Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Centrum obce? „Hasičárna!“ shodují se autoři nové publikace Možnosti vesnice

Takovou budovu byste ve vesnici ani nečekali. Tělocvična v Palkovicích. Foto: Matěj Chabera
Takovou budovu byste ve vesnici ani nečekali. Tělocvična v Palkovicích. Foto: Matěj Chabera

Michaela Hečková s Matějem Chaberou projeli desítky českých vesnic, aby zmapovali jejich současnou architekturu. Nejlepší příklady dobré praxe představují v nové knize Možnosti vesnice, která završuje trilogii publikací o moderní architektuře v regionech.

První kniha Michaely Hečkové s názvem O městech a lidech mapovala činnost aktivistů dočasně oživujících veřejný prostor. Ve druhé se k ní přidal grafický designér a fotograf Matěj Chabera. V publikaci nazvané 20 000 autory zajímaly příběhy konkrétních staveb a bavili se především s jejich tvůrci – architekty. Ve třetí knize Možnosti vesnice dávají prostor místním samosprávám a pídí se po motivaci starostů malých obcí, kteří jsou ochotni investovat do moderní architektury.

Vystudovala jste bohemistiku, kulturální studia a interaktivní média, ale věnujete se především architektuře. Kde se zrodil váš zájem o tento obor?

Michaela Hečková (M. H.): K architektuře jsem se dostala přes veřejný prostor. Pocházím z Havířova, ale od roku 2011 žiju v Praze a úplně první projekt, na kterém jsem se tu podílela, mi nevědomky do jisté míry určil cestu. Pracovala jsem tehdy v Galerii Chodovská tvrz a na festivalu umění ve veřejném prostoru Street for Art na Jižním Městě, který velmi intenzivně spolupracoval mimo jiné se studiem Mjölk architekti. Tenkrát vytvořili například dočasné divadlo Šnek na Opatově v takovém špinavém výklenku, který sloužil jako neoficiální veřejné záchodky. Líbilo se mi, jak toto místo proměnili, byl to pro mě silný zážitek, jak se dá s prostorem pracovat. Od dočasných architektonických zásahů jsem se postupně přesunula k těm trvalým. Zajímá mě totiž, jak mohou kvalitní architektura nebo urbanismus ovlivnit charakter obce nebo změnit způsob, jak lidé tráví volný čas. V průběhu času se navíc spousta dočasných intervencí do veřejného prostoru zoficializovala. Před deseti lety by stolky a židle do ulic dělal Ondřej Kobza, dnes dočasný mobiliář do města umisťuje IPR a jde o veřejný projekt placený magistrátem, což je skvělé.

S Ondřejem Kobzou jste působila v projektu Piána na ulici, na základě kterého vznikla i vaše první publikace O městech a lidech. Ta ale ještě přímo o architektuře nebyla….

M. H.: Piana na ulici už dnes patří do takové archeologie všech intervencí ve veřejném prostoru. Spolek pořádal celou řadu akcí, známé je rozmisťování pian, šachů a automatů na básně poesiomatů, ale jednotící princip byl jasný – pomoci vyniknout charakteru místa, umocnit jej, nastavit současné umění lidem přímo do cesty a opět – změnit celkový zážitek z města. Do těchto aktivit se postupně zapojila

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Architektura

Územní rozvoj

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější