Barbora Koritenská, Libor Staněk (Živá vila): Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks

Když jsme před rokem dělali rozhovor s Barborou Koritenskou a Liborem Staňkem, bylo to ze sympatií k podobně zaměřeným spolkům, jako je Živá vila, spolkům, které spojují kulturu s konkrétním místem, jeho významem, architekturou, historií. Bylo jasné, že nejde jen o koncerty nebo o první ročník festivalu Vivat Vila, ale že ve hře je mnohem více. Není tudíž překvapením, že magazín Full Moon se letos podílí na hudební nabídce druhého ročníku festivalu a že tam zapouští kořeny, asi jako Douglasovy jedle v Lynchově seriálovém evergreenu. Hudební lajnap Vivat Vila je napěchovaný, ale o něm řeč nebude, protože pořadatelé si toho připravili mnohém víc.

Loňský rozhovor jsi Libore zakončil těmihle větami: „Co se týče budoucího fungování věcí veřejných - ačkoli jsem většinou velkej pesimista, tady vidím šanci, že se situace změní. Naše generace už je nepolíbená komunismem, máme jiný pohled na život, a pokud nebudeme pasivní, můžeme hodně věcí změnit. Stojí to ale čas, energii a nervy. Občas ale stačí málo a začnou se dít věci!” Začněme tedy obecně - udál se nějaký posun ve věcech veřejných, jste optimisté?
Libor: Celý rok byl kvůli pandemii v hrozným útlumu a pro Prachatice - jedenáctitisícový městečko, kde se festival odehrává - to platilo dvojnásob. Tím, že jsme s Živou vilu nemohli pořádat kulturní akce, se otevřel prostor pro jiný činnosti. Na vile jsme pořádali různý brigády, na nízkonákladový bázi ji renovovali, a tím pádem se v jejím prostoru daleko víc zabydlovali. Z mýho hlediska jsme si tak v kontextu veřejnýho mínění upevnili a zároveň posílili svou pozici. Lidi ve městě ví, že o vilu se staráme poctivě a svědomitě. Především zásluhou ségry pak máme zastání i v místním zastupitelstvu, kde už třetím rokem působí hnutí, který spoluzakládala, s názvem Živé Prachatice. Příští rok jsou volby do zastupitelstva a já doufám, že Živé Prachatice svý mandáty nejen obhájí, ale i jejich počet navýší. V tomhle směru zůstávám optimistou. Stojí za nima hrozně práce a na to lidi slyší. I kvůli tomu má Kralova vila daleko větší šanci na přežití.

Bára: Cítím daleko větší podporu ze strany obyvatel města. Během uplynulýho roku jsme potvrdili, že se o vilu dokážeme starat a zvelebovat její okolí, narozdíl od města, který je jejím vlastníkem. Taky jsme se zaměřili na veřejný prostor, ihned jakmile to šlo, začali jsme pořádat akce na pomoc lokálním podnikům, posilovat komunitní život a prostřednictvím kultury do opomíjenýho centra dostávat návštěvníky. A myslím, že to lidi ve městě dokážou ocenit.

Co se týče situace kolem vily, tak upínáme zrak do příštího roku, kdy by snad mělo vypršet územní rozhodnutí pro stavbu silniční přeložky, kvůli který je vila odsouzená k demolici. Pokud se tak stane, už nebude nic bránit v prohlášení stavby kulturní nemovitou památkou, a tím pádem bychom odvrátili její demolici. Ale to si ještě budeme muset chvilku počkat.

Vivat Vila druhý ročník - co bude jinak, obecně? A jak se změnila vila?
Libor: Tím, že na festival máme daleko více času než minulý rok, přemýšlíme o něm v daleko širších souvislostech. Naučili jsme se lépe pracovat s funkcionalistickým prostorem vily a její přilehlou zahradou. Snažíme se celkový zázemí vnímat komplexněji. S oblibou říkám, že festival se za tu dobu stal jakýmsi podivným živlem, ve kterým se splétá unikátní architektura, společenský aktivismus a našlapaný multižánrový hudební program s doprovodným programem. Všechny tyhle tři složky jsou pro mě osobně hodně důležitý, i když primárním cílem je budovu uchránit před demolicí. A i když to jde pomalu, tak se po tom roce na naše aktivity nabalili další lidi, dokonce jsme rozšířili i náš produkční tým, takže tolik potřebná energie teď do festivalu prýští z daleko více stran.

Bára: Pro návštěvníky bude možná největší změnou interiér vily, který jsme zútulnili a vymazlili. Podařilo se nám sehnat několik kousků dobovýho nábytku ze 30. let a lidi si tak můžou daleko víc představit, jak to uvnitř vypadalo v době její největší slávy. V tomhle směru nám hodně pomohli místní obyvatelé, který nám darovali neskutečně krásný kousky, křesílka, gauč, komody… Je vidět, že tu místní komunita funguje na jedničku, hodně lidí chce nezištně pomoc nebo přiložit ruku k dílu. To se týká i podpory místních řemeslníků, kteří nám pomáhají s drobnějšími opravami domu nebo s údržbou zahrady. Taky nám lidi postupně nosí třeba pokojovky, nádobí a další drobnosti potřebný pro provoz vily. To všechno tvoří mozaiku, díky který se člověk ve vile cítí fakt jako doma.

Na první pohled vám nabobtnal program, co se týká kvantity, ale i šíře záběru uměleckých disciplin. Nejdříve zůstaňme u hudební nabídky, na níž se kurátorsky podílí - s velkou radostí - Full Moon. Co si od toho slibujete a mělo by jít o trvalejší svazek?
Libor: Doufám, že nám nabobtnal nejen do kvantity, ale i kvality. Každá kapela, která se na dvoudenním festivalu představí, nás totiž něčím oslovila a má tam svý nezastupitelný místo. I když se jedná o ryze nepolitickou akci, všichni interpreti byli s tím angažovaným backgroundem kolem vily obeznámeni. Když jdeš hrát k nám na festival, je zkrátka potřeba znát širší kontext, se kterým kapely při prvotním kontaktu seznamujeme. Vivat Vila není primárně o tom si užít a dát si pivo. Je tam přidaná hodnota nějakýho světonázoru, se kterým buď souhlasíš, nebo ne. To nás podle mě trochu odlišuje od ostatních festivalů. Michal Pařízek z Full Moonu tohle pochopil a všechno to krásně popsal ve svým reportu z prvního ročníku. Hned v září 2020 jsme se proto začali domlouvat na spolupráci, která bude spočívat v tom, že na letošním festivalu bude Full Moon kurátorovat jednu ze stagí, přičemž příští rok se Vivat Vila propojí s putovním festivalem Moody Moon Noize, na kterém se kromě Full Moonu podílejí kolektivy Heartnoize a Mood. To ale neznamená, že tým Živé vily se na festivalu podílet nebude. Chceme zachovat genius loci festivalu, který by měl kontinuálně navazovat na předchozí ročníky. Žádný velký změny ale nečekáme. S Michalem a celým Full Moonem si rozumíme jak hudebně, tak lidsky, takže se na spolupráci moc těšíme.

Programově se budete věnovat i architektuře, divadlu. Bylo to nutné? Nemáte příliš velké oči?
Libor: Ne. Náš spolek si neklade za cíl „jen“ záchranu Kralovy vily, ale také oživování veřejného prostoru. Nechceme z festivalu dělat nějaký skanzen, na který dorazí pouze přespolní návštěvníci. Doprovodný program je určen zejména místním obyvatelům. Mají na něj vstup zdarma a nemusí si tak kupovat lístek na festival. Chceme jim nabídnout co nejširší kulturní nabídku a vnést do historického centra život.

Bára: Cílem festivalu je kromě inovativního využití funkcionalistické vily také upozornit na fakt, že v Prachaticích je nevyužitý potenciál v podobě různých veřejných míst, která se v rámci akce promění v živé a pulsující prostory. I z tohoto důvodu se festival na sobotní dopoledne symbolicky přesune do historického centra, kde se uskuteční básnická a literární čtení, přednášky, divadlo pro děti nebo sdílený oběd.

Už dlouhou dobu se v Prachaticích potýkáme s odumíráním centra, s poklesem obyvatel a odlivem mladé generace. Je mi jasný, že kulturou nemůžeme zvrátit všechno, chceme ale ukázat, že i tady můžou lidi sobotu strávit v centru, jít se pobavit a zároveň třeba podpořit nějaký místní podnik. Jednoduše chceme navrátit život do města. Právě akce v rámci doprovodného programu beru jako takový návod, jak toho docílit. Těší mě, že se zapojily všechny místní kulturní instituce, který budou mít po celý den vstup pro návštěvníky zdarma a snahu o oživení tím podpoří. A jak řekl brácha - doprovodný program není jen pro návštěvníky festivalu, ale obecně pro všechny obyvatele Prachatic.

Co by měla přinést spolupráce s platformou Art Blok?
Libor: Art Blok je sdružení mladých studentů z VŠE v Praze z oboru art managment. V rámci doprovodného programu budou v sobotu dopoledne přímo na prachatickém náměstí vysílat live stream s hudebními publicisty Michalem Pařízkem (Full Moon) a Ondřejem Bambasem (ČT, ČRo, Radio1). V průběhu festivalu by měli udělat rovněž pár rozhovorů s účinkujícími kapelami a obecně se nám po celou dobu akce starat o sociální sítě. Je to jeden z dalších střípků, který by měl Kralovu vilu a na ní napojený festival dostat do většího povědomí veřejnosti.

