Ničivé tornádo, které ve čtvrtek večer řádilo na Hodonínsku a Břeclavsku, zimní stadion v Hodoníně těsně minulo. Přesto je Jana Gajošová, předsedkyně SHK Hodonín, nepřetržitě na nohou. „Mí hokejisté jsou, doufám, všichni v pořádku. Během minuty mám dvacet telefonátů,“ popisuje hodiny po přírodní katastrofě. „Kluci volají, jestli jsme v pořádku my. V neštěstí nás to zase spojilo. Za to děkuji, stojíme na nohách. Musíme to zvládnout. Prostě musíme!“
Mimo hokejový klub řeší Jana Gajošová následky ničivého tornáda především v civilním zaměstnání. „Pracuji ve směnárnách na hraničních přechodech, naši zaměstnanci jsou z postižených obcí, v první chvíli s nimi řešíme psychiku a pomoc,“ popisuje Gajošová. „Firma se k tomu postavila hned. Lidi mi třeba zůstali na dálnici před bouračkou, házelo to s nima, trčeli tam sedm hodin. Holka z práce je na noční, neví, kde má holčičku, zabilo jí to strýca... Psychika je nejhorší. Tam pomoc směřuje. I materiální, sbíráme, co můžeme. Musíme držet pohromadě. Příroda se ptát nebude. Je vidět, jak jsou všechny ostatní žabomyší války malicherné. Nesmyslné.“
Sama se ve čtvrtek vracela ze služební cesty. „Na D1 jsem unikla bouračce, co se stala za námi. Přijela jsem domů a najednou hukot,“ popisuje Jana Gajošová čtvrteční večer. „Jako kdyby padalo letadlo. Panebože, padá letadlo! Pak jsem viděla fotku tornáda, co mi přišla na telefon. Prohnalo se to kolem našeho baráku, co je zimní stadion. My měli štěstí. Další ne. Je potřeba, abychom se semkli a byli jedna společnost. Lidská. Co si musí pomoci. Jsem v kontaktu se svými zaměstnanci. Ptám se, co je potřeba, kam zajet, co nakoupit. O tom to je.“
Dobře ví, že psychické následky po prvotním šoku na lidi teprve dolehnou. „Když se to stane, jednáte. Pak to na vás dolehne. Je třeba být s lidma, aby věděli, že na to nejsou a nebudou sami,“ říká Gajošová. „Musíme to zvládnout. Je třeba napravit psychiku. To je teď nejdůležitější. Nikdo nic takového nezažil. Hlava drží tělo. Musíme stát na nohou, pomoct, mluvit. Otevřít dveře a srdce.“
Okamžitou pomoc nabízejí i hodonínští hokejisté. „Teď mi volali z Tábora, máme s nimi mít přípravný zápas,“ líčí předsedkyně hodonínského klubu. „Volali, že uspořádají sbírku, ať rozhodnu, komu by se dalo pomoct. Ze svazu mi došla esemeska, jestli jsme v pořádku. I svaz chce pomoci. Solidárnost je veliká. Za to děkujeme.“
Její slova potvrzují o narůstající konta finančních sbírek. A nabídky pomoci. „Je vidět, že Češi Moravu milují a chtějí pomoct,“ oceňuje Jana Gajošová. „Ukazuje se, že lidem to není jedno. O tom život je, nesmírně si toho vážíme. Pevně věřím, že u sbírek budou lidé, kteří okamžitě pomůžou těm nejpotřebnějším. Co si máte počít, když vám z baráku zbude jen obvodové zdivo? Volá mi kočka z práce, že bouřce unikla. Ale barák není... Co jí na to chcete říct? Máte kde spát? Na lidi to teprve dolehne. Musíme být silní. Jsme. A musíme to zvládnout.“
