Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ ADAMA NENADÁLA | Pár hodin poté, co se česká fotbalová reprezentace rozloučila s EURO 2020 porážkou s Dánskem, nastoupili čeští basketbalisté k zápasu olympijské kvalifikace proti Kanadě. A sehráli duel, který vejde do historie jako jedno z nejnapínavějších mezinárodních basketbalových dramat za poslední roky. Satoranský a spol. ho zvládli a jsou jen výhru od účasti na OH v Tokiu – jako jediný český týmový sport. V čem se od baskeťáků mohou fotbalisté (a další) inspirovat?
Především: proti Kanadě (navíc v Kanadě...) neměli mít Češi moc šancí. Lépe řečeno – téměř žádnou. Jen čtyři hráči aktuálního výběru země javorového listu nenastupují v NBA, a dva z těch čtyř nejlepší ligu světa v minulosti hráli. Andrew Wiggins dává koše i ve spánku, RJ Barrett je druhý nejlepší hráč New York Knicks (kteří byli jedním z největších překvapení tohoto ročníku NBA), Lu Dort patří coby elitní obránce k oporám týmu Oklahoma City Thunder, kouč Nick Nurse dovedl Toronto Raptors k titulu v roce 2019.
Aby bylo jasno – na druhé straně palubovky stála proti Balvínovi, Veselému, sedmatřicetiletému Schilbovi, Bohačíkovi a dalším borcům NAPROSTÁ BASKETBALOVÁ ELITA.
Jenže 52 vteřin před koncem normální hrací doby vedli Češi O DESET BODŮ, což v basketbale v 99% případů znamená jediné: Dobrá práce, borci, narážejte sudy. Kanaďané ale s pomocí neuvěřitelných českých chyb (Vyhození po koši! Šestky! Nervy!) dovedli utkání dostrkat do prodloužení. Což v basketbale v 99% případů znamená jediné: mančaft, který tak šíleným způsobem ztratí mač v základní hrací době, se v nastavení prostě sesype.
Nestalo se. Ginzburgův výběr skoro nepochopitelně sebral poslední zbytky fyzických a psychických sil a Kanadu i tak těsně udolal: rozhodující střelu trefil Tomáš Satoranský tři vteřiny před koncem prodloužení střelou o desku přes – ano, přes defenzivního specialistu Lu Dorta. Absurdní, šílený, infarktový, neskutečný zápas.
I kdyby Češi do Tokia nepostoupili, užívejme si tuhle basketbalovou éru: borci si to na férovku dávají s těmi nejlepšími týmy světa. Rozdají pár ran, schytají stejně tolik. Někdy to ustojí, jindy ne – ale vždycky to alespoň zkusí.
A tady je možná inspirace třeba pro fotbalisty, kteří na EURO 2020 sice rozhodně nezklamali, ale svůj stín by příště mohli přeskočit ještě o něco výrazněji: Satoranský a spol. si to s absolutní světovou elitou rozdávají jak díky preciznímu, svědomitému týmovému výkonu, tak díky individuální drzosti a odvaze, které někdy v klíčových chvílích přebijí kvalitu a talent.
Nebojte se chyb. Basketbalisté jich v poslední minutě normální hrací doby nasekali tolik, že by to naplnilo učebnici o nezvládnutých koncovkách. Nebojte se chyb – a hlavně riskujte. Riskujte JEŠTĚ VÍC! Drzounům to zpravidla vychází.
Témata:
Česko, basketbal, blog, kvalifikace, Adam Nenadál, olympijské hry, sport, Sport na Heureka.cz
Související články
