Architekt Antonín Balšánek

Na letošní rok připadá výročí úmrtí význačného českého architekta Antonína Balšánka (1865–1921). Byl například spolupracovníkem Osvalda Polívky při projektu a realizaci Obecního domu v Praze, podílel se na projektu pražského mostu Legií a je také autorem návrhu, podle kterého bylo vybudováno plzeňské divadlo Josefa Kajetána Tyla. Zabýval se rovněž urbanismem, vypracoval regulační plány Malé Strany, Hradčan a Letné...

Antonín Balšánek se narodil 5. 6. 1865 v Českém Brodě a v letech 1883–88 studoval architekturu a urbanismus na České škole technické v Praze u Josefa Schulze. Po absolvování techniky podnikl studijní cesty do Německa a Itálie, kde studoval historii architektury a kreslil. Byl výborný kreslíř a později své publikace doprovázel vlastními ilustracemi. Po návratu se již věnoval projekční činnosti. Účastnil se různých architektonických soutěží, často získával hlavní ceny a jeho projekty se většinou také realizovaly. Zpočátku tvořil ve stylu české renesance se secesními prvky, později secese zcela převládala. Současně se zabýval i historií architektury a publikoval. V r. 1903 se stal prvním redaktorem časopisu Architektonický obzor. Propagoval kvalitní uměleckou výzdobu svých staveb a ke spolupráci zval přední umělce své doby [2].

Významné stavby a projekty

S architektem Janem Koulou (1855 až 1911), o deset let starším a rovněž narozeném v Českém Brodě, ve svém rodném městě postavil neorenesanční sokolovnu (obr. 1). Ve stejném slohu Balšánek také postavil v Praze v ulici Na Újezdě č. 9 nadační dům pro spolek Svatobor. Tento dnes již téměř neznámý spolek byl založen v r. 1862, finančně podporoval české spisovatele a pečoval o jejich památku, zejména o jejich hroby. Dům nese na průčelí pamětní desku od Čeňka Vosmíka (obr. 2). Poté Antonín Balšánek spolupracoval s Jiřím Soukupem na projektu pražského mostu dnes zvaného most Legií. Projekt mostu vytvořili v r. 1890 a stavba proběhla v letech 1898–1901 (obr. 3). Most vede v prodloužení Národní třídy od Národního divadla na Malou Stranu a Balšánek sladil styl mostu se Zítkovou architekturou Národního divadla. Výzdoba mostu je dílem sochařů Gustava Zouly a Viléma Amorta. Obnoveny jsou i nárožní kiosky, které původně sloužily pro výběr mýta, dnes je jeden z nich využíván jako prodejna suvenýrů. Most byl postaven na místě původního řetězového mostu císaře Františka I. z let 1839–41 a zpočátku nesl stejné jméno, což se pletlo s názvem mostu císaře Františka Josefa, dnes Štefánikova mostu [3].

Muzeum hlavního města Prahy

Další velkou Balšánkovou stavbou je budova Muzea hlavního města Prahy v Praze na Florenci, které bylo založeno v r. 1883. Při projektování Balšánek vycházel z ideového návrhu Antonína Wiehla (1846–1910) a vytvořil neorenesanční budovu s plastickou výzdobou od Ladislava Šalouna a dalších soudobých umělců. Velký znak Prahy vytvořil O. Šmejkal. Muzeum bylo dokončeno v r. 1902 (obr. 5). Vnitřní výzdoba vychází z námětů Prahy, nad podestou schodiště je na stěně kruhové panorama obrazů Prahy, jak vypadala v letech 1819–20 (obr. 6). Muzeum vystavuje exponáty, které dokumentují historii i umělecký vývoj Prahy. V přízemní hale (obr. 7) je umístěna kruhová kalendářní deska orloje ze Staroměstské radnice, dílo Josefa Mánesa. Nejpopulárnějším exponátem je Langweilův model Prahy z r. 1830, který představuje historické jádro města, zejména židovské město ve Starém Městě, před demolicemi a přestavbou na přelomu 19. a 20. století [4].

Divadla a další projekty

V době stavby tohoto muzea se Balšánek zúčastnil konkurzu na projekt divadla v Plzni. V soutěži sice vyhráli žáci Otto Wagnera, architekti Josef Hoffmann a František Krásný, ale město k realizaci zvolilo projekt Antonína Balšánka, který se v soutěži umístil jako čtvrtý. Divadlo, které se dnes nazývá Divadlo Josefa Kajetána Tyla (Tyl v Plzni v r. 1856 zemřel a je pochován na starém plzeňském hřbitově), bylo dokončeno v r. 1902 a až do loňského roku bylo hlavním plzeňským divadlem. Dnes městu slouží i nové loni otevřené divadlo.

Po tomto divadle již následovala stavba Obecního domu v Praze, kterou zahrnuje článek o Osvaldu Polívkovi publikovaný v loňském roce [1]. Zde uvedeme jen připomínku, že Antonín Balšánek je považován více za autora budovy ve stylu francouzské renesance, zatímco Osvald Polívka více za autora vnitřního vybavení. Stavba byla dokončena v r. 1911 a v témže roce se Antonín Balšánek stal profesorem architektury na České škole technické v Praze, kde v mládí studoval.