Bára: Někteří členové ArtBloku navíc pocházejí z Prachatic a patří k té menší části mladé generace, která na město nezanevřela. Pravidelně se sem vrací a snaží se tu i sem tam něco podnikat. Takže spolupráce je pro nás naprosto samozřejmá.

Je pravda, že Ondřej Bambas by měl na festivale natočit jeden díl Art Café? To je vaše iniciativa, nebo to vzešlo ze strany rádia?
Libor: Ondřej Bambas je taky rodilý Prachatičák a k vile měl vždycky blízko. Minulý rok celý festival moderoval, což letos zopakuje. Hosty na rozhovor pro Art Café bude vybírat přímo na místě. Rád by do něj prý vnesl i téma undergroundu, které je letním leitmotivem vltavskeho vysílání. Musíme svolat místní máničky, což asi nebude problém. Vila je i díky hrozbě demolice docela přitahuje a třeba takový František Klišík, skvělý undergroundový básník, kterýho všichni znají spíš z Palánovy knížky Raději zešílet v divočině, je festivalovým patronem.

Libore, ty coby bohemista a publicista, jak jsi skládal literární program?
Libor: V rámci doktorského studia jsem za ty roky narazil na spoustu skvělých současných prozaiků a básníků, takže uspořádat literární čtení je pro mě ta nejmenší starost ze všech. Letos jsme připravili básnické čtení třech velmi výrazných autorů: Aleše Kauera, Tomáš Přidala a Radka Štěpánka. Poslední jmenovaný navíc bude na akci křtít svou poslední knihu poezie nazvanou Vichřice, která završuje jeho mimořádnou „environmentální trilogii“, jež ale zároveň tuto populární škatulku nabourává. Na festival dorazí také spisovatel, novinář a scenárista Jan Němec z nakladatelství Host, který patří k našim předním prozaikům. Jeho čtení se uskuteční v dalším unikátním prostoru - budově Staré radnice, která se řadí mezi skvosty české renesanční architektury. Na doprovodném programu se ale hodně podílí i Barča, která je zase vystudovaná historička umění. Podařilo se jí domluvit přednášku významného odborníka na pozdní gotiku Hynka Látala o prachatickém kostele sv. Jakuba Většího, který v minulých letech prošel celkovou rekonstrukcí. Je fajn, že naše vystudovaný profese můžeme uplatnit v praxi.

Výtvarné intervence chystají Patrik Pelikán a manželé Přidalovi, které zasvěcení hudební fanoušci budou znát z nemála brněnských formací, mám za to, že všichni zmínění budou tvořit přímo pro festival na místě samém? Jak to bude vypadat a proč zrovna oni?
Libor: Tohle je asi největší novinka oproti minulému roku. Náš spolek totiž „propůjčil” některé části Kralovy vily k uměleckým rezidencím. V rámci nich by měli vybraní autoři prezentovat své výtvarné intervence reagující na prostředí vily. Je důležité zmínit, že díla budou vždy dočasná a nebudou nijak narušovat architektonickou hodnotu stavby. Naopak - mají být prostředkem k novému nazírání na místo, v němž se střetává jeho pohnutá minulost s neméně dynamickou aktuální situací. Jako první tento rezidenční pobyt absolvoval před pár dny Patrik Pelikán. Jeho instalace, provizorně nazvaná „Protostěna“, bude publiku oficiálně představena na vernisáži na podzim, ale zažít a vidět ji budou moci diváci už na festivalu. Manželé Přidalovi zase představí svou výstavu Inspirační teorie, jejíž prezentace proběhne přímo v den festivalu. A proč zrovna oni? Všichni zmiňovaní umělci jsou moji dobří přátelé a jejich výtvarná činnost mi je velice blízká. Do budoucna možná uděláme nějaký open call, ale záleží na tom, zda seženeme dostatek financí.

Czech-German Young Proffesionals v programu znamenají, že budete cíleně budovat české-německé vztahy?
Bára: Spolupráce s CGYP proběhla začátkem června a spočívala v brigádě, kdy k nám přijelo kolem 30 členů tohohle spolku, pomohli nám s opravami vily a musím říct, že odvedli ohromný kus práce. Byla to taková první vlaštovka. Do budoucna se totiž chceme v rámci programu zaměřit na česko-německé vztahy. Důvodů k tomu máme víc - Prachatice byly na konci 19. a začátkem 20. století ve znamení soupeření českého a německého živlu, město samotné bylo ovládáno německou většinou, podíl českého a německého obyvatelstva byl přibližně 1:3. A původní majitel Kralovy vily, Johann Nepomuk Kral, byl německého původu, a kvůli tomu musel po roce 1945 Čechy v rámci odsunu německého obyvatelstva opustit. Rádi bychom proto do budoucna uspořádali cyklus přednášek, který by se tomuto tématu věnoval. Chceme navazovat na historii, připomínat odkaz a osud nejen rodiny Kralů, ale i dalších obyvatel, kteří byli nuceni po druhé světové válce z města odejít. Mezi lidmi se nejedná o populární téma, zvlášť v Prachaticích je stále cítit jakési stigma, o to víc mi ale přijde smysluplný tohle téma otevřít a mluvit o něm.

