Ba co víc: Vypadal silněji, než když předloni ovládl Tour, tvrdili experti. „Ve své kariéře zase poposkočil o kus dál. Překvapil mě stylem, jakým tady závodil,“ ocenil i René Andrle, sportovní ředitel týmu Israel Start-Up Nation.
Konec Gira: Ganna ovládl časovku i po defektu, Bernal šampionem |
V úvodních sedmnácti dnech závodu byl lídr Ineosu nejlepší z favoritů v každé z důležitých etap, ať už se jela v kopcích nebo na šotolině.
Načež mohl Egan Bernal svůj velký náskok jen aktivně bránit.
V závěrečné časovce zaostal za Damianem Carusem o 30 sekund, ovšem celkově mu stále zůstalo k dobru 1:29 minuty.
Šest let žádný cyklista nevyhrál Giro s takovou převahou jako on. Naposledy měl ještě větší převahu Alberto Contador v ročníku 2015, kdy na druhého Fabia Arua najel 1:53 minuty.
„Poprvé v mé kariéře jsem si dnes časovku užíval,“ přiznával Bernal v Miláně. „Pokaždé jsem při ní trpěl. Ale tahle byla speciální. Tolik lidí mi fandilo. Tolik jich mělo kolumbijské vlajky. A když jsem projížděl cílem, byl to neuvěřitelný pocit. Nedokážu popsat, co jsem prožíval ve svém nitru.“
Na milánském Piazza del Duomo si kráčel pro Nekonečnou trofej šampiona Gira a říkal: „Vyhrál jsem ve své zaslíbené zemi. Vždyť už dávno jsem ve svém srdci i tak trochu Italem.“
Jistě, narodil se v Kolumbii, ale nebýt jeho italské cesty v roce 2015, možná nikdy by se nezrodil Egan Bernal, famózní silničář.
Koukni se na toho kluka
V 18 letech tehdy poprvé cestoval do Evropy, coby nadějný biker mířil na juniorský světový šampionát horských kol v Andoře. Odtud Andrea Bianco, italský kouč ve službách kolumbijské federace, telefonoval bývalému jezdci Paolovi Alberatimu, jenž se mezitím stal cyklistickým agentem: „Mám tu kluka, který stojí za pozornost.“
„Tak mi ho pošli, podívám se na něj.“
Dohodli se, že odsunou Bernalův návrat z Evropy do Kolumbie o měsíc. Z Andorry tudíž odletěl na Sicílii, kde ho Alberati ubytoval ve svém domě pod Etnou. Bernal tu trénoval na agentově náhradním kole, jezdil na něm na pláž zaplavat si na Lido Azzurro nebo na trh, aby nakoupil přílohy k večeři.
„Itálii jsem si hned zamiloval. Každý tam na mě byl milý,“ říkal.
S dočasnou závodní licencí nastoupil ve třech menších italských silničních závodech – a všechny je vyhrál. Alberati ho zároveň poslal na testy do Perugie, kde vykázal skvělá čísla při měření kapacity plic.
Doporučil jej tedy Giannimu Saviovi, jenž do své druhodivizní stáje Androni Giocattoli právě sháněl kvalitního vrchaře.
Bernal dostal od Savia na léta 2016 - 2017 první profismlouvu, zaletěl na otočku do Kolumbie a po návratu se usadil na severu Itálie v piemontské Buasce v hotelu Giovanniho Elleny, sportovního ředitele své nové stáje.
„Na začátku to bylo tvrdé, byla mi zima, připadal jsem si sám, nemluvil italsky. Ale adaptoval jsem se velmi rychle,“ popisoval v rozhovoru pro časopis Procycling.
Místní amatér Paolo Alberto ho seznamoval s lokálními silnicemi, našel si další přátele, chodili na kávu, na zmrzlinu, kterou dodnes zbožňuje. „A když jsem měl volný den, sebral jsem se a jel autem 300 kilometrů do zábavního parku Gardalandu,“ vzpomínal.
Po roce si pronajal vlastní apartmán a z Kolumbie za ním dorazila přítelkyně. Jeho hvězda rychle vycházela, před sezonou 2018 se upsal megastáji Sky (dnešnímu Ineosu), opustil byt v Buasce a přestěhoval se nejprve do Andorry a později do Monaka.
„Od té doby jsem Itálii postrádal,“ tvrdí.
Proto se tam vracel, aby se nabíjel pozitivní energií.
Už na podzim roku 2019, kdy byl psychicky vyčerpaný z plnění všech povinností šampiona Tour, zatelefonoval do Piemontu příteli Ellenovi s prosbou: „Mohl bych u tebe týden bydlet, vidět staré přátele a potrénovat na známých silnicích?“
Kde zase najít radost? V Itálii
Šampionem Tour se stal ve 22 letech, tehdy byl nejmladším poválečným vítězem nejslavnějšího závodu cyklistů.
Jenže nevěděl, co si s takovou slávou počít.