Architekt Osvald Polívka

V časopise Stavebnictví a interiér 12/13, 2013, str. 6–8, je zajímavý článek o přebudování bývalé Živnobanky, původně Zemské banky, v Praze v ulici Na Příkopě čp. 858, na Centrum…

V díle Antonína Balšánka se vyskytuje jen málo obytných budov. Kromě výše zmíněného nadačního domu v Praze Na Újezdě je známá secesní vila v Jaroměři z r. 1904 a v Praze ještě činžovní dům v Čechově ulici č. 9 v Praze 7, který znamenal Balšánkův přechod od historismu k secesi. Bohužel ve dvacátých letech minulého století byl dům zvýšen o dvě patra a tím byla odstraněna věž, která ukončovala arkýř uličního průčelí (obr. 8) [5].

Dalším Balšánkovým dílem bylo opět divadlo, tentokrát pro město Pardubice. V konkurzu, který se konal již v r. 1893, Balšánek získal 1. cenu, ale realizace se zejména pro finanční problémy stále odkládala. Rozhodnutí stavět padlo až v r. 1903 a Balšánek, který v té době pracoval v Pardubicích na úpravách okolí Zelené brány, začal vytvářet realizační projekty. Stavba proběhla v letech 1907–1909. S rozvojem města a přibývajícím počtem diváků kapacita divadla přestávala stačit a v letech 1925–26 bylo divadlo výrazně rozšířeno podle projektu vídeňského architekta Hermanna Helmera ml., ale původní podoba průčelí zůstala zachována (obr. 9). Fasádu zdobí dva rozměrné obrazy na náměty českých dějin, které jsou sestavené z glazovaných keramických dlaždic. Na štítě průčelí je socha Genia vytvořená Bohumilem Kafkou. Obličej Genia má být podobou Emy Destinové [6].

V pražských petřínských sadech stojí slavná socha Karla Hynka Máchy, dílo Josefa Václava Myslbeka z r. 1911. Architekturu tohoto pomníku vytvořil Antonín Balšánek. Poslední velkou Balšánkovou stavbou v Praze je bývalá Státní spořitelna, dnes Česká spořitelna, na Vršovickém náměstí v Praze 10 (obr. 10). Byla postavena v letech 1911–12 ve stylu pozdní secese s bohatou výzdobou. Budova se svým vysokým štítem výrazně odlišuje od okolní zástavby, je bohatě zdobená předními umělci té doby, Ladislavem Šalounem, Josefem Pekárkem, Frantou Úprkou a dalšími. Nápadné jsou dva sloupy se svítilnami a plastikami dvou dravců, které stojí před budovou [7].

Konec života

Pro své rodné město Český Brod Balšánek projektoval ještě budovu Podlipanského muzea. Projekt budovy s renesančními štíty byl vytvořen již v r. 1895, ale postavena byla až po Balšánkově smrti v letech 1927–28 (obr. 11). Jak naznačuje i název muzea, vystavují se zde kromě běžných exponátů dokumentujících historii města i exponáty vztahující se k husitské bitvě u nedalekých Lipan v r. 1434. Je v něm umístěn i rozsáhlý městský archiv a je pobočkou Regionálního muzea v Kolíně.

Architekt Jan Koula (1855–1919) a jeho syn architekt Jan Emil Koula (1896–1975)

Jan Koula byl významným architektem, který se zasloužil o mnoho zdařilých staveb, stejně tak jeho syn Jan Emil Koula. Oba architekti jsou letošní jubilanti, od narození architekta…

Ke konci života se Antonín Balšánek hodně zabýval urbanismem, vypracoval regulační plány Malé Strany, Hradčan a Letné, které však nebyly realizovány. Avšak ve srovnání s dílem jiných architektů je málo Balšánkových projektů, které zůstaly jen v plánech. Je to např. návrh Vinohradského divadla z r. 1902, plán Galerie moderního umění v Praze, divadla v Sofii z r. 1903 či mostu přes Něvu v Petrohradě. Balšánek je i autorem několika knih, zejména:

• Balšánek Antonín: Architektura střech doby barokové v Praze..
• Balšánek Antonín: Letohrádek královny Anny na Hradčanech.

Antonín Balšánek zemřel poměrně mladý v nedožitých 56 letech 22. 2. 1921 v Praze.

Literatura

[1] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková, 2014 (Architekt Osvald Polívka)

[2] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, 1.díl, Paseka, Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-245-7

[3] Zdeněk Lukeš: Praha moderní I. Nakladatelství Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-204-4

[4] Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. 2. přepracované vydání. Nakladatelství Panorama Praha, 1985

[5] Zdeněk Lukeš: Praha moderní II. Nakladatelství Paseka, 2013. ISBN 978-80-7432-350-8

[6] Pardubická ohlédnutí: Díl 41, Antonín Balšánek a secesní budova pardubického divadla. TV 09.02.2011 (autor Tomáš Klement)

[7] Zdeněk Lukeš: Praha moderní III. Nakladatelství Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-503-8