Při návštěvě Babiččina údolí lidé vzpomínají na filmovou Barunku

A protože byla Babička zfilmována a ve snímku z roku 1971 hrála Barunku nedávno zesnulá Libuška Šafránková, hodně návštěvníků se po cestě od Rudrova mlýna ke Starému bělidlu a splavu baví právě o knize a filmu; vzduchem pak často plují slova Barunka, Babička, paní kněžna - a Libuška.

První Babičku zfilmovala Thea Červánková v roce 1921, za protektorátu vznikla verze režiséra Františka Čápa s Terezií Brzkovou v hlavní roli. Nejoblíbenější je ale Moskalykova dvojdílná televizní adaptace, kde Barunku hraje Libuška Šafránková. Babičku ztvárnila Jarmila Kurandová, Libuše Geprtová hrála nešťastnou Viktorku, paní kněžnu Květa Fialová…

Procházka začíná buď od ratibořského zámku, nebo od dnes bohužel nefunkčního Panského domu, dříve vyhlášené hospody. Tady vedou první kroky do bývalého Rudrova mlýna s expozicí a krátkou prohlídkou.

Hned vedle je ve dvoře možnost se občerstvit i místními specialitami, poté vede cesta kolem pomníku Babičky s dětmi. Trochu strnulou kompozici zhotovil Otto Gutfreund, představuje babičku, Barunku, Adélku, Viléma a Jeníka, kterak se dívají na oblohu a vyhlížejí své hvězdy. U nohou jim odpočívají psi Sultán a Tyrl, pomník slavnostně odhalili v roce 1922.

Původně se počítalo, že v Ratibořicích bude stát spisovatelčin pomník, ten minete při příjezdu před obcí. Sedí tu paní Božena s knihou a všimne si ho málokdo. Pomník měl zhotovit Quido Kocian, v té době už vážně nemocný. Byla tu i zákulisní jednání, kdo dílo zhotoví, k tomu různé pletichy, nakonec vypsali novou soutěž.

Gutfreund vyhrál mimo soutěž, základní kámen položili 25. července 1920, u příležitosti stých narozenin Boženy Němcové. Na základní kámen poklepal spisovatel Alois Jirásek. Odhalení bylo obrovskou národní manifestací politiků, všech spolků jakož i občanstva. Od pomníku vede cesta kolem mlýnského náhonu ke Starému bělidlu.

Když v roce 1971 začal Antonín Moskalyk s natáčením, Ratibořičtí pomáhali štábu, jak jen mohli. Sekali louky, sváželi dřevo, někteří se zapojili do komparsu. V nedalekém Žernově má chalupu režisérova dcera Pavlína, která jde ve stopách svého otce, známá je např. režií televizní série o četnících z Luhačovic.

Ke Starému bělidlu je to od pomníku asi kilometr. Barunka tu sice nevyrůstala, jak Němcová podala děj, ale ono to zas tak nevadí. Baráček nechali upravit filmaři pro potřeby snímku.

Bělidlo se prezentuje jako romantická roubenka na kamenném podstavci, postavil ji v roce 1797 mlynář Antonín Rudr. V expozici je nábytek a zařízení odpovídající spisovatelčině vyprávění.

Cesta vede k Viktorčině splavu, který absolvoval řadu úprav, hlavně při melioraci okolních luk. Tady měla hodit bláznivá Viktorka své dítě do Úpy.

Všechny postavy v Babičce jsou silně idealizovány nebo zkresleny. Týká se to i Marie Magdaleny Novotné (rozené Čudové) – Babičky. V roce 1820 nechala paní kněžna zbořit původní bělidlo a rodina Panklova musela žít v mokrých prostorách nedaleko zámku. Babička s dcerou Terezou nežila, měly spolu neustálé konflikty, poté se odstěhovala k mladší dceři Johaně do ratibořického dvora, odtud s ní odešla do Dobrušky a nakonec se vrátila do Vídně, odkud přišla.

Božena Panklová, provdaná Němcová (1820-1862) na Bělidle strávila prázdniny s dětmi v roce 1844, své dětství si hodně přikrášlila, zdaleka nebylo tak radostné, jak je popisovala. Na první vydání Babičky, kterou nakladatelé odmítali, musela čekat do 20. ledna 1862, přinesli jí ho vytištěné na mizerném papíru s řadou chyb. Druhý den ráno zemřela.