Vydáno 29.05.2021 | autor: Jarda Hudec
Poslední díl metalové ankety je téměř ryze "arakainský". Ptali jsme se bývalých i současných členů Štěpána Smetáčka, Marka Žežulky, Honzy Toužimského i spoluzakladatele Arakainu Jiřího Urbana, jehož syn považuje za metalový vzor právě svého otce. Vedle nich se o svých heroes rozpovídal také bubeník Miloš Meier, jehož znáte z Dymytry nebo Drumming Syndrome.
ANKETA 40 let metalu (IV.) Vzory Arakainu byli Slayer i Pantera, pro české bubeníky hlavně Metallica
Mou první metalovou deskou byla asi kazeta Metalliky. Dostal jsem ji, když mi bylo jedenáct let. Začínal jsem v té době hrát na bubny a kamarád mě dovedl do zkušebny (garáže) místní metalové kapely z Hronova, odkud pocházím. Tam mě metal pohltil a začal jsem se o něj vzápětí zajímat, kupovat hudební časopisy, shánět kazety, plakáty... Ta první kazeta, bych řekl, byla Ride The Lightning. Vzápětí přišli Megadeth, Slayer, Roots od Sepultury a další.
ANKETA | 40 let metalu (I.): Největšími hrdiny našich rockerů byli Lemmy, Ozzy i Jirka Urban
Na metalu mi nejvíce imponují energie, vášeň, životní styl, emoce, bubny... Mým největším hrdinou je Lars Ulrich! Metallica je největší metalovou kapelou světa, poslouchám ji od mých bubenických začátků dodnes a Lars Ulrich je tváří, zakladatelem a duší Metalliky. Především v osmdesátých a začátkem devadesátých let byl takovým průkopníkem metalového bubnování a jeho charakteristická hra spoluvytvářela styl Metalliky. Promyšlené brejky, rytmy, aranže a tak dále. I přes nějaké bubenické technické nedostatky, za které je často kritizován, je to pro mě jedna z největších bubenických osobností a nedám na něj dopustit. S kritikami si podle mě může vytírat tak zadek. (smích) Jeho bubnování je právě tím charakteristickým znakem Metalliky a dělá z něho jednoho z nejvýraznějších bubeníků na světě. Jo, proto je to můj hero!
Mým prvním albem bylo Ride the Lightning od Metalliky, dodnes je moje nejoblíbenější. Na tomto stylu se mi líbí jeho valivost, zvuk, estetika a póza. Nemám žádného nejoblíbenějšího metalistu. Smrt Lemmyho mě silně zasáhla, ale ten rok toho bylo víc a všichni byli heroes. Nedávno nás opustil jeden z největších kytarových heroes světa – Eddie Van Halen. Metal heroes, zdá se, nemají dorost, to mě děsí. Vyjevuje se mi Alice Cooper, jak podává na Vánoce jídlo chudým dětem.
Mojí první metalovou deskou byla Powerslave od Iron Maiden. Kazetu mi půjčil kámoš. Album mě oslovilo a já od té doby začal poslouchat metalovou muziku, na které se mi líbí její energie a přesnost.
Mám spoustu oblíbených metalových heroes, jedním z top je pro mě stále Dimebag Darrell. Už bohužel nežijící kytarista z dnes již neexistující kapely Pantera.
Má první metalová deska? Pokud by to mohla být nahrávka, tak na vojně u západních hranic při poslechu vysílání západních stanic jsem poprvé slyšel AC/DC a Judas Priest. Byl to přibližně rok 1979. Ale myslím, že prazáklad metalu jsou už Black Sabbath a jejich desky jsem si nahrával už na střední škole. První vlastní metalový desky jsem si pořídil nejspíš asi až po vojně, leckdy až za čtvrtinu měsíčního platu, na černé burze, kde při zásahu policejních jednotek hrozilo zabavení. Ale desky jsme si nahrávali a poslali zase dál... Peněz nebylo nazbyt a už jsem šetřil na muzikantský vybavení.
Na metalu mi imponuje celkově jeho zvuk. Razance a agresivita zvuku nástrojů, která vzbuzuje adrenalin v mozku a navozuje příjemné pocity (a chápu, že u jiného právě naopak zcela nesnesitelné), instrumentální potenciál muzikantů, který hráče nutí neustále na sobě pracovat a zlepšovat se, dech beroucí výkony zpěváků (těch, co opravdu zpívají), dynamika, která umí pohladit, ale i utrhnout nohavice - hlavně živě na koncertech.
Jsem už ve věku, kdy nemám na zdi vylepené plakáty svých oblíbenců, ale celoživotně je pro mě ikonou Paul McCartney. A pokud mám jmenovat opravdové metal heroes, tak mezi mé oblíbence určitě patří hlavně kytaristi: Kerry King (Slayer) nebo Zakk Wylde a za svého života jistě taky Dimebag Darrell z Pantery, dej mu pámbu věčnou slávu (zastřelen při koncertě). Ale obdivuju každýho, kdo na svůj nástroj umí, dělá smysluplnou muziku (což většinou spolu souvisí) a vystupuje sympaticky a nedělá ze sebe bůhvíco, i přesto, že je!
Metalových desek bylo v době, kdy mi bylo deset a já se k této muzice dostal, spoustu. Navalilo se to na mě ve formě magnetofonových kazet od mého staršího bratrance, který v tu dobu měl obrovskou sbírku celé světové metalové scény. Takže jsem hltal kapely jako Metallica, Slayer, Megadeth, Obituary, Death, Biohazard, Testament, Pantera, Skid Row, S.D.I. a další. Takže se nedá na nějakou první desku přímo ukázat.
Od počátku se mi na metalu líbily kytarové riffy a groove. To se mě vlastně drží do dnešního dne. Ale krom toho je pro mě hodně důležitá vokální linka a prostě melodika celé skladby jako taková.
Měl jsem spoustu metal heroes. Nahrnulo se to na mě v té době ve velkém počtu. Postupem času jsem začal víc vnímat zpěváky s obrovským rozsahem nebo pro mě zajímavou barvou hlasu. V mládí to byl Sebastian Bach na albu Skid Row - Slave To The Grind nebo Devin Townsend na albu Steve Vai - Sex & Religion. Dnes například Ivan Moody z Five Finger Death Punch se svým hlasem "jak barák".
Zpracoval: Jarda Hudec, foto: Petr Chan, Radka Budská, archiv iREPORT
Témata: Miloš Meier, Dymytry, Drumming Syndrome, Jiří Urban, Arakain, Honza Toužimský, Marek Žežulka, Štěpan Smetáček, Metallica, Judas Priest, Slayer, Panter
