Český Absurdistán a komunikační strategie Andreje Babiše

Žijeme v době, kdy pravda a láska jasně prohrává na body, morálka se příliš nenosí a vítězí ten bezohlednější a všehoschopný. Toto jednání se bohužel šíří napříč celou společností a je proto nejvyšší čas začít hledat způsob, jak nastartovat obrat k lepšímu. Prvním krůčkem ke změně by mohly být podzimní volby.

Hon na voliče již odstartoval a po shlédnutí dnešních diskusních pořadů Partie a OVM je jisté, že bude předvolební masáž ještě výživnější než kterákoliv předchozí. Je tak třeba připravit svou psychiku na nejrůznější absurdnosti, lži, pomluvy,  podrazy i plané sliby, neboť pro některé politické strany budou podzimní volby zcela zásadní pro jejich další budoucnost. Podle volebních průzkumů by se poprvé nemusela dostat do poslanecké sněmovny ČSSD ani KSČM, ale o hodně hraje i hnutí Andreje Babiše, jehož důvěra dlouhodobě klesá a které má aktuálně podporu již jen 20 % voličů (zatímco v lednu 2020 to bylo ještě 30 %). To by při aktuálním rozložení sil znamenalo, že skončí v opozici, neboť nikdo z velkých hráčů neprojevil o hnutí ANO jako koaličního partnera zájem. Možným partnerem je tak hypoteticky zřejmě pouze nově vzniklá Přísaha a SPD, která některými svými populistickými až extrémistickými výroky (viz dnes Foldyna) odrazuje ostatní strany, aby uvažovaly o spolupráci s ní. 

Ve všech těchto úvahách existuje ale ještě jedna velká neznámá - tou je prezident Zeman, jehož kroky jsou nepředvídatelné a který se nedrží ústavních zvyklostí. Je tak hypoteticky možné, že i kdyby skončil Andrej Babiš při podzimních volbách až na třetím místě, prezident Zeman ho stejně pověří sestavením vlády. Přestože by téměř jistě nezískal při "prvním pověření" důvěru sněmovny, mohl by prezident neomezeně dlouho otálet s "druhým pověřením" a nechat ho tak de facto vládnout i bez důvěry.

Premiér Babiš nemůže volební průzkumy zcela ignorovat a zdá se, že už nyní z nich poněkud ztrácí nervy. Byl by to totiž nejen konec "nadstandardního přístupu" státu k holdingu Agrofert, ale zřejmě by se veřejnost konečně dočkala tak dlouho odkládaného rozsudek v kauze Čapí hnízdo, popř. i šetření některých podivných nákupů v průběhu koronakrize. Protože léty osvědčenému programu AntiBabiš už věří jen hrstka věrných, připravil jeho mediální tým  nový program AntiPiráti, který je již souběžně používán.

Zatímco program AntiBabiš je defenzivní a slouží k odvracení útoků opozice pomocí univerzální konspirace, že se všichni spojili či dokonce spikli proti Andreji Babišovi (opozice, EU, EP, OLAF, naši i cizí europoslanci, státní zástupce, policie, dokonce i vlastní syn ...), tak program AntiPiráti si klade za cíl co nejvíce špinit a znevěrohodnit největšího politického konkurenta. Proto se vytváří umělé a lživé kauzy o zdanění přebytečných metrů v bytech, o snaze nastěhovat do domácností migranty, o podpoře polyamorie, o podpoře hnutí Antifa, o vítání migrantů, .... Je téměř jisté, že premiér Babiš je bude až do voleb neustále opakovat podle hesla "stokrát opakovaná lež se stává pravdou".

Že Andrej Babiš bude při napadání svého nejsilnějšího politického soka recyklovat i hodně staré příběhy, dokazuje i jeho tvrzení ze dne 17.6.2021, že šéf Pirátů Ivan Bartoš chtěl v roce 2014 kandidovat za ANO na primátora Prahy. Tuto "senzaci" ale přitom média přinesla již v roce 2017, resp. v roce 2018 včetně vysvětlení Ivana Bartoše. Právě důležitost, které sedm let staré esemesce Andrej Babiš přisuzuje, jen dokazuje nedostatek lepší "munice".

Trochu inteligentnější volič ale jasně vnímá zoufalost a absurdnost podobných tvrzení, zejména pak od člověka mnohokráte přistiženého při lži (viz kauza Čapí hnízdo, kde své lži vysvětlil tak, že chránil svou rodinu, nebo slib, že osobně rozveze roušky během pandemie, i když ve skladech žádné nebyly, lži o zaplacených demonstrantech na Letné, lži o převzetí odpovědnosti za vakcinaci, lži o cestě své ženy do Dubaje, ...). Bohužel je stále ještě dost těch, kteří za ním budou stát, budou ho obhajovat a budou věřit i naprosto nevěrohodným hoaxům a fake news.

