Ve finále olympijské kvalifikace proti Řecku byl s dvaceti body nejlepším střelcem českého týmu. Trefil trojku, spolehlivě proměňoval šestky, prosazoval se při hře zády ke koši. Tradičně energický výkon Patrika Audy byl jedním z klíčů k úspěchu, jehož výsledkem je po dlouhých 41 letech postup mužské basketbalové reprezentace na olympijský turnaj v Tokiu. „Jedno vím určitě: do každého zápasu na olympiádě dáme všechno. Jako jsme to dělali doteď,“ slibuje 206 cm vysoký basketbalista, který bude coby opora Jokohamy fungovat i jako neoficiální průvodce českého týmu v Japonsku.
Už jste se spoluhráči stihli vstřebat tenhle neuvěřitelný příběh?
„Myslím, že nám to pořád ještě úplně nedochází. Je to fakt neskutečný, neuvěřitelný úspěch.“
Váš podkošový parťák Ondřej Balvín říká, že klíčem k triumfu je soudržnost českého týmu, která se projevuje i komunikací ve whatsappové skupině, která čile probíhá i mimo reprezentační srazy.
„Souhlasím. Celkově máme s klukama úžasnou chemii a to je důvod, proč máme poslední roky úspěchy. Každý, kdo tady je, tak je tady rád a je rád, že může reprezentovat. To se pak promítá i do dění na hřišti. Hrajeme týmový basket a snažíme se pomáhat jeden druhému. Jsme na palubovce pro ostatní spoluhráče, ne pro sebe. Děláme všechno pro tým.“
Vy sám jste ale proti Řecku byl v útoku velice agresivní, míč jste vyloženě chtěl. To je ve vás odmalička?
„To určitě ne, nikdy jsem nebyl v žádné reprezentaci v mladších kategoriích. Hodně se to změnilo až na americké univerzitě Seton Hall, kde jsem hrál a kde jsem poznal jiný mentální přístup ke sportu obecně. Hrozně mi to pomohlo.“
Jaromír Bohačík prohlásil, že český tým je těžce čitelný, protože nikdo neví, kdo zrovna doplní Tomáše Satoranského a střelecky zazáří. Souhlasíte?
„Je to tak a je to náš největší trumf. Když pominu Satyho a Honzu Veselého, tak nejsme zrovna mančaft, který by byl našlapaný superhvězdami. Ale jak hrajeme jeden pro druhého, jak se doplňujeme a jak se hecujeme, to všechno dělá strašně moc. To jsou detaily, které pomáhají vyhrávat zápasy. Jo, stane se, že se někdy někomu nedaří, ale je tam dalších jedenáct kluků, co tě podrží a zastoupí. Vždycky bojujeme až do konce.“
Jaké je to vlastně mít na rozehrávce Tomáše Satoranského, který z týmu sejme část tlaku?
„Je pravda, že s ním je to daleko jednodušší, alespoň já to tak cítím. Když je na hřišti, diriguje hru, vede celý tým. A přihrávky, co rozdává? Je radost s ním hrát, vyloženě si to užívám. Ale pozor – on je zároveň i takový, že nás pořád hecuje a přináší mezi nás hrozně moc energie. Rozehrávač, jak má být.“
Na zápasy olympijské kvalifikace se do reprezentace vrátil i Jan Veselý, který pro zranění chyběl na veleúspěšném MS 2019 v Číně. Jak do rozjetého mančaftu zapadl?
„Úplně v pohodě. Víte, Honza je neskutečný hráč a atlet a do týmu přináší věci, co nám dřív chyběly. Je dalším hecířem se spoustou energie a je cítit na hřišti i na lavičce. Obrovský talent českého basketbalu.“
Máte za sebou úspěšnou sezonu v dresu Jokohamy, Japonsko jste coby basketbalista už poznal. Má pro vás tokijská olympiáda o to speciálnější význam?
„Ano, vnímám to hodně pozitivně. Dokonce si myslím, že někteří fanoušci mě už budou znát z místní ligy.“
Budete pro parťáky z týmu i něco jako průvodce, ne?
„Spíš poloprůvodce. Trošku mě jen mrzí, že to bude zase bublina, jinak bych kluky provedl po Tokiu. Ale kvůli procházkám tam stejně nejedeme.“
Na co se český tým může v Japonsku těšit?
„Určitě na fanoušky. Mají hodně rádi sport obecně a hlavně basketbal. Pokud bude povolený nějaký počet míst v hledišti, mohla by být na zápasech super atmosféra.“
S čím do Tokia odletíte? Ve skupině narazíte na giganty z USA, silnou Francii a těžko čitelný Írán.
„Teď hlavně bude důležité najít další dny na trénování, protože moc času na sehrávání před kvalifikací nebylo. Dobře zregenerujeme a připravíme se. Jedno vím určitě: do každého zápasu tam dáme všechno, jako jsme dali doteď. A navíc jsme v laufu.“
Vnímáte olympiádu jako větší turnaj, než mistrovství světa? Přece jen je to pouhých dvanáct týmů…
„Teď když to říkáte, tak je to fakt neuvěřitelné. MS v Číně bylo super, neuvěřitelný zážitek a to, co se nám povedlo, bylo výjimečné. Ale i v Tokiu chceme zase ukázat, že můžeme hrát proti nejlepším týmům světa.“
Bude vaší výhodou opět role outsidera? Nebo už vás soupeři budou brát jako spolufavority?
„Na turnajích jako mistrovství světa a teď i olympiáda nás hodně lidí vidí jako outsidera, to je prostě fakt. I v jednotlivých zápasech. To z nás shazuje stres: když nepostoupíme, tak se nic nestane.“
To se hraje nejlépe, ne?
„Je to tak. Ale my basket umíme a chceme se o to porvat. Vezměte si třeba zápas s Kanadou: oni nás prostě jednoznačně podcenili, i když měli v týmu osm hráčů z NBA. Bylo to vidět. Chytli jsme začátek a pro ně bylo pak strašně složité se do zápasu vrátit, jak jsme byli rozjetí. Být outsiderem je výhoda, marná sláva.“
