10°C
Vyprávěla o pokrývači Viktorínovi Reichovi (†43) a jeho ženě Anně z Kozlan, kteří se po svatbě odstěhovali do Svatobořic. „Jejich patnáctileté manželství nebylo šťastné. O devět let mladší Anna měla milence. Osudného dne, 13. prosince 1818, se pohádali. On ji uhodil a ona mu pantokem (sekera) rozťala hlavu,“ popsala mord historička Ester Vratislavská.
Spolu s etnografkou Věrou Colledani se totiž rozhodly, že píseň, zpívanou na jarmarcích, prozkoumají. Jejich pečlivá, detektivní práce ukázala, že legenda je do písmene pravdivá!
Mrtvola v komoře
Podle písně i skutečnosti Anna mrtvolu pohřbila v komoře. Sousedům namluvila, že Viktorín odešel za prací do Uher. Užívala života, tančila, jedla, pila, hodovala. Peníze jí dlouho nevydržely, začala krást.
Vědkyně z Kyjova prověřily 200 let starou píseň o vraždě: Je do detailu pravdivá! Slovácký krúžek Brno
Při krádeži ale ženu chytli. Odvezli ji do Hradiště, kde ji podrobili útrpnému právu a Anna vše, takřka na den přesně rok po vraždě, přiznala. „Na konci písně, před popravou na šibenici, Anna lituje a Viktorína zpětně prosí o odpuštění,“ shrnula nejsilnější pasáž písně i starého spisku Vratislavská.
Historičky nechaly přesně 200 let poté, co se na vraždu přišlo, Anně i jejímu muži sloužit ve Svatobořicích mši svatou. Naplnily tak prosbu o odpuštění, kterou prý Anna před popravou pronesla.
Detektivní práce
Vědkyně se na dva roky ponořily do archívů. Prozkoumaly církevní, matriční i kriminální akta. Do detailu doložily svatbu Anny a Viktorína, jejich stěhování do Svatobořic, pohřeb zavražděného i soud s Annou. Výslech Anny a trest zaznamenány nejsou. Žena však nejspíše skončila na šibenici.
Příbuzní prokletých manželů dodnes žijí.
Ženy se při pátrání nevyhnuly ani Kozlanům na Vyškovsku, odkud oba manželé pocházeli. Znali se už jako děti. Vědkyně ve vsi našly potomky Annina rodu. „Její praprasynovec vede rodinnou kroniku. Annu ale ze záznamů, z pochopitelných pohnutek, vymazali,“ zjistila Věra Colledani.
Příběh nenaplněné lásky?
Pro badatelky není příběh manželů jen senzační zpráva z dobové černé kroniky. „Narazily jsme na nešťastnou lásku a pohnutý osud mladé ženy z bohaté rodiny, kterou provdali za staršího a chudého muže,“ shodly se ženy s tím, že soudit takové případy ani po letech našinci nepřísluší.
Naturalistické úryvky z písně
Anna se u soudu přiznala a přijala trest. Kramářská píseň to popisuje naturalisticky: „Připrav tedy mou hlavu popravní služebníče, zoškliv zde mou slávu. Torturuj co nejvíce. Srdnatě pro Reicha svého ode mne zmordovaného, chci zde všecko podstoupiti, by mě Bůh chtěl odpustiti.“
Vraždu popisují kramářské písně bez obalu. „…viděla zde pantok státi, rychle ho v ruce vzala, myslíc, že muž bude spáti, jemu hned ránu dala. Trefila ho v slechy tylím, rozžehla se svým milým, rozštípla jeho hlavu, všelikých se spustíc mravů.“
V době, kdy i noviny byly na venkově vzácností, mávali kramáři na poutích knížečkami, ve kterých do detailu popisovali hrdelní zločiny v okolí. Tyto spisky byly přímými předchůdci bulvárních novina a časopisů.
Ve Vlastivědném muzeu v Kyjově si můžete prohlédnout výstavu věnovanou kramářské písni.
