Minulý týden jsme se seznámili s původními i novými objekty v areálu velvyslanectví Ruské federace na okraji pražského parku Stromovka. Jak jsem avizoval, dnes se zaměříme na další novostavby, které vznikly na území pražské městské části Bubeneč po srpnové okupaci v roce 1968 pro potřeby tehdejšího Sovětského svazu.
Ruské území v Praze. Co byste našli v rozlehlém areálu ambasády u Stromovky, kdyby vás tam pustili? |
Není jich málo a najdeme je v pásu táhnoucím se mezi Oveneckou ulicí na východním okraji čtvrti a Sibiřským náměstím, které se nachází v oblasti tzv. Starého Bubenče. Na celkovém konceptu nové zástavby se podílel architekt Vratislav Růžička (1920–1990) se svým týmem. Růžička byl žákem a později asistentem Jaroslava Fragnera na AVU, kam se po smrti prof. Františka Cubra vrátil už jako vedoucí školy architektury a působil zde po dobu normalizační éry.
Růžička po Fragnerovi dokončil přestavbu Chotkovy silnice, samostatně pak navrhl například obchodní dům Svazu výrobních družstev Družba (později Debenhams) na Václavském náměstí, urologickou kliniku na Karlově nebo kontroverzní budovu s dispečinkem Dopravních podniků v ulici Na Bojišti. A mimo jiné byl také autorem architektonického řešení nedávno odstraněného Koněvova pomníku v Bubenči.
Podél Ovenecké
Ve stopě dnešní Ovenecké ulice, která má bohatou architektonickou historii, původně vedla cesta od Letenských sadů do Stromovky (Královské obory). Lemovaly ji vily, které se tu stavěly ve druhé polovině devatenáctého století a jejichž autory byli významní architekti jako Otto Ehlen nebo Josef Fanta.
Později se tu objevily i dvou- a třípodlažní činžáky v neorenesančním stylu a ještě později pak další domy se secesními a funkcionalistickými fasádami, které nahradily výše zmíněné rodinné domy.
  |
V sedmdesátých letech byly na západní straně Ovenecké ulice bohužel zbořeny cenné neorenesanční domy, z nichž minimálně jeden byl památkově chráněný. Na jejich místě vyrostly dva pětipatrové domy pro zaměstnance sovětské ambasády podle projektu architekta Alexandra Holuba. Nešlo však o žádné paneláky, ale atypické omítané stavby s vyzdívanou železobetonovou konstrukcí. Ostatně, Oveneckou ulici si Rusové oblíbili již dříve – v nedalekém hotelu Splendid bydlívali jejich poradci.
Další výstavba se týkala především o něco západněji umístěné vilové enklávy, jejíž hlavní osou je ulice Na Zátorce. Tady Sověti získali několik prvorepublikových vil, z nichž některé Ruská federace vlastní dodnes. Původními stavebníky byly většinou bohaté židovské rodiny, majitelé vil za války buď zahynuli v koncentračních táborech, nebo emigrovali, a tak se domy ocitly ve vlastnictví státu.
Velké bourání
Na volné parcele v ulici Na Zátorce byla v sedmdesátých letech postavena budova sovětského kulturního centra dle projektu architekta Jiřího Albrechta s průčelím obloženým kamennými deskami. Další výstavba se odehrála ve Wolkerově ulici, která propojuje náměstí Borise Němcova se Sibiřským náměstím. Na volném prostranství za jednou z menších Petschkových vil byly až do sedmdesátých let školní pozemky, ty však byly zrušeny a na jejich místě vyrostly další bytovky pro zaměstnance ambasády.
O něco dále na západ stával v zatáčce Wolkerovy ulice starý klasicistní dům, za ním se nacházelo komorní Schweigerovo náměstí, pojmenované po známém malíři, který tu bydlel. Jeho dům se zachoval, ale krásná památkově chráněná neorenesanční vila v jeho sousedství, celá obrostlá růžemi a obklopená zahradou, takové štěstí neměla. Byla zbourána, stejně jako starý dům v zatáčce, aby se uvolnilo místo dalším bytovkám. I ty představovaly kvalitou provedení v té době nadstandard, nicméně svou předimenzovaností dokonale zničily genia loci této části Starého Bubenče.
Další bourání se odehrálo pár desítek metrů odtud na Sibiřském náměstí. Zmizel památkově chráněný klasicistní statek se zahradou, kde bývalo dětské hřiště s čínským altánem. Na jeho místě vyrostla rozlehlá sovětská škola podle Růžičkova návrhu s kamennou fasádou a nadstandardním vybavením. Stejný autor na náměstí projektoval také kruhový pavilon s průčelím z modré keramiky, v němž se konaly výstavy sovětských výrobků (ten byl nedávno přestavěn na pravoslavný kostel). Pod pavilonem pak vznikly další řadové domy pro Sověty.
Na Sibiřském náměstí stojí ještě budova obchodního zastoupení Ruské federace, ta ale vznikla již v šedesátých letech v postbruselském stylu (arch. L. Holuša, J. Kulišťák a V. Leníček). To byl na svou dobu velmi kvalitní objekt s fasádou z drobné skleněné mozaiky, byl však v devadesátých letech necitlivě zateplen a o veškeré hodnoty tím přišel.
