Tento politický proces byl součástí masivní vlny represí provázející prosazování společenských změn po uchopení moci KSČ (Komunistické strany Československa) v únoru 1948. Právě inscenované politické procesy tvrdě zasáhly bývalé vedoucí představitele všech nekomunistických stran. Převážná většina postižených byla trestána za domnělou činnost zcela vykonstruovanou vyšetřovateli StB (Státní bezpečnost). Během výslechů, při nichž vyšetřovatelé užívali násilí, se mnohdy z obyčejných setkání politických přátel stávaly konspirační schůzky a z debat o možnostech politického vývoje přípravy státních převratů.
Jeden z vykonstruovaných západočeských ilegálních politických orgánů měli údajně tvořit bývalý člen krajského vedení ČSSD a přednosta transfuzní stanice při fakultní nemocnici v Plzni MUDr. Antonín Čech s bývalým funkcionářem lidové strany a ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Plzni PhDr. Jindřichem Čadíkem. Ti při svých setkáních snad opravdu mohli uvažovat o vytvoření nadstranického krajského ilegálního národního výboru, přičemž na vedoucí funkci mohli skutečně počítat se sociálním demokratem Antonínem Remešem. Také jejich programové zaměření na obnovu předúnorové varianty socialismu je nejspíš autentické. Obvinění, že předávali špionážní informace celostátní odbojové organizaci Ústředí ilegálních národních výborů v Praze prostřednictvím známého muzikologa Josefa Huttera, se však jeví jako konstrukt StB, neboť již sama existence tohoto ústředí je krajně pochybná. Přesto ve dnech 28. až 30. června 1951 proběhlo v Plzni, v domě Peklo, hlavní líčení s celkem třináctičlennou skupinou, v němž byli oba západočeští intelektuálové odsouzeni k doživotnímu žaláři. Spoluobviněný bývalý příslušník SNB Josef Sporka obdržel dokonce trest smrti.
Na základě amnestie prezidenta Antonína Zápotockého z roku 1955 byl Jindřichu Čadíkovi trest snížen na 25 let, na základě další amnestie Antonína Novotného z roku 1957 na konečných 13 let. Nakonec byl Jindřich Čadík podmínečně propuštěn 7. srpna 1959.
Od narození prof. PhDr. Jindřicha Čadíka letos uplynulo 130 let
Narodil se 11. března 1891 ve Stračově ve východních Čechách. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po jejím ukončení se v roce 1911 stal asistentem v Oddělení klasické archeologie Archeologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze u profesora Hynka Vysokého. Od roku 1917 zároveň působil v Uměleckoprůmyslovém museu v Plzni. Nejprve jako vědecký bibliotekář a tajemník, od roku 1923 jako jeho ředitel. Současně přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1930 byl vedoucím Oddělení klasické archeologie Archeologického ústavu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Zároveň setrval ve funkci ředitele Uměleckoprůmyslového musea v Plzni. Významná byla i jeho aktivita v oblasti výtvarného umění. Podílel se na několika výstavách Sdružení západočeských výtvarných umělců, byl autorem celé řady recenzí výstav i několika monografií o výtvarnících (mj. o H. Boettingerovi, V. Strettim, A. Němejcovi). S mnoha výtvarnými umělci jej také pojilo osobní přátelství.
Za okupace se zapojil do odboje. Dne 3. července 1944 byl spolu se svými spolupracovníky zatčen a 19. ledna 1945 odsouzen k trestu smrti. Byl vězněn v Drážďanech, kde mu život zachránilo bombardování v roce 1945, při němž zahynul prokurátor, který měl podepsat vykonání rozsudku. Po osvobození se vrátil k práci v muzeu i k přednášení na univerzitě a publikoval odborné texty. Po únoru 1948 byl z ‚reorganizačních důvodů‘ penzionován.
V září 1950 byl opět zatčen a odsouzen ve zmiňovaném v politickém procesu. Po svém podmínečném propuštění v roce 1959 se na několik let vrátil jako externista do plzeňského muzea. Částečně byl rehabilitován v letech 1968–1969. K plné rehabilitaci ale došlo až počátkem 90. let 20. století. Jindřich Čadík je pohřben na ústředním hřbitově v Plzni. Jeho hrob byl prohlášen čestným hrobem města Plzně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