Kolik úsilí dáváte do místního public relations? A nakolik spoléháte na přespolní, budou se mít vůbec kde ubytovat při letošním větším tlaku tuzemských dovolenkářů?
Bára: Lokální média se našim aktivitám věnují dlouhodobě. Ať už se jedná o kulturní akce nebo zvelebování vily, vždycky o nás vyjde nějaký článek nebo zpráva. Díky tomu mají o naší činnosti obyvatelé města solidní přehled. Festival je ale koncipovaný i pro přespolní a tím, že letošní ročník je už na začátku července vyprodaný, bude asi na festivalu Prachatičáků míň. Pro jistotu jsme ale schovali několik desítek lístků, který budou jen pro občany města - tak, aby měl každý možnost přijít. Navíc máme připraven i zmiňovaný doprovodný program, který je dostupný bez vstupenky.

Co se týče ubytování, je nabídka ve městě omezená. A protože není možné vytvořit v areálu vily stanové městečko, domluvili jsme alespoň možnost levného přenocování na internátu pedárny. Takže doufám, že místo najde každý…

Libor: I když se festival oproti prvnímu ročníku rozrostl, stále dbáme na to, abychom dodrželi jeho rodinou atmosféru. Návštěvníci by se měli na akci cítit komfortně, a proto jsme dopředu na našich stránkách avizovali reálné možnosti ubytování. Ty v Prachaticích sice nejsou nijak široké, ale skulinky se najdou. Občas mě mrzí, že místní hotely a ubytovny tomu nejdou naproti trošku víc z vlastní iniciativy. Nevím, jestli jim nedochází, že se jedná o jednu z největších kulturních akcí ve městě anebo jsou prostě jen pohodlné. Rádi zmiňujeme, že Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks. Šumavský lesy okolo jsou fajn, ale občas jako by zakořenily i do místních obyvatel. Těžko pak s něčím pohnout.

Báro, v loňském, jinak velmi pěkném a obsáhlém článku na Aktualne.cz, jsi byla v titulku nazvaná jako „Dívka se snaží zachránit unikátní dům v Prachaticích”. Jak si stojíš jako „dívka”, která je součástí opozice v zastupitelstvu města. Není Vivat Vila nebo vlastně celá iniciativa Živá vila politická záležitost nebo aspoň jeho součást? Je to dobře, nebo je to špatně, nebo jinak to ani nejde? Další volby budou příští rok. Nemůže se leccos vrátit o pár let zpátky?
Bára: Je pravda, že nebýt Kralovy vily, asi bych do politiky nevstoupila nebo mnohem později. Časem jsem ale zjistila, že boj o vilu, který vedeme, už nemůžeme z pozice obyčejného aktivního občana posunout dál. Takže vstup do komunální politiky byl jakýmsi logickým vyústěním mých aktivit. V politické oblasti se ale samozřejmě nevěnuju jenom vile, máme propracovaný program, který se i přes to, že jsme s hnutím Živé Prachatice v opozici, snažíme malými krůčky naplňovat. Všichni ale máme svá zaměstnání a veškeré aktivity - jak politické, tak ty kulturní - děláme ve volném čase. Takže to dá fakt zabrat a stojí nás to mnohem víc sil. Možná ale právě v tom je naše největší síla. Všechno děláme s určitým přesvědčením a vírou, že můžeme něco změnit, a to nás posouvá vpřed. Třeba je to klišé, ale všechnu práci dělám srdcem a nechávám v tom krev, pot a často i slzy. Takže nějaký krok zpět si nehodlám připouštět a fakt doufám, že tu odvedenou práci lidi vidí a patřičně ji ocení právě v komunálních volbách.

Zároveň se snažím aktivity kolem Živé vily dělat naprosto apoliticky. Chápu, že tomu někdo nemusí věřit a že to hodně lidí nerozlišuje, někomu se to může i plést. Nicméně já v tom mám jasně stanovenou hranici. Na akcích Živé vily nikdy nepropagujeme politický hnutí, nemáme nikde loga Živých Prachatic a necpeme lidem náš program. Živou vilu beru jako občanskou aktivitu.