Black Widow: trochu opožděná sólovka, která působí jako důstojný dovětek za třetí fází universa MCU [recenze filmu]

První film čtvrté fáze marvelovského universa svým časovým zasazením spadá spíš do předchozí fáze, jako její dovětek. Jeho hlavní postavou je Black Widow čili Černá vdova, jejíž osud se naplnil v poslední superhrdinské týmovce Avengers: Endgame.

Samostatná sólovka s ní se plánovala už od roku 2010, kdy se poprvé objevila ve dvojce Iron Mana. Nakonec se jí dočkala až letos, po třinácti letech od začátku celé série a s více jak ročním zpožděním od původně plánovaného data premiéry kvůli covidové pandemii.

Je dobře, že se fanoušky vymodlený projekt objevil, Black Widow si ho zasloužila, ale přichází trochu pozdě. Nejen s ohledem na to, že Natašu Romanovovou předběhla Captain Marvel a z konkurenční universa DCEU hned s dvěma filmy Wonder Woman, ale především proto, že její postava do dalších fází MCU nebude zasahovat. Alespoň v přítomné linii. Možná v nich ale dostane prostor její „sestra“ Jelena Belova, o jejichž vztahu film Black Widow především pojednává.

Hledání rodiny

Dějově je zasazen do období mezi Captain America: Občanská válka a Avengers: Infinity War, kdy byli Avengeři pohádaní. Nejde tak o klasický origin, ukazující zrod hrdinky, jako spíš o příběh, který vyplňuje bílá místa v jejím životopise, které předchozí filmy naznačily. Se současným představení té, která by jí v sérii mohla nahradit.

Black Widow je tu tak postavena do trochu zvláštní pozice, kdy se na rozdíl od ostatních superhrdinů z MCU dočkává samostatného filmu až ve chvíli, kdy je zjevné, že její vyprávěcí linka už slouží jen jako vedlejší nebo doplňující té hlavní ve třetí fázi.

I přesto se trojici scenáristů, spolu s australskou režisérkou Cate Shortland, podařilo přijít s příběhem, který propojuje minulost této postavy s tím, jak vystupuje a působí v přítomnosti. A to skrze její hledání rodiny, ať už té fiktivní, jíž byla součástí v rámci špionážního krytí v dětství, nebo souručenství Avengerů v její dospělosti.

Prolog filmu nás tak zavádí do roku 1995, kdy Nataša se sestrou Jelenou žije spolu s rodiči Melinou (Rachel Weisz) a Alexejem (David Harbour) v americkém Ohiu. Ukáže se ale, že jde o rodinu fiktivní, jejíž identita byla po třech letech pobytu na území USA prozrazena a ona musí narychlo utéci na Kubu, kde se rodiče coby ruští agenti setkávají se svým řídícím důstojníkem Dreykovem (Ray Winstone).

Ten „rodinu“ z pohledu dívek v dětském věku rozdělí a ty jsou pak umístěny do ruského výcvikového tábora, zvaného Rudá komnata, kde se z nich stanou profesionální agentky a vražedkyně. S programem těchto černých vdov nás seznámí za podkresu cover verze hitu skupiny Nirvana Smells like Teen Spirit hutná a působivá titulková sekvence, která má správnou studenoválečnickou atmosféru, i když období, do něhož je zasazena už studenou válkou nenazýváme.

Nenásilný přesah k hnutí MeToo

Po tomto mnohaminutovém prologu, složenému ze dvou částí, se přenášíme do roku 2016, kdy se Black Widow (Scarlett Johansson) po porušení Sokovijských dohod ocitá na útěku před americkou administrativou. V jejím norském azylu jí zastihne zásilka, která ji přivede k setkání s její „sestrou“ Jelenou (Florence Pugh) v Budapešti. Od ní se dozví, že generál Dreykov, kterého pokládala za mrtvého, stále žije a spolu s ním i program, který může za to, kým se staly. Rozhodnou se tak vyrovnat se svou minulostí, v čemž jim pomůže znovu setkání s jejich „rodiči“.