Minulý týden jsem si přečetl jeden blog k rezoluci Evropského parlamentu (EP) o střetu zájmů A.Babiše, kde se autor jednoznačně postavil za svého velkého muftího. Po jeho přečtení jsem chtěl autorovi v rámci diskuse jeho tvrzení vyvracet, ale nakonec jsem se rozhodl své protiargumenty nezveřejnit. Místo toho jsem začal přemýšlet, zda má vůbec smysl vést absurdní diskuse s příznivci  Andreje Babiše, kteří jsou pevně „zakopáni“ ve svých pozicích a již ani nevnímají, jak slabé jejich argumenty jsou. 

Určitě je v naprostém pořádku, že v demokratické společnosti mají lidé různé názory a diskutují o nich. Diskuse by ale měla být vždy podložena věcnými fakty, která u příznivců Andreje Babiše téměř vždy postrádám. Většina jejich argumentů se totiž úmyslně vyhýbá podstatě věci a hraničí s demagogií, neboť nekriticky přebírají veškerá tvrzení Andreje Babiše jako jedinou a absolutní pravdu. Pojďme se tedy podívat blíže na absurditu některých typů argumentace (pochopitelně je to jen pár příkladů inspirovaných zmíněným blogem), se kterou se budeme pravděpodobně setkávat v předvolebním období v článcích či diskuzích pod články stále častěji. 

Při diskuzi o střetu zájmů premiéra argumentuje jeho fanklub tím, že premiér přece postupuje podle platných zákonů. Pravda je ale taková, že novela zákona o střetu zájmů z roku 2017, kterou Andrej Babiš personifikoval jako Lex Babiš (viz program AntiBabiš), nepředpokládala "zaparkování majetku ve svěřeneckém fondu" neboli typicky české "ohýbání zákonů". Odmítají přitom vnímat meritum věci - kdo má možnost přímo či nepřímo ovlivňovat toky peněz, nesmí být jejich možným příjemcem, resp. beneficientem. Deponováním majetku do svěřeneckých fondů tento střet zájmů vyřešen rozhodně není.

Demagogická jsou i tvrzení, že bez dotací by byl Agrofert v rámci EU diskriminován a o práci by přišlo tisíce zaměstnanců. Zpochybňovány jsou totiž pouze dotace, které Agrofert neoprávněně získal z Evropského fondu pro rozvoj venkova a Evropského sociálního fondu, nikoliv nárokové dotace. Katastrofický scénář o desítkách tisíc nezaměstnaných je proto jen jakýsi účelový konstrukt, který má vzbuzovat dojem, že českému premiérovi chce škodit celá EU. Přitom je ignorována věcná podstata problému - v žádostí o dotaci byly vědomě uvedeny nepravdivé informace (viz linka na toustový chléb Penam). Proto je absurdní obviňovat EU, že "ohrožuje pracovní místa v Agrofertu", když nechce proplatit dotace, které měly být získány v rozporu s platnými pravidly. 

Další taktikou Andreje Babiše a jeho příznivců v diskuzi je marginalizace problémů - a to pomocí výrazů jako "je to jen takové plácnutí do vody", rezoluce nemá žádnou právní závaznost", "pořád se omílají ty samé argumenty", "představitelka EU je pomatená a vůbec tomu nerozumí", "nikoho to nezajímá", "politika AntiBabiš se nesetkala s velkým úspěchem" apod. V diskuzích pak jsou používány např. spojení jako "všechno jsou to bláboly" nebo "nejsem Babišův volič, jen nemám rád nenávist a lži bez důkazů."

Občas se objeví i agrese, kdy premiér změní svou roli člověka, proti kterému se všichni spikli, a napadá názorové oponenty - např. "všichni demonstranti na Letné byli zaplaceni", "Transparency International je zkorumpovaná", "europoslanci upozorňující na neoprávněné dotace jsou vlastizrádci" nebo již slavné označení Kalouska jako "ožraly a zloděje"....

Když už chybí inspirace, tak je také Babišovými příznivci používána tzv. nevyvratitelná argumentace - např. "kdyby byla u moci opozice, tak by to dopadlo ještě hůř". To je totiž zcela absurdní v tom, že to nelze vyvrátit (ale ani potvrdit), protože prostě opozice u moci nebyla a není, jinak by nebyla opozicí.

Není cílem tohoto blogu vyčerpávajícím způsobem rozebírat veškerou rétoriku Andreje Babiše. To by bylo nutné zmiňovat nereálnosti slibů v celé státní správě, zejména pak v sociální oblasti a zdravotnictví, mlčení o státním zadlužení, o absurditách makroekonomických i rozpočtových, o neexistující konsolidaci veřejných financí, o proinvestování se z krize, o digitalizaci atd. 

Na začátku mého blogu jsem vyslovil přesvědčení, že podzimní volby by mohly být krůčkem ke změně k lepšímu. Ve společnosti navíc existuje relativně početná skupina jednodušších voličů, kteří slyší na populismus a rozhodují se až na poslední chvíli. Právě kvůli tomu je tedy třeba nekorektní tvrzení z tábora Andreje Babiše uvádět na pravou míru a s jeho příznivci vést diskusi. 

Chtěl bych na závěr požádat příznivce Andreje Babiše, pokud se zapojí do diskuze pod tento blog, aby mé názory pokud možno vyvraceli pouze fakty a věcnými argumenty.