Zdroj: 李子柒 Liziqi, CC BY 3.0
V únoru se zapsala do Guinessovy knihy rekordů. Znovu. Li C’-čchi (Li Ziqi) nejsledovanější čínskou youtuberkou. „Její videa jsou velmi uklidňující,“ napsala kritička restaurací a sloupkařka NY Times Tejal Rao. „Odkrývají, kolik složité a tvrdé práce je za každičkou jednou součástí jejích jídel. Vaří dlouho, v osamění, přitom smysluplně a hodnotně. Je to přesný opak naprosté většiny pořadů o vaření, který sugeruje, že všechno jde rychle, snadno, že to dáte za méně než půl hodiny.“
Kanál je přitažlivý pro velkoměstské mileniály ze Západu a čínskou diasporu stejně jako pro komunistické politbyro.
Naprosto jí rozumím. „Ta pracovitá paní“, jak říkává náš malý syn, naši domácnost provází v podstatě celou pandemií. Mluví málo, a když už, štáb ji nabírá přes ruchový mikrofon jako ostatní přírodní zvuky. I tak jsou její videa naprosto podmanivá. Ať už seje a sklízí v holinách a pracovním oblečení, vaří nebo pomáhá babičce, je přesná a neudělá zbytečný pohyb. Obklopuje ji čarokrásná krajina Sečuánu, odkud pochází gastronomie po celém světě proslulá rafinovanými a neuvěřitelné pestrými chutěmi. A kamera toto všechno dohromady komponuje a rytmizuje tak hladce, až lehce ztratíte pojem o čase. Je to ideální úniková zábava pro rodinku s pořádnou ponorkou. Nebo lidi z velkoměsta, kteří u monitoru ve stísněných podnájmech sní o lepším životě. Takovém, který by nebyl tak neúnosně drahý, zato soběstačný, prostý, poklidný a hlavně v užším kontaktu s přírodou.
Čínský sen
Celou dobu, co „Lízu“ sledujeme, váhám. Zinscenovala tuhle idylu stejně, jako pracuje, s důrazem na sebemenší detail? Anebo opravdu jen chce lidem z města přiblížit, jak se jídlo dělá? Li Po-čchun, ředitel Čínského výzkumného institutu kulturní obnovy, tvrdí, že „tradiční způsob života, jak ho předvádí Li C’-čchi, není široce sdílený“. Kulturní antropolog Kcha-Ming Wu z Čínské univerzity v Hongkongu je ještě opatrnější; nemyslí si, že Li je dílo státního sociálního inženýrství. Příběh, který vypráví, odporuje čínskému snu o pokroku a příležitostech ve městě. Odtamtud se vrátila. Neuživila se a babička potřebovala její pomoc doma. Nicméně ztvárnila své „selhání“ s tak vybraným vkusem, až ho státní propaganda adaptovala jako propagaci venkova.
Li naneštěstí rozhovory dává zřídka a člověk se z nich dozví vlastně jen to, co by si od ní přál slyšet. Asi nejvíc ji vytěžil Goldthread, lifestylový kanál o současné Číně, a ten její příběh zarámoval jako pohádku o Popelce. Velmi brzy osiřela, její nevlastní matka ji zneužívala, a proto se odstěhovala k prarodičům. Dědeček, který rodinu živil, brzy zemřel, a tak nedokončila školu. Pracuje od čtrnácti. Protloukala se jako servírka, DJka nebo zpěvačka. Štáb Goldthread přitom úplně nechal být, že mu v jednu chvíli Li tvrdila, že „má plnou kontrolu nad tím, co chce natáčet“, a v druhé ho vykázala z placu, když se chystala natáčet další vlog.
Jak Čína nakládá se současnými trendy
Toho se na druhé straně Pacifiku chytil Voice of America, který složil jiný, už ne tak lichotivý obraz. Experti Joseph Nye z Harvardu nebo Michel Hockx z Univerzity v Notre Dame mu potvrdili zjevné. Kanál je přitažlivý pro velkoměstské mileniály ze Západu a čínskou diasporu stejně jako pro komunistické politbyro. Li zosobňuje onu „měkkou sílu“, o níž před lety snil generální tajemník ÚV Komunistické strany Číny Si Ťin-pching. Ta, která výrazně vylepší čínskou image v zahraničí. A ideálně odvede pozornost od Ujgurů, Hongkongu nebo kreditního systému, který podle vašeho chování na veřejnosti a sociálních sítích rozhodne, jestli člověka ta která banka, nemocnice nebo škola přijme.
Režim už za to Li ocenil. Strana jí udělila cenu za propagaci tradiční kultury v cizině. Komunistická liga mládeže ji jmenovala vyslankyní ekonomického programu na podporu mladých zemědělců. Li však ovlivňuje svět kolem sebe i bez vavřínů, které nemůže jednoduše odmítnout. Nápadně podobná videa natáčejí indická vloggerka Poorna nebo vietnamský kanál Bep Tren Dinh Doi (česky Kuchyně na vršku). Jiní vietnamští vloggeři u původních videí jednoduše přepisují titulky, a právě jim Li přes youtube recitovala ojedinělý vzkaz, který očividně napsal někdo jiný. Zatím v jejím rodném Sečuánu, kde je pro ty, co ještě neodešli do města za lepším, už tak dost těžké vyjít s penězi, prudce rostou nájmy. Z čínských megapolí typu Šanghaj nebo Kanton se sem stěhují lidé dychtiví po té nádheře.
Spousta domněnek a ještě více mlčení
Voice of America možná uvažoval nahlas. Nebyl to však on, nýbrž čínské noviny Global Times, kdo se dopustil několika absurdních poznámek a hypotézy Voice of America de facto potvrdil. Mají pravdu, že poklidná venkovská idyla a vnitřní mír, které z videí od Li sálají, nemají politický náboj. Možná snad tehdy, když poznámka, že první kimči naložili Číňané, vyvolala velkou nelibost v Jižní Koreji.
Ignorují však, že jakákoli propaganda je tím úspěšnější, čím méně propagandu připomíná. A také, že tento „spontánní projev čínské občanské společnosti“, jak list vloggerku označuje, zřejmě musel na jiný než čínský internet projít přes několik kol stranických prověrek. A že těžko by měl tak působivou produkci bez zázemí firmy s vazbami na stranu. Dál je to stará známá píseň, kterou Čína od dob Teng Siao-pchinga zpívá třetímu světu: Agresivní je Západ. V Číně by nejraději viděl chudou a zuboženou zemi jako za britské nadvlády, nikoli sebejistou velmoc, která pouze chrání své zájmy, aby lidé jako Li v míru žili a tvořili.
A co samotná Li? Propůjčila se vědomě čínské velmocenské politice – nebo se radši ani neptá, na koho tak tvrdě pracuje, aby mohla v klidu natáčet. A co si myslí o lidech z města, pro které natáčí a kteří teď skupují zbytky tradičního čínského venkova? Těžko říct. Každopádně si nejspíš nechce zhoršit sociální kredit žádným neuváženým vyjádřením.
Autor je historik a publicista.