Sedmdesátiletý Jovica Stanišić a o rok starší Franko Simatović byli obvinění z toho, že kontrolovali srbské polovojenské jednotky provádějící etnické čistky v Chorvatsku a Bosně v letech 1991 až 1995. Prokuratura pro ně žádala doživotní trest.
Stanišiče a Simatoviče soud odsoudil za napomáhání trestnému činu vraždy, deportace, nuceného přesunu a perzekuce v severobosenském městě Bosanski Šamac v dubnu 1992. Je to poprvé, co byli činitelé srbského státu odsouzeni haagským tribunálem za zločiny z války v Bosně, uvedla agentura AP.
Podle tribunálu však neexistují dostatečné důkazy, které by muže usvědčily z dalších zločinů v jiných městech a vesnicích v Bosně a Chorvatsku.
Oba muži vinu popírají, proti rozsudku se mohou odvolat. Do Haagu byli vydáni v roce 2003 a v roce 2013 si vyslechli osvobozující rozsudek. V roce 2015 byl nicméně verdikt zrušen a proces začal nanovo.
Stanišić patřil coby šéf srbské Státní bezpečnosti (SDB) v letech 1991 až 1998 k nejmocnějším představitelům režimu srbského, respektive jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče. Simatović velel jednotce SDB pro zvláštní operace (JSO), známé též jako Červené barety. Někteří její příslušníci byli odsouzeni za válečné zločiny, vraždy Miloševičových srbských odpůrců a také v souvislosti s atentátem na srbského premiéra Zorana Djindjiče v březnu 2003.
SDB byla v letech 1991 až 2002 tajnou službou Svazové republiky Jugoslávie, kterou po vyhlášení nezávislosti všech zbylých republik socialistické Jugoslávie vytvořilo Srbsko s Černou Horou. V praxi službu ovládali Miloševičovi důvěrníci, jako byli Stanišić a Simatović.
Ředitel památníku srebrenické genocidy Emir Suljagić podle televize N1 uvedl, že verdikt potvrdil existenci přímé vazby mezi zločiny v Bosně a tehdejší srbskou vládou. V této souvislosti upozornil, že Stanišić a Simatović nebyli obviněni jako soukromé osoby, nýbrž jako představitelé srbské státní bezpečnosti.
Chorvatský premiér Andrej Plenković odsouzení dvojice bývalých srbských zpravodajců přivítal, zároveň však uvedl, že Chorvatsko s rozsudkem „nemůže být spokojeno“. Podle názoru premiéra měli být Stanišić a Simatović odsouzeni také za „nejstrašnější zločiny“ v chorvatském Vukovaru či Škabrnji, uvedla agentura Hina.
V sedmi případech uložil tribunál doživotní trest, naposledy začátkem června bývalému bosenskosrbskému generálovi Ratku Mladičovi za genocidu ve Srebrenici a další zločiny.Proces s oběma bývalými představiteli srbské tajné služby je posledním před tribunálem OSN, který se týká zločinů spáchaných během válečných konfliktů provázejících rozpad Jugoslávie. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a MICT, který na jeho činnost v roce 2017 navázal, předtím v souvislosti s válkami v bývalé Jugoslávii v 90. letech odsoudily za spáchání válečných zločinů 90 lidí k celkovému trestu 1311 let vězení.
Soudy kvůli zločinům spáchaným za válek v bývalé Jugoslávii- Zločiny spáchanými od roku 1991 na území někdejší Socialistické federativní republiky Jugoslávie se zabýval zejména Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Zřízen byl na základě rezoluce OSN z 25. května 1993 v reakci na tehdejší násilí páchané v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině, sídlil v nizozemském Haagu. Jeho činnost se uzavřela v prosinci 2017, zbylá odvolání podaná od července 2013 a nynější znovu otevřený případ pak převzal Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT), který v roce 2010 ustavila Rada bezpečnosti.
- ICTY byl první orgán svého druhu od dob Norimberského a Tokijského tribunálu, které byly zřízeny po druhé světové válce. Po něm byl v listopadu 1994 zřízen ještě Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu. V roce 2002 pak vznikl Mezinárodní trestní soud (ICC), stálý orgán, který má stíhat genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo zločin agrese. Konfliktům v bývalé Jugoslávii se věnuje ještě Tribunál pro válečné zločiny spáchané za války v Kosovu, který vznikl v roce 2015 a soudí bývalé velitele povstalecké UÇK, která bojovala za odtržení oblasti od Bělehradu. Ačkoli je součástí kosovského soudnictví, z bezpečnostních důvodů sídlí v Haagu a jeho členové jsou zahraniční soudci.
- Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii obžaloval celkem 161 osob, jako poslední z nich byl v červenci 2011 zadržen Goran Hadžić, někdejší prezident samozvané Republiky srbská Krajina, který zemřel v roce 2016. Z toho 90 obžalovaných ICTY odsoudil, 19 lidí zprostil obvinění, v 37 případech byla obžaloba stažena nebo byl proces předčasně ukončen (třeba kvůli úmrtí obžalovaného). Justici jednotlivých exjugoslávských republik bylo předáno 13 kauz. Zbylé dva obžalované - bývalé vysoce postavené představitele srbské tajné služby Jovicu Stanišiče a Franka Simatoviče - pak už v obnoveném procesu soudil MICT, který jim dnes vyměřil 12 let vězení.
- Prvním obžalovaným ICTY se počátkem listopadu 1994 stal bosenský Srb Dragan Nikolić, který velel táboru v bosenské Sušici. Prvním souzeným byl bosenský Srb Duško Tadić, jehož proces začal 7. května 1996. Nikolić byl zadržen v dubnu 2000 a o pět let později odsouzen ke 20 letům; po odpykání dvou třetin trestu byl v listopadu 2013 podmíněně propuštěn. Tadić, zadržený již v polovině 90. let, dostal v roce 2000 stejný trest, podmíněně propuštěn z vězení byl v červenci 2008.
- K nejznámějším obžalovaným patřili například někdejší srbský prezident Slobodan Milošević (zemřel v březnu 2006 před vynesením rozsudku), bývalá hlava Republiky srbské v Bosně a Hercegovině Radovan Karadžić (v březnu 2016 byl prvoinstančně odsouzen ke 40 letům, v březnu 2019 mu pak MICT vyměřil doživotní trest.), někdejší viceprezidentka RS Biljana Plavšičová (v únoru 2003 odsouzena na 11 let; propuštěna v říjnu 2009) a bývalý velitel bosenskosrbské armády Ratko Mladić, kterého ICTY odsoudil v listopadu 2017 na doživotí. Šlo o poslední rozsudek, jímž vyvrcholila práce tohoto tribunálu. Mladičovo odvolání už řešil opět MICT, který mu letos v červnu potvrdil doživotí.
- Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii vyšetřoval i předáka bosenských Muslimů Aliju Izetbegoviče nebo bývalého chorvatského prezidenta Franja Tudjmana, oba ale zemřeli ještě předtím, než mohlo padnout rozhodnutí o podání obžaloby.
- Mezi těmi, které ICTY osvobodil (ať už v první instanci nebo po odvolání), je i několik známých osobností z balkánských válek. Například chorvatský generál Ante Gotovina, původně odsouzený na 24 let, nebo Naser Orić, někdejší velitel armády Bosny a Hercegoviny v oblasti Srebrenice. V březnu 2016 pak ICTY shledal nevinným ve všech devíti bodech obžaloby i srbského ultranacionalistu Vojislava Šešelje. Tomu ale v dubnu 2018 MICT nakonec v odvolacím řízení vyměřil desetiletý trest za podněcování ke zločinům; trest nemusel nastoupit, už předtím strávil 11 let ve vazbě.
- Šest obžalovaných odsoudil ICTY k doživotí - někdejšího velitele bosenskosrbských jednotek Stanislava Galiče (za podíl na ostřelování Sarajeva), důstojníky Zdravka Tolimira, Vujadina Popoviče a Ljubišu Bearu (za podíl na masakru ve Srebrenici) a člena bosenskosrbských bojůvek Milana Lukiče (za masakry civilistů u východobosenského Višegradu). Naposledy v listopadu 2017 pak odsoudil k doživotí Mladiče. Galić je ve vězení v Německu, stejně jako Popović, Lukić byl převezen do Estonska. Tolimir zemřel v únoru 2016, o rok později zemřel Beara.
- Poslední rozsudek vynesl ICTY 29. listopadu 2017, kdy potvrdil dlouholeté tresty vězení, které tribunál uložil v prvoinstančním řízení šestici bývalých vedoucích činitelů bosenských Chorvatů. Řízení poznamenal incident, kdy bývalý generál Slobodan Praljak bezprostředně po vyslechnutí svého rozsudku vypil jed a o něco později po převozu do nemocnice zemřel.
- Agendu ICTY převzal Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály, který tak projednával odvolání Karadžiče a Mladiče, dále případ Šešelje a obnovený proces se Stanišičem a Simatovičem. To je poslední případ souzený tribunálem OSN, který se týká zločinů spáchaných během válečných konfliktů provázejících rozpad Jugoslávie. Oba muži dnes dostali trest 12 let vězení, svou vinu ale popírají a proti rozsudku se ještě mohou odvolat. Původně si v roce 2013 vyslechli osvobozující rozsudek, o dva roky později byl ale verdikt zrušen a proces začal nanovo, už ale před MICT.
|