„Zhruba měsíc jsem se sám sebe ptal, jestli je to všechno, co se stalo, vůbec reálné,“ vyprávěl. „Najednou jako bych nevěděl, co dál s mým životem. Titul z Tour byl splněným snem, nějaký čas jsem s obtížemi hledal motivaci.“
Trénoval dál, ale připadal si, že už není tím samým Eganem. „Řešil jsem i nějaké potíže v osobním životě. A pak přišly trable se zády. Nedokázal jsem se dostat na předchozí úroveň.“
Předčasný odjezd z loňské Tour trápení umocnil.
Potřeboval se uzdravit - a potom zrestartovat.
„Chci se zbavit strachu, že zase selžu,“ pronesl na prahu sezony 2021, k čemuž týmový šéf Dave Brailsford podotkl: „Když u nás Egan začal jezdit, pořád se smál a byl útočným, charismatickým cyklistou. Teď musí opět nalézt radost ze závodění.“
Jak na to? Přes italské fluidum.
Do jeho oblíbené Itálie mu naplánovali takřka všechny starty v úvodu sezony: Trofeo Laigueglia, Strade Bianche, Tirreno-Adriatico.
„Chceš se zase bavit na kole? Tak to dělej,“ nabádal ho Brailsford. „Dostaneš pocit, že chceš uprostřed rovinaté etapy vyhrát prémiový spurt? Dobře, tak se o to pokus. Dělej cokoliv, co ti navrátí radost a chuť vítězit.“
Povzbuzen 3. místem na Strade Bianche a 4. místem na Tirrenu dorazil dobře naladěn ke svému debutu na Giru.
„Čekal jsem na svůj premiérový start na Giru vážně dlouho,“ připomněl. „Pokaždé se mi něco postavilo do cesty. Když jsem ještě závodil za Androni, tým zrovna dva roky po sobě nedostal od organizátorů divokou kartu. A když jsem tu měl v roce 2019 jet jako lídr Ineosu, zlomil jsem si těsně před závodem klíční kost.“
Napočtvrté to vyšlo.
Přímo dokonale.
A na Vueltě proti Pogačarovi?
Těžil v Itálii z ohromné vlastní síly, ale také z vysoké výkonnosti týmových kolegů a mocného zázemí stáje Ineos. Vždyť roční rozpočet suverénně nejbohatší cyklistické stáje světa činí podle neoficiálních údajů 51 milionů eur. Pro porovnání: druhodivizní týmy, startující na Giru na divokou kartu, mají rozpočet okolo 4 milionů.
V osobě 25letého krajana Daniela Martíneze nalezl Bernal na Giru i superdomestika, který pro něj při dílčích krizích třetího týdne odvedl neocenitelnou práci a v závěrečných horských etapách působil chvílemi i silněji než jeho lídr.
„Dani je mimořádný jezdec a teď to ukázal celému světu,“ velebil ho Bernal.
On sám potom zařídil, že stáj Ineos (Sky) slavila na Giru třetí triumf ve čtyřech letech, navíc se třetím různým jezdcem. Navázal na vítězství Chrise Frooma a Tao Geoghegana Harta.
Na Tour je bilance britské stáje dokonce sedm titulů z posledních devíti ročníků, to vše se čtyřmi různými cyklisty.
Ovšem ani luxusní zázemí silné stáje není pro lídry těchto týmů zárukou, že dosáhnou na titul. Na loňské Tour podal důkaz Tadej Pogačar, když s nepříliš kvalitním podpůrným týmem UAE Emirates přemohl nadupanou a sehranou partu Jumbo Visma, pracující pro Primože Rogliče.
Bernal nicméně svým stylem závodění i zdařilými útoky v úvodních dvou třetinách závodu prokázal, že je hoden titulu z italské Grand Tour.
Jaká bude jeho další?
Znovu se objevila otázka, zda se oproti původním plánům přece jen neobjeví na letošní Tour.
„Je obtížné absolvovat Giro i Tour v jedné sezoně,“ zopakoval v Miláně. „Podívejte se na mě, jsem teď úplně prázdný. Nemyslím si, že bych byl schopný zvládnout Tour.“
Sice Bernal ani Brailsford dveře k jeho nominaci na Tour úplně nezabouchli, přesto je nepravděpodobné, že se letos ve Francii objeví.
Zvlášť když upozorňuje: „Nechci spadnout do schématu, podle nějž bych každý rok jezdil Tour. Jsou tu i Giro a Vuelta. A já potřebuju rozmanitost. Ta mě motivuje.“
Pokud záda dovolí, v srpnu by mohl na Vueltě vyzvat k přímému souboji Pogačara, který ji má v plánu své sezony.
Kdysi Egan Bernal prohlásil, že až alespoň jednou vyhraje Tour, Giro i Vueltu, ukončí kariéru a stane se novinářem.
Jenže člověk míní a život mění.
Rozhodně nechce končit, kdyby už letos ovládl i Vueltu.
A ani s tou žurnalistikou to nebude tak žhavé.
„V minulosti jsem přemýšlel o tom, že by mě práce novináře bavila,“ rozpovídal se na tiskové konferenci v milánském večeru. „Ale teď si myslím, že až skončím s cyklistikou, bude pro mě nejlepší vrátit se domů do Kolumbie a být tam s našimi zvířaty, kravami, kuřaty a psem, s mojí rodinou a přítelkyní. Víte, já toho nepotřebuji mnoho, abych byl šťastný.“