Bývalý učitel hry na akordeon a zároveň opravář harmonik nabídl své klávesové a knoflíkové akordeony, heligonky i atypické harmoniky litovelské radnici před dvěma lety.

„Přišlo to úplnou souhrou náhod. Byli jsme u něj na návštěvě při Dnech evropského dědictví, mluvili jsme o sbírce a pan Sedláček říkal, že by nám ji rád dal. Měl podmínku, že muzeum musí být v centru, což jsme rádi splnili, protože jde o evropský unikát,“ připomněl starosta Litovle Viktor Kohout.

Letos v polovině dubna se zedníci pustili do úprav prvního patra litovelské Záložny na náměstí Přemysla Otakara.

„Jsem spokojený. Líbí se mi, že sbírka bude v jedné místnosti. Vejdou se tam i autobusové zájezdy, což u mě doma nebylo možné,“ komentoval to sběratel. Do minimuzea letos třiaosmdesátiletého harmonikáře se totiž mohlo podívat najednou jen patnáct lidí.

„V minulosti se to dělalo tak, že se zájezdy dělily. Někdo šel na radniční věž, někdo do muzea harmonik. Sám jako majitel cestovní kanceláře vím, že to není ideální, nakonec hledáte lidi po městě,“ věří starosta, že zájezdy nová zastávka při prohlídce Litovle osloví.

Vedení radnice chce ve městě zároveň udržet historické dědictví. „V jiných městech by po harmonikách určitě rádi sáhli. Pan Sedláček je sbírá a opravuje padesát let, jejich hodnota je nevyčíslitelná,“ domnívá se Kohout.

S konkrétní cenou zkusili v minulosti přijít muzejníci z Hradce Králové. „Nabízeli pět milionů, ale nedal jsem. Chci, aby to bylo tady,“ má Jiří Sedláček jasno.

I kvůli cennosti nástrojů zahrnují čtyři miliony korun, které Litovel na muzeum uvolnila, bezpečnostní systém a kamery.

„V novém prostoru se také plánují různé workshopy, v Záložně máme sál, a když bude setkání harmonikářů, dá se to spojit. O provoz se bude starat informační centrum sídlící v přízemí,“ přiblížil starosta.

Sbírku eviduje ministerstvo i kniha rekordů

Dosavadní majitel už přes rok pracuje na evidenci harmonik. Odhaduje, že náročnou práci bude mít za sebou za měsíc či dva.

„Každou harmoniku musím popsat, podívat se na ni, mít ji v ruce, případně ji ještě trochu vylepšit. Denně si s tím hraju. Všechny hlavní výrobce mám popsané, u každého bude jeho životopis a další náležitosti, průvodce ani nemusí nic říkat, návštěvníci si mohou všechno přečíst v katalogu,“ vysvětluje Sedláček.

Ve sbírce má přibližně 230 nástrojů, několika málo kusů se ale stěhování netýká.

„Nechávám si ty novější z doby po znárodnění v roce 1948, co se podle mne do muzea ani moc nehodí. Třeba je prodám a zase koupím něco cenného starého. Nechám si také harmoniky na hraní – dvě klávesové, dvě knoflíkové a tři heligonky,“ uvedl držitel českého rekordu za největší sbírku harmonik. Nutno podotknout, že hrát se dá na všechny nástroje z kolekce, kterou eviduje také fond ministerstva kultury.

Stavba má být dokončena v září, první turisty by muzeum mohlo uvítat v říjnu.