Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, tech.sme.sk, www.idnes.cz
Sedm let Gagarin jezdil po všech koutech své vlasti i zahraničí, vyprávěl o svém vesmírném dobrodružství a s úsměvem filmové celebrity rozdával autogramy. Byl nejen prvním člověkem, který se osobně podíval na oběžnou dráhu, ale také symbolem sovětského technického rozvoje a živým důkazem, že SSSR je aspoň v něčem schopno předhnonit Spojené státy.
Když by to bylo na sovětském vedení, Gagarin by se do konce života pohyboval jen po besedách a nastavoval tvář fotografům. Ambiciózního mladého muže však taková představa frustrovala. Začal pít. Pil čím dál více. A věděl, že od cirhózy jater ho zachrání jen návrat k profesi.
Z Gagarina zbyl jen kus kombinézy
Let 27. března 1968 v letounu MiG-15UTI měl být jeho posledním cvičným letem s instruktorem před přesedláním na samostatné létání ve stroji MiG-17. Z letiště Čkalovskoje obklopeného závějemi sněhu se vznesl do vzduchu v 10:19 moskevského času. Ten den v oblasti panovala snížená viditelnost a na základně se ani moc nedivili, když Gagarin už po dvanácti minutách požádal o povolení k návratu. Na stroj ale čekali marně.
Havarovaný letoun se podařilo nalézt až za pár hodin. Od pohledu bylo jasné, že musel do země narazit v plné rychlosti, protože v lese vyhloubil obrovský kráter a z těla Jurije Gagarina a jeho instuktora Vladimira Serjogina nezbylo takřka nic. Jen na blízké bříze visela část pilotovy kombinézy jako smutný důkaz toho, že se muži nestihli katapultovat. Do poslední chvíle měli ruce na řízení a snažili se nabrat výšku.
Vedení Sovětského svazu si rvalo vlasy z hlavy. Přišlo o hrdinu, a navíc ostudným způsobem. Vyšetřování totiž ukázalo, že pád stroje nemohla zavinit chyba pilota a jeho instruktora, ale špatná organizace výcviku a vojenských manévrů v místě tragédie. Veřejně se to nemohlo přiznat, takže se případ uzavřel konstatováním, že šlo o nešťastnou náhodu.
Co se ale ten den ve skutečnosti stalo? Prvním problémem byla chybná předpověď počasí. Posádka si nastavila výškoměr podle spodní základny oblačnosti, která se v reálu nacházela mnohem níže, než jim bylo nahlášeno. Při manévru si pak pilot s instruktorem mohli myslet, že se nacházejí v dostatečné výšce na to, aby mohli stroj ukočírovat.
Jurij Gagarin
Nikoli husy, ale letadlo
Otázka ale je, proč se do svízelné situace vůbec dostali. V oficiální zprávě se hovořilo o střetu s cizím objektem, jímž byly možná letící husy nebo horkovzdušný balón. Kosmonaut Alexej Archipovič Leonov, který byl tehdy členem vyšetřovacího týmu, však po dlouhých letech nuceného mlčení přiznal, že se poblíž letiště ten den konal také testovací let stroje Su-15. Ten měl podle předpisů letět ve výšce nad 10 tisíc metrů, a tak nikdo nepředpokládal možnost kolize s letounem Gagarinovým.
Pilot Su-15 se však zřejmě kvůli snížené viditelnosti rozhodl sestoupit mnohem níže, než měl povoleno, a Gagarinovo letadlo v nadzvukové rychlosti minul jen o pár metrů, přičemž si ho možná ani nevšiml. MiG-15UTI se dostal do jeho víru a stal se neovladatelným.
Přesto nelze jednoznačně říci, že tento pilot, jehož jméno zůstalo utajeno, byl jediným viníkem Gagarinovy nehody. Na základně prý panoval chaos a jedna ruka nevěděla, co dělá druhá. Obě letadla neměla být vyslána do vzduchu ve stejnou dobu, pokud tomu nepřálo počasí. Existuje také podezření, že pracovníci řídící věže zaměnili signály obou strojů a netušili, kde se vlastně které letadlo nachází.
