Vydáno 12.06.2021 | autor: Hana Bukáčková
Tomáš Klus se po vzoru Báry Polákové a Lenky Dusilové stal hlavním hrdinou nového netradičního formátu, za kterým stojí režisér Viktor Tauš. Ten se chopil příležitosti a natočil něco mezi divadelním představením a streamovaným koncertem. Kdo čekal vysloveně obyčejný streamovací přenos nebo naopak, že se něco nového a převratného dozví o zpěvákovi, ten byl asi zklamán. Já nikoliv. O jedinečnosti formátu a zkombinovaných talentech jsme se mohli přesvědčit v padesátiminutovém snímku promítaném v letním kině Bystro Cafe na pražském Vyšehradě.
LIVE: Tomáš Klus a jeho hudební a dramatické propojení Racka v jednozáběrovém snímku
Ještě než začalo samotné premiérové představení (když pomineme online verzi, která byla o šest týdnů dříve pro online předplatitele), které čekalo na mírné setmění, předstoupili hlavní protagonisté. Nechyběla tak úvodní slova režiséra a Tamary Klusové, která zastoupila svého partnera, jenž toho času pracuje na nové desce.
Celovečerní videoklip, jak by se tomu také dalo nazývat, pořízený na jeden záběr, se natáčel na zámku ve Slapech. Plynule se přecházelo z písní do děje. V jednotlivých místnostech se tak propojily písně z třetího studiového alba písničkáře Racka s nejzásadnějšími monology postav ze stejnojmenné hry od A. P. Čechova.
Ale to by nebyl Klus, aby do svého hudebního a dramatického díla nezakomponoval spolužáky z DAMU. Mohli jsme tak vidět Ivana Luptáka, Marii Štípkovou, Jiřího Suchého a Kláru Suchou, které známe již ze snímku Anglické jahody natočeného před třinácti lety.
Původní impuls k natočení snímku vzešel od režiséra, který je zároveň Klusův fanoušek. Aniž by to tušil, oslovil ho přesně na desáté výročí tohoto ryze koncepčního alba obsahujícího písně, jež vznikly na škole při zkoušení této divadelní klasiky.
RECENZE: Tomáš Klus svým politickým antibabišovským albem příliš nepřekvapí
Hlavní inspirací byly Tomášovy vzpomínky na doby studií a jeho přátelství. To vygradovalo v závěru při procházení starých fotografií. Vrátil se tak ke kořenům. Hudební podkres tvořil jen za doprovodu jeho věrného souputníka kytaristy Jiřího Kučerovského, který s ním léta hrál pouze ve dvojici. Zpíval o svém původu, z jaké rodiny pochází, čím si prošel, jak se věnoval sportu, škole a tak dále. Čirá radost, improvizace tak, jak známé Tomáše z opravdových koncertů.
Vtipným moment nastal v první třetině filmu, kdy Tamara vstoupila do místnosti, tedy i pomyslně do Tomova života. Ten fakt samotný není humorný, to, že se písničkáři rozpadl mikroport a musel přispěchat technik na výpomoc, už ale ano. Dokument přitom běžel dál, protože se to stalo opravdu online, a to nelze říct stop a znovu. Písničkář musel ještě víc improvizovat. Na tom to nabylo na autentičnosti. Stejně jako další chyby, popletení choreografie… Kouzlo nechtěného jako samotný film, který, jak sliboval autor, po nějaké době smaže a zůstane jen v našich vzpomínkách.
Během necelé hodiny Klus přehrál nejen písně ze zmiňované desky jako Sibyla, Nina, Trigorin, Arkadina, Treplev, ale i písně z druhé studiovky, Hlavní uzávěr splínu. Skladbou DA.MUklův meč celý dokument otevřel, během Navěky se pak probíral staršími fotografiemi. Co trochu překvapilo, bylo zapojení letitého duetu Duhová víla, kterou v originále nazpívali Hana Zagorová a Petr Rezek. Přitom to nevyznělo nějak křečovitě, ani když byla zpívána v růžové místnosti plné společných písmen počátečních iniciál páru, tedy obsypána téčkem. Jako je unikátní spojení tohoto páru, tak i propojení hry a písní bylo zajímavým kulturním zážitkem, který se jen tak nevidí.
Text: Hana Bukáčková, foto: Iveta Valentová,
Témata: Tomáš Klus, Tamara Klusová, Bystro Café, film
0,00
čtenáři
hlasuj
