Článek
Původně se Abay nezamýšlel do své rodné provincie Tunceli, kde se přehrada Keban nachází, vrátit. S manželkou a čtyřmi dětmi se odstěhoval do Eskişehiru, kde vedl obchod se starožitnostmi. Jeho děti vystudovaly a on se s manželkou těšil na poklidné stáří.
Jenže manželka v roce 1995 tragicky zahynula při dopravní nehodě. Deset let Abay truchlil a snažil se najít smysl života. V roce 2005 se vrátil zpět do vesnice Pertek, kde vyrůstal. „Do Eskişehiru jsem se vydal, když mi bylo dvacet. Od té doby jsem žil tam a vracel se do Tunceli, jen když jsem se cítil osamělý,“ uvedl Abay.
Malá chatka, vodní nádrž a pak už jen stromy, které vysázel starý muž. Na ostrůvku toho moc není.
Samota ho tížila čím dál víc a jen posedávat po kavárnách, jako to prý dělají jeho vrstevníci, také nechtěl. Nedaleko vesnice leží na přehradě Keban malý ostrůvek.
Před 16 lety byl zpustlý a nerostlo na něm kromě trsů trávy vůbec nic. Abay na něm začal pěstovat ovocné stromy. „Na památku své ženy,“ vysvětlil starý muž. „Trávím tím čas, abych ulehčil svému žalu. Samotu je těžké snášet, ale co můžu dělat?“ dodal.
Manželé, kteří vzkřísili prales
Nyní se ostrov zelená a nachází se na něm okolo 4000 stromů – většinou kaštany, třešně či meruňky.
Místní přezdívají Abayovi Robinson Ziya.
„Cítím tu štěstí a klid,“ přiznal dvaaosmdesátiletý muž, kterého těžká dřina beze zbytku naplňuje.
Občas přespává v kůlně na ostrově a přiznává, že kdyby si tam mohl postavit dům, svůj zelený ráj by už vůbec neopouštěl. „Jsem tu šťastný, cítím tu mír,“ uvedl muž, kterému místní přezdívají Robinson Ziya.
I když je práce čím dál tím těžší a někdy musí chodit zalévat stromy postaru s kýbly plnými vody, je rád, že může být aktivní. „Ten ostrov mě udržel naživu a na oplátku udržím naživu tenhle ostrov,“ uzavřel Abay.