Špionážní zápletka, která vypadá jako mix motivů z bondovek, huntovek a špionážních thrillerů s ženskými hrdinkami z posledních let jako Rudá volavka nebo Anna, neoplývá přílišnou sofistikovaností. Mladé ženy, nebo přesněji jejich mysl, je v programu černých vdov ovládána za pomoci chemické látky, jejíž účinky lze zrušit za pomocí protilátky. Oddané bojovnice pak skoro v mžiku procitnou a stanou se z nich znovu samostatně uvažující bytosti.

Generál Dreykov je pak postavou, do něhož tvůrci nenásilně implantují dění okolo hnutí MeToo. Mocný a bohatý muž, který k mladým ženám přistupuje jako ke svému majetku nebo nástroji svých zájmů, manipuluje jimi a zneužívá je pro své cíle.

Nataše a Jeleně tento program způsobil množství vnitřních démonů, s nimiž se perou v dospělosti a od nichž by se rády odpoutaly. Zároveň si obě mladé ženy uvědomují, že ta fiktivní rodina, jíž byly součástí, byla v jejich životech jediná jistotu, kterou poznaly a k níž se upínají, i když jim přinesla zklamání v podobě toho, že je rodiče opustili.

Prostor pro novou Černou vdovu

Režisérka tak nechá nejprve, aby se obnovil vztah obou sester, což je doprovázeno popichováním zemitější Jeleny na adresu své slavné sestry a jejích bojových póz, jež vtipně paroduje. Nataša vůči ní působí ochranitelsky, nahrazuje jí vlastně rodiče, kteří se k nim přestali hlásit, když jejich společná mise v Ohiu skončila.

Ty obě sestry vyhledají, aby jim pomohli zúčtovat s Dreykovem. Jejich společné setkání připomíná něco mezi hledáním zpřetrhaných pout za současného definování toho, co každý z nich za tato pouta považoval a sitcomově pojatou scénkou u rodinného oběda, kdy maminka napomíná už dospělé děti, aby se nehrbily, ty přitom koulí očima a chvástavý táta vzpomíná na léta, kdy byl mladší, štíhlejší a výkonnější.

David Harbour v kostýmu Red Guardina, jakési ruské obdoby Kapitána Ameriky, se stává nejzábavnější figurou vyprávění. Proti tomuto hromotlukovi, sázejícímu na fyzickou sílu, stojí klidná a racionální vědkyně Melina. Proti rodičům jejich děti, které jim mají hodně co vyčítat, ale jen společně dokážou přemoci toho, kdo si tak pohrál s jejich životy.

Rodinná linie nahradila milostnou, která tu zcela absentuje a spolu se špionážní zápletkou tvoří tu zajímavější část vyprávění. S akcí se film vrací do klasických marvelovských vod, nebo přesněji takových, na nichž je vidět vliv bourneovek, huntovek a bondovek. Se střídáním lokací (Norsko, Maďarsko, Maroko, Rusko) se mění i charakter akčních scén, kdy lépe vyznívají kontaktní souboje než závěrečná digitální spektakulární akce.

10× nejlepší bondovské a špionážní parodie

Filmy a seriály

Trochu nevyužit přitom zůstal maskovný zabiják Taskmaster, jehož identita souvisí s tím, od čeho se sestry chtějí odpoutat. Scarlett Johansson je v roli pevně usazená a věrohodná tak jak v bojovém módu, tak tom emočním, kdy dává průchod svým traumatům. Florence Pugh jako své sestře nechává velký prostor, z čehož těží jejich vzájemná „buddy movie“ chemie.

To je dobrá zpráva, protože po oběti jedné Černé vdovy v Endgame se tím otevírá prostor pro další, která by jí mohla v sérii adekvátně nahradit. Zda to tak bude, uvidíme, potitulková scéna zatím láká na seriál o Hawkeyem. A i když přichází sólovka s Black Widow trochu pozdě, jde o velmi důstojné rozloučení s touto postavou.

Black Widow

• Žánr: komiksová adaptace
• Původní název: Black Widow
• www.marvel.com/movies/black-widow
• USA, 2021
• Scénář: Ned Benson, Jac Schaeffer, Eric Pearson
• Režie: Cate Shortland
• Hrají: Scarlett Johansson, Florence Pugh, Rachel Weisz, David Harbour, Ray Winstone, Ever Anderson, Violet McGraw, William Hurt
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 08. 07. 2021