Především během úvodní páteční etapy zažívali se spolujezdcem Jiřím Strossem akční okamžiky. Obě krizové situace však ustáli a po klidnější sobotě spatřili cílovou rampu. Na závěrečné rychlostní vložce jim navíc fotograf Robert Balcar pořídil velmi hezký snímek.

Dominik Nwelati se netají tím, že preferuje širší tratě. Přesto se mu ty hustopečské líbily. „Byly sice užší, ale moc hezké. Především šotoliny byly naprosto super. Oproti soutěžím, které jsem dosud absolvoval, bylo šotolinových úseků více a navíc delších. Navíc se střídaly technické pasáže s rychlými, na kterých to tedy někdy docela nakopávalo (úsměv). Mojí letošní prioritou nadále je sbírat zkušenosti,“ tvrdí šestadvacetiletý pilot, který se však hned v úvodní erzetě nevyvaroval defektu. „Stalo se to přesně v místě, kde mělo problémy mnoho dalších posádek. Některé dokonce havarovaly. Trefili jsme vystrčený anticut. Ten tam sice byl už během seznamovacích jízd a také jsem si do rozpisu poznamenal průjezd zatáčky středem. Jenže byl položen až na výjezdu a zasahoval daleko do trati. Já měl za to, že jsem se mu už vyhnul, a trefil ho ve chvíli, kdy jsem přidával plný plyn. Anticuty mají určitě své opodstatnění. Tady však, alespoň podle mě, byl dán dost nešťastně. Prostě taková past.“ Dominik s Jirkou, na rozdíl od některých posádek, vyvázli ještě relativně dobře. „Byl z toho defekt pravého předního kola. Po mém dotazu, zdali ho budeme měnit nebo mám jet dál, Jirka okamžitě zvolil druhou možnost. Přestože nás čekalo nějakých sedm kilometrů a ke konci už jsme dojížděli na ráfku, bylo to skvělé rozhodnutí. Odhaduji zhruba minutovou ztrátu a výměna by trvala určitě déle. Navíc jeden ze šroubů šel povolit těžce a to by na vložce nepřidalo. Kolo jsme vyměnili na přejezdu a opět skvělou práci odvedl Jirka. Dokonce se nám, přestože času na přejezdech moc nebylo, podařilo stihnout další časovku bez penalizace. Komplikací byla ohnutá spojovačka. Auto na druhé erzetě se tak nechovalo úplně stabilně.“

Další horké chvilky zažila posádka vozu Opel Adam R2 na třetí rychlostní vložce. „Poprvé v kariéře jsem jel za tmy. Přiznávám, že mi to úplně nesedělo. Sice jedu na rozpis, takže by to neměl být takový rozdíl, ale přece jen ty zrakové vjemy chybí. Třeba štěrk před zatáčkou, který je za světla viditelný, ve tmě vidět není. Proto jsem zvolil opatrnější tempo. Přesto nastala jedna krizovka. Při odbočení na úzký mostek po spatření zábradlí jsem myslel, že jde o zábradlí blíže k nám. To však nebylo vidět a šlo o to druhé. Přes zatažení ručky to nevyšlo a následoval výlet mimo trať do trávy, ve které byla zapíchnutá jakási tyč. Ta způsobila ohnutí podběhu a poškození zadního blatníku. Ten následně dřel o levé zadní kolo, guma se začala pálit a do auta nám šel kouř. Ke konci erzety již nebylo skoro vidět. Kombinace tmy a mlhy nebyla úplně příjemná. Před další rychlostkou Jirka dokázal srovnat blatník do stavu, aby o gumu již nedrhnul,“ vypráví nyní již s úsměvem Dominik. Sobota již probíhala bez problémů. „Jen na závěrečné vložce se nám podařil plánovaně-neplánovaně větší smyk. Jirka, na rozdíl ode mě, sledoval průběžné výsledky. A jelikož byla naděje zabojovat o bronz mezi Juniory a stáhnout Kubu Jirovce, začal mě trošku více motivovat. Při nájezdu na šotolinu z toho pramenil poněkud rychlejší příjezd. Místo prudkých brzd jsem se rozhodl přibrzdit méně a v zatáčce přidat plyn. Vyšlo to. Navíc jsem stihl zahlédnout i přítomného fotografa. Myslím, že to byl Robert Balcar. Ale v té rychlosti si nejsem stoprocentně jist. Ruku do ohně za to nedám (smích).“

Důkazem, že Dominik viděl dobře, je Robertova fotografie ze zmiňované situace. Nyní se již mladoboleslavský soutěžák chystá na Rally Bohemia. „Jde o můj domácí závod a tudíž vrchol sezony. Těším se, že se dorazí podívat kamarádi. Navíc by se mělo jet, oproti posledním ročníkům, více erzet i na Mladoboleslavsku. Myslím, že v našem kraji je hodně pěkných cest a zavítá i mnoho diváků z Mladé Boleslavi.“