Plzeň má znovu Čajkovského Šípkovou Růženku

Svůj hattrick v závěru covidové sezóny dovršil soubor plzeňského baletu tuto středu 16. června. Jen několik dní po baletním gala uvedl obnovenou premiéru klasického baletu Petra Iljiče Čajkovského Spící krasavice, která se pod názvem Šípková Růženka hrála poprvé v roce 2009 ve Velkém divadle v choreografii a režii Jiřího Horáka. Obnovená červnová premiéra je v pořadí 53. reprízou této inscenace, ale má zcela nové obsazení. Původní inscenace byla s živým orchestrem, tentokrát se tančilo na nahrávku. V této podobě s ní a s Balet gala 2021 bude soubor baletu Divadla J. K. Tyla hostovat v prosinci v německém Erfurtu. Na domovské scéně ji plánuje uvádět v příští sezóně pro veřejnost ve volných termínech a jako představení určené školám.
DJKT, Šípková Růženka (foto Irena Štěrbová)

Plzeňská Šípková Růženka je ještě v živé paměti publika, návrat k ní si tedy nenechali diváci ujít a povolená kapacita diváků v divadle byla zcela naplněná. Inscenace je výrazně zkrácena oproti originálu a soustředí se na vlastní pohádkový příběh. Takto dosažená délka cca 2 hodiny 15 minut s přestávkou vychází vstříc dětskému divákovi. V duchu této koncepce je redukován počet postav – z princů jsou čtyři kavalíři, Růžence dávají do vínku dobré vlastnosti kromě Šeříkové čtyři víly a ze závěru jsou zcela vypuštěny pohádkové postavy, vlastní finále tvoří pas de deux Růženky a Prince s ansámblovým výstupem. Role zlé Carabosse není podána jako travestie, má ovšem svoji suitu skřetů, velmi kontrastní k éterickým vílám, ansámblové taneční scény jsou pojaty velkoryse. Tančí se na jednoduché elegantní scéně Jaroslava Milfajta za hojného využití působivých projekcí a ve výpravných kostýmech Tomáše Kypty. V obnovené premiéře vyšly všechny scénické efekty až na ten klíčový – setkání Carabosse s Růženkou, při němž se dívka píchne o zrádné vřeteno. Tento moment je situován do zahradního pavilonku, který má být prosvícen, aby byly postavy zřetelné. Ale záměr se nevydařil, tudíž nikdo z přítomných nemohl vidět, co zlá víla s princeznou v pavilonku dělá a co se vlastně stalo. Detailnější nasvícení by zasloužila i dramatická scéna s nešťastným Ceremoniářem vláčeném Carabossinými nohsledy.

Návrat k úspěšné inscenaci nebyl pro soubor snadný – z původního obsazení zůstal pouze v roli Ceremoniáře Jiří Žalud. Všichni ostatní jsou už noví členové souboru. Obnovená premiéra náročného titulu ovšem znovu potvrdila, že plzeňský soubor je ve výborné kondici a že pro všechny role má mimořádně kvalitní tanečníky. Své role ztvárňovali s potřebnou jistotou a suverénní výkon ústředního páru Mami Hagihary jako Růženky a Karla Audyho v roli Prince si zaslouží vysoké ocenění. Přesností a souhrou se vyznačovaly všechny ansámblové a sborové scény. Působivý byl květinový valčík a osvěžujícím humorným výstupem scéna pletařek, půvab dodaly celku výstupy Růženčiných přítelkyň.

Lýdia Švojgerová, Gaia Ponzio, Šípková Růženka (foto Irena Štěrbová)

Mami Hagihara i Karel Audy tančili zcela přesně, duety v precizním synchronu, tanec měl potřebnou lehkost a ladnost pohybu, svým postavám vtiskli i odpovídající výraz. Mami Hagihara byla kouzelnou bezprostřední Růženkou s přesně vyváženou mírou dívčí nevinnosti a očekávání. Karel Audy dal Princi grácii i mužnost a potřebnou rozhodnost ve střetu s Carabosse. Zlou vílu ztvárnila působivě Sara Aurora Antikainen jak po technické, tak po výrazové stránce a její suita skřetů (Mischa Hall, Thierry Jaquemet, Michal Lenner, Ondřej Potužník) byla velmi výrazným prvkem inscenace.  Jejím žádoucím protipólem byla jako půvabná Šeříková víla výrazná Gaia Ponzio se svojí suitou víl (Alyssia Caldonazzi, Aoi Hokama, Corinne Cox, Lydia Baker, Laura Faticnati, Holly Saw). Odpovídající charaktery měly i víly obdarovávající narozenou Růženku, provedení jejich výstupů byla technicky jistá a výrazově přesvědčivá. Vílou něžnosti byla Abigail Baker, bezstarostnosti Kristina Kodedová, štědrosti Victoria Roemer a Vílou odvahy Andronika Tarkošová. Jednotou a čistotou provedení zaujali v sólech i ansámblech čtyři kavalíři, které tančili Vittorio Borio, Joshua Lee, Mátyás Sántha a Justin Rimke. Komediální ráz daly scéně pletařek Marie Andres, Afroditi Vasilakopoulou, Laura Faticanti a Lýdie Švojgerová. Královnu a krále ztvárnili s elegancí Martina Drbušková a Miroslav Hradil.

I když se Šípková Růženka tentokrát tančí na nahrávku, zachovává si svůj půvab a přesvědčivost. Stylovou čistotou a výbornými tanečními výkony si získává srdce publika. To středeční aplausy nešetřilo, štědře jimi odměňovalo tanečníky i po jednotlivých výstupech. Covidová divadelní uzavírka měla za následek jeden zajímavý moment – obnovenou Šípkovou Růženku bude divadlo uvádět současně s repertoárovou inscenací Youriho Vámose Anastázie, poslední dcera cara, která je příběhem domnělé carské dcery údajně přeživší vyvraždění carské rodiny v roce 1918. V ní Vámos na hudbu z Čajkovského Spící krasavice vystavěl zcela nový příběh. Neplánovaný souběh obou titulů je náročný pro tanečníky, publiku ovšem nabízí zajímavé srovnání.

Mami Hagihara, Karel Audy, Šípková Růženka (foto Irena Štěrbová)

Šípková Růženka
Choreografie a režie: Jiří Horák

Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Kostýmy: Tomáš Kypta
Scénografie: Jaroslav Milfajt

Tančí:
Růženka: Mami Hagihara / Afroditi Vasilakopoulou
Princ: Karel Audy / Justin Rimke

Šeříková víla: Gaia Ponzio / Mami Hagihara
Carabosse, zlá víla: Sara Aurora Antikainen / Lýdie Švojgerová
Král: Miroslav Hradil
Královna: Martina Drbušková
Ceremoniář: Jiří Žalud

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments