V recenzi na první část (na kterou se budu odvolávat víckrát) píšu, že se nedozvíme, před jak dlouhou dobou to všechno začalo. Ve dvojce začínáme právě DNEM 1. Všichni si užívali starostí a radostí běžného života, včetně basebalového mače. Najednou se objevila mimozemská loď a nastala panika. Krátce, čímž myslím v rámci několika minut, po startu této paniky lidé geniálně rozpoznali, že musí být potichu. Že emzácké stvůry v úvodu útočí poměrně ve velkém, je do jisté míry zásluhou produkujícího Michaela Baye (ano, TOHO Michaela Baye), který po tom úspěchu jedničky jedenkrát tolik navýšil rozpočet. Výsledkem je proto suverénně nejlepší sekvence celého filmu. Přitom přednosti této série měly původně spočívat v její komornosti.

Ta se dostaví znovu poté, co se přesunume do DNE 474. Evelyn Abottová, její syn Marcus, její maličký syn a dospívající neslyšící dcera Regan stále živoří na farmě s kukuřící. Záhy se ji však rozhodnou opustit, protože uvidí nedaleké signály od dalších přeživších. Vše důležité si vezmou s sebou a vypraví se na nebezpečnou cestu, kde každé škobrtnutí či zavadění o plot může být smrtelným. Nemluvě o nastražených pastích, upravených tak, aby schválně dělaly veliký rámus. Při této příležitosti nelze opět nevyzdvihnout vynikající práci se zvukem, z jehož využítí občas až mrazí!

Bohužel jenom do doby, než dostane prostor rušička, jejíž vysoká frekvence činí z emzáků prakticky neškodné figurky z vnějšího vesmíru. Jejich krev navíc nezpůsobuje uvíznutí v časové smyčce, takže je Evelyn, jíž opět ztvárňuje vždy skvělá Emily Blunt, potom může snadno odprásknout. Ovšem v post-apokalyptickém světě můžou číhat všemožné nástrahy. Krizové situace přece dokážou změnit lidi ve zvířata. Jenže tuhle variantu se autor John Krasinski rozhodnul neprozkoumávat. To znamená, že zatímco například hrdinům Války o planetu opic se podařilo natrefit na neškodného opičáčka jménem Bad Ape, Abbottovi se setkávají nikoli s Frankensteinem, nýbrž se svým bývalým sousedem Emmettem (maskovaný Cillian Murphy), který se hodně kamarádil s Evelyniným manželem Leem.

 










 

Toho si zahrál sám režisér, scenárista, a zároveň také manžel Emily Blunt, který se rozhodnul využít hororový a sci-fi žánr pouze jako vábničku k tomu, aby naservíroval v podstatě rodinné drama. Nápad ušlechtilý, realizace nepatrně pokulhává, resp. pokulhávala už minule. Dvojka trochu působí dojmem, že veškeré zajímavé nápady na tohle téma zbaštila právě už jednička. Ale protože vydělala, muselo vzniknout pokračování, které podle všeho nebude finální. Na Části III se ovšem Krasinski bude podle všeho podílet „jenom“ jako producent, což by mohlo být ku prospěchu.

Jakožto režisér si počíná velmi zkušeně, avšak coby scenárista se příliš neosvědčil a sám sebe párkrát dostává do úzkých. Tady jsem psal, že nutnost využívat ticho se mu vlastně pokaždé nehodí do krámu, protože postavy spolu musí taky někdy mluvit. Tentokrát to vyřešil zvukotěsnou rourou s ošemetným zavíráním, což je v pořádku, nicméně v některých sekvencích na potřebu absolutního klidu jakoby nepochopitelně zapomínal – viz příchod k bandě kolem Djimona Hounsoua. Závěrečná pasáž o tom, jak se z dětí můžou stát dospělí, jest sice ušlechtilá, jenže v té vší serióznosti působí nechtěně úsměvně.

Tiché místo: Část II může trochu připomínat epizodu nějakého kvalitního sci-fi seriálu typu Pásmo soumraku nebo Krajní meze. Nicméně ani epizoda takovéhoto kvalitního sci-fi seriálu zkrátka nemůže a nedokáže suplovat za celovečerní kinofilm. Posledně jsem taky napsal, že doufám, že se dvojka snad nezvrtne v laciné béčko. To se díky vyššímu rozpočtu naštěstí nestalo; naopak nechybí nějaká ta standardní situace, jaké jsme zvyklí vídat i v opravdu velkorozpočtových blockbusterech – viz třeba opuštěná auta na mostě. Rovněž potěší, že ty stvůry lze stále vidět jako metaforu pro exekutory nebo sociálku. Jenže těch nedorazů se tady jinak objevuje tolik, že to celkově vystačí pouze na lehký nadprůměr. Přesto – a to je poměrně nevšední paradox – si dovedu představit, že se najde dost diváků a divaček, kteří budou Tiché místo: Část II stejně považovat za jednu z těch úplně nejlepších sci-fi letošního roku, jakkoli na nás ještě (snad) čekají minimálně Free Guy, Matrix 4, The Tomorrow War, Duna, Čas, Voyagers – Vesmírná mise, Reminiscence nebo Nekonečný.

FOTO: CinemArt