosti na venkově potřeba a lidé jsou ochotni si pro kvalitní potraviny dojet přímo k farmáři i ze vzdálenějších měst. Zprostředkování kontaktu mezi farmáři a zákazníky (případně obchodníky) by měla pomoci již zmiňovaná potravinová mapa. Radní Michal Kučera doufá, že mapa pomůže zprostředkovat odbyt například ovoce přímo do domovů pro seniory, škol, nemocnic atd.
Farmáře trápí, že vykrmená zvířata nemají kde porážet, protože většina jatek v okolí v minulosti ukončila svou činnost. Jestliže přivezou na jatka kvalitní dobytek, nedostanou za něj lépe zaplaceno, přestože majitel jatek kvalitnější hovězí a vepřové maso hned pozná a nechá si ho stranou pro své známé a luxusnější restaurace. Proto někteří na svých farmách zvažují vybudování vlastní porážky a bourárny, aby mohli následně kvalitní maso prodat přímo zákazníkům a profit zůstal jim, nikoli obchodníkovi. Částečně by se tím také vyhnuli odbytovým krizím, se kterými se dlouhodobě trh s vepřovým masem potýká. Chovatelé se ale obávají, že nebudou schopni plnit přísné hygienické normy v souvislosti s vybudováním domácí porážky, administrativní náročností a častými kontrolami.
V průběhu exkurze pak následoval velmi citlivě zrekonstruovaný statek Miloše Holuba a jeho rodiny ve Slatině, kde je hospodářství zaměřeno na rostlinnou výrobu. Právě zde mají s krajskými dotacemi výborné zkušenosti, neboť velmi pomohly právě při rekonstrukci hospodářství v chráněné historické zástavbě, což zároveň výrazně přispělo i k vylepšení vzhledu obce, ale i celkovému rozvoji farmy.
Zpestření v podobě zájmového chovu ovcí, farmové zvěře a divokých prasat čekalo na Michala Kučeru na radešínské farmě rodiny Majrichových, která obhospodařuje více než 400 hektarů půdy a věnuje se pěstování obilnin, máku, hořčice a kukuřice. Velkou zajímavostí na farmě je muzeum starožitností, které pan Majrich nejstarší vystavil v historické budově bývalé sýpky na obilí. Rozhodně stojí za vidění, doufejme, že bude v budoucnu otevřeno i běžným návštěvníkům.
Nechyběla ani návštěva mléčné farmy rodiny Suchých ve Slavětíně, která se může pyšnit dokonce dvěma tituly v soutěži ASZ ČR Farma roku. Dojení krav zde zajišťují dva dojicí roboti značky LELY ASTRONAUT. Krávy do nich samy vstoupí a nechají se podojit až 6x denně, za což dostanou podle nadojeného mléka příslušnou dávku jadrného krmiva. Vyšší frekvencí dojení je omezen vznik zánětů vemene a zlepšena pohoda zvířat. Pomocí čipu na krku robot monitoruje každou dojnici, automaticky rozboruje její mléko na přítomnost zánětu, nevyhovující mléko jde stranou do kbelíku, do oddělené nádoby putuje rovněž mlezivo, které pracovníci následně odnesou telátku, jemuž patří.
Vnuk původního majitele Lea Suchého - Lukáš, tu za podpory celé rodiny provozuje hospodářství velmi často navštěvované dětmi, pro něž tu je zřízena mini zoo. Nedílnou součástí farmy, která provozuje i rostlinnou výrobu na 420 hektarech půdy, je v klidné části objektu umístěný Agropenzion Hájenka - oblíbený terč mnoha dovolených rodin s dětmi, ale i různých oslav a také svateb.
Mozaiku litoměřických rodinných farem pro tentokrát uzavíralo hospodářství Václava Chrousta v Loucké. Radní Michal Kučera vyzdvihl význam působení rodinných farem v konkrétních obcích a jejich nesporný přínos v mnoha směrech a projevil zájem o dlouhodobější spolupráci s oběma regionálními organizacemi v tomto kraji. Pokračovat budou i podobné exkurze na farmách členů Asociace v dalších koutech celého Ústeckého kraje.
Hlavní kancelář ASZ ČR a Radovan Tůma, ASZ Litoměřice
