Žáci zpracovávali reportáže o sudetských Němcích, banderovcích, osvobozování americkou armádou a srpnu 1968

13. červen 2021

Měsíce se děti kvůli covidu učily distančně z domova. On-line se docházelo na kroužky i skauting. Přes dva tisíce dětí se i přes obtíže pandemické doby zapojily do vzdělávacího projektu „Příběhů našich sousedů“. Žáci během uplynulých měsíců vyzpovídali on-line 600 pamětníků, vytvořili stovky pozoruhodných rozhlasových a televizních reportáží, komiksy, ilustrované povídky o 2. světové válce a komunismu. 

Online workshop Jak vyprávět příběh

Po vyučování, distanční formou, se žáci a studenti zkontaktovali se seniory a přes počítač s nimi natočili jejich vzpomínky na 20. století. S pomocí učitelů a profesionálních novinářů pak vytvořili scénář a smíchali rozhlasové reportáže.

Vytváření komiksu ve škole

Některé z nich jsou nejen technicky velmi kvalitní, ale překvapují i samotné příběhy, které žáci objevili. Pamětníci dětem vyprávěli o sudetských Němcích, osvobození americkou a sovětskou armádou na konci 2. světové války, o banderovcích, převažují vzpomínky na srpen 1968, často vyprávějí o buzeraci, kterou zažívali na vojně před rokem 1989. 

Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt pro základní a střední školy. Vede ho nezisková organizace Post Bellum. Dvou až pěti členné žákovské týmy, kterých jsou stovky po celé ČR, mají za úkol zdokumentovat jeden konkrétní příběh žijícího pamětníka. Během půl roku žáci vzpomínky zpracují pro Paměť národa. Z nahrávky tvoří reportáže, komiksy a jiné literární formy. V roce 2020 se do projektu zapojilo 388 českých škol s více jak 2200 žáky a studenty, kteří pod vedením 442 učitelů zdokumentovali v 559 žákovských dokumentaristických týmech téměř 600 pamětnických příběhů.

I o letních prázdninách – v červenci a srpnu pořádá Paměť národa pro pražské žáky 8. a 9. tříd a studenty středních škol a učňovských oborů tzv. příměstské tábory. Týdenní dokumentaristické a divadelní workshopy s názvem „Cena svobody a demokracie“ jsou pro účastníky zdarma. Zde.   

Válka Volyňáky zbídačila

Studenti z gymnázia ve Frýdlantu zaznamenali vyprávění místní rodačky Hany Jandové, která pochází z rodiny volyňských Čechů. Její tatínek se narodil v obci Volkov jižně od Lucku, maminka ve vesnici nedaleko Žitomyru na Ukrajině.

Slečna Hana Nohejlová (Jandová)

Tímto územím prošla za války několikrát fronta. Paní Jandová předává svědectví, které jí vyprávěli rodiče. Jejich rodina byla okradena a zbídačena občanskou válkou. Západní Volyň, polské území, v roce 1939 obsadil Sovětský svaz. Po roce 1941 území okupovalo Německo. V roce 1944 se z východu probojovala územím Rudá armáda. Sovětská správa na Volyni zaváděla kolchozy, znárodňovala, sedláky s většími polnostmi lidoví komisaři posílali do sovětských gulagů. Nacistická správa zase likvidovala židovské obyvatelstvo a rozdmýchávala nacionalistické vášně. 

Banderovci kradli, znásilňovali a muže oběsili

Zvláště mezi polskými a ukrajinským obyvateli panovalo napětí, které eskalovalo v občanskou válku: „Banderovci byli sousedé. Přes den se chovali normálně. V noci chodili do vesnic a brali všechno, ženy znásilnili. Když se lidé bránili, tak muže oběsili. Ráno viseli před domem na stromě. Lidé na Volyni žili v bídě,“ vypráví dětem Hana Jandová.

Patnáctiletá Hana Nohejlová (Jandová)

Její rodiče z Volyně utekli v roce 1945. Cestovali týdny v dobytčím vagóně. Svůj majetek museli nechat na Ukrajině. Ve Frýdlantu si zabrali opuštěný dům se stodolou a velkou zahradou po odsunutých Němcích: „Utíkali, jako my jsme utíkali z Ukrajiny. Brali si jen to nejnutnější, tak to tady po nich zůstalo.“ Volyňáci ve Frýdlantu hospodařili na polích až do chvíle, kdy jim tento původně německý majetek zabavili komunisté během kolektivizace: „Vzali nám hlavně pole, co jsme měli, louky a odvedli nám naši krávu Malinu. To jsme všichni obrečeli. A jeden z rodiny musel povinně jít pracovat do JZD. Jenomže naši už měli zaměstnání, tak šel dědeček, který tam jezdil s koněm,“ vypráví paní Jandová, jejíž nejsilnější zážitek pochází rána 21. srpna 1968, kdy jí táhlo na patnáctý rok.

Maminka plakala, že už další válku nechce

„Byl takový krásný, slunný, letní den, 21. srpen 1968. Ráno k nám přiběhl brácha do ložnice a volal:

Hana Jandová

´Holky vstávejte! Vojáci mají cvičení. Je plné nebe letadel. To byl hrozný hluk, to si nedovedete ani představit. Bylo asi deset hodin, když přiběhli naši. Ať rychle jdeme domů, že nás okupují sovětská vojska, že asi bude válka. No, my jsme to moc nechápali. Domů se nám nechtělo, ale museli jsme. Doma nám to všechno vysvětlili. Mamka pořád brečela, že bude válka, že už si válku zažila, že ví, co to je,“ vzpomíná na dětské trauma paní Jandová, jejíž vyprávění zaznamenali studentky Adéla Kawulyczová, Leona Košková, Barbora Kozlovská, Milena Sahakyanová, Barbora Vernerová, vedla je paní profesorka Martina Košková z Gymnázia Frýdlant.

V Příbězích 20. století zazní přesně jedenáct žákovských a studentských reportáží, které vznikaly v době lockdownu převážně distanční formou.

autor: Mikuláš Kroupa
Spustit audio