Pojďme ještě kousek

Celkové nasměřování rozhovoru Terezy Zavadilové a Martina T. Zikmunda míří především ke  čtenářům Zajícovy publicistiky, jeho skautským přátelům či ke křesťanskému publiku obecněji, k těm, které zajímá historie české katolické církve posledního půlstoletí; určité pasáže z druhé poloviny knihy mohou být zase velmi zajímavé pro ty z nás, kteří sledujeme současnou situaci kolem politicky manipulovaných voleb členů Rady České televize. Možná největší vklad představuje nakonec ale to, o čem mluví Zajícův dlouholetý přítel Petr Pithart na úvod: totiž „dar  věrohodnosti“.

Ohlédnutí za sedmi desítkami pozemských let západočeského rodáka se ale ani na kilometr neblíží tolik oblíbenému dvoubarevně vyvedenému zbožnému svědectví na téma „kterak Jiří draka bez ztráty kytičky skolil“. Coby uzlové body soustředěného rozvzpomínání zde sice stojí četné životní zápasy, ale díky Bohu a dobrému vkusu i sebekritičnosti dotazovaného nejen ty „vítězné“. Za zvlášť výmluvné pasáže lze v tomto smyslu pokládat Zajícovo zcela demaskované vyprávění o nezdaru vlastního manželství, které navíc propojuje s úvahami
o katolickém pojetí vztahů jako takovém. Ani náhodou z nich necítíme zákonické obavy ze selhání, nýbrž snahu věci v duchu papežské exhortace Amoris laetitia pravdivě pojmenovat,
a tím posunout vnímání tohoto problému do kontextu konkrétního a jedinečného lidského života...

Nad knihou se zamýšlí redaktorka Hana Svanovská, ukázky načetl Filip Breindl.