Michail Gorbačov byl mezi generálními tajemníky ÚV KSS nevídaným jevem. Při nástupu do funkce v roce 1985 mu bylo teprve 54 let a na rozdíl od svých předchůdců se nebál zachrastit zkostnatělým systémem kremelské byrokracie. Mnoho stranických funkcionářů ztratilo svá tučná korýtka hned v prvním roce jeho vlády. K pohoršení zastánců starých pořádků začal propouštět uvězněné disidenty. Očividně si padl do noty s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem i s britskou premiérkou Margaret Thatcher. A ještě ke všemu s sebou všude vodil svou moderně oblečenou manželku.
Rusové nepochopili, že na scénu vešla potenciální celebrita s vybraným smyslem pro módu a inspirující inteligencí. Od dob Stalina byly manželky státníků odsunuty do kuchyně a ložnice, kde je kromě manžela nikdo neviděl. Pozice první dámy se zájmem o společenské dění a charitativní činnost prakticky neexistovala. Raisa prolomila ledy a lidé na to nebyli připraveni. Nelíbilo se jim, že se jako žena vměšuje do politiky a stylizuje se do role jakési Gorbačovovy poradkyně. Navíc jí vyčítali, že nosí oblečení, o kterém si většina Rusek mohla nechat jen zdát.
Je asi logické, že se Raisa ve své době nestala populární influencerkou, pokud uvážíme, že ji ruské ženy neměly šanci nijak napodobit. V obchodech s textilem se nedalo sehnat téměř nic, natož modely, které nosila Raisa. Nechávala si je šít na míru v jednom moskevském podniku, a sama si je dokonce často navrhovala. To ale nikdo nevěděl. Moskvou se šířily jedovaté drby, že paní Gorbačovová rozhazuje státní peníze u vyhlášených značek v Paříži.
Generální tajemník mezitím v Kremlu čelil otázkám typu: "Co si o sobě myslí, že je? Členka politbyra?" - "Ne, je to moje žena," odpovídal trpělivě Gorbačov, jenž se manželčiny opory nehodlal vzdát. Důvěřoval jejímu úsudku a mínění. V jednom rozhovoru dokonce přiznal, že Raisa měla podíl na každém jeho rozhodnutí, které kdy v politice učinil. Tato věta však byla z televizního přenosu vystřižena. Na Rusy preferující "silné mužské vůdce" by to už asi bylo opravdu moc.
Raisa Gorbačovová při návštěvě Bostonu
Zato západní svět viděl Raisu ve zcela jiném světle. Zatímco Gorbačov diskutoval se svými zahraničními protějšky o lidských právech a stažení zbraní, jeho manželka kultivovaně rozmlouvala s prvními dámami navštívených států a navštěvovala místní nemocnice, školy a sirotčince. Bylo zřejmé, že manželovu funkci obohatila o sociální rozměr, podobně jako se o to kdysi snažila Leninova manželka Naděžda Krupská, když v pologramotném Rusku zřizovala knihovny.
Západ si rovněž povšiml zájmu sovětské první dámy o módu. Západoněmecké vydavatelství s ní dokonce dohodlo vytvoření ruské edice časopisu Burda. Ambiciózní plán však ztroskotal na tom, že se v SSSR nenašla tiskárna, která by byla schopna tisknout v dostatečné kvalitě na lesklý papír. Magazín v ruštině nakonec vytiskly tiskárny německé, vydání vyšlo malým nákladem a v Rusku bylo dostupné jen v místních obdobách Tuzexu.
(Zdroj: https://www.theguardian.com/news/1999/sep/21/guardianobituaries.isobelmontgomery)
Rusové začali Raise vyjadřovat sympatie až poté, co onemocněla těžkou formou leukémie. Záplava povzbuzujících dopisů ji pozdvihla na mysli a byla pro ni jistým zadostiučiněním, uzdravit ji však nemohla. Manželka otce perestrojky zemřela v září roku 1999 ve věku pouhých 67 let.
(Zdroje: https://www.e15.cz/zahranicni/z-reformatora-hrobnikem-sovetskeho-imperia-pred-35-lety-stanul-michail-gorbacov-v-cele-sssr-1367547, https://www.nytimes.com/1999/09/21/world/raisa-gorbachev-the-chic-soviet-first-lady-of-the-glasnost-era-is-dead-at-67.html)
