„Když se na něj podívám, jsem naprosto ohromená,“ říká na adresu svého syna. Nemůže si ale také nevzpomenout na komentáře, které začala dostávat poté, co své těhotenství oznámila.
Některé jí přály, aby porodila mrtvé dítě. Ptala jsem se: „Proč? Jen proto, že jsem Arabka, která si vzala za muže Žida? Protože nesouhlasím s některými politickými názory? Protože se veřejně vyjadřuji a říkám věci, se kterými třeba někteří nesouhlasí?“
Lucy Aharishová se narodila 18. září 1981 v jihoizraelském městě Dimona, které bylo v roce 1955 založeno jako židovská osada, do sekulární muslimské rodiny. Její rodiče Maaruf a Salwa pocházejí z Nazaretu, do Dimony přišli za prací a Lucy je nejmladší ze tří sester.
Když jí bylo pět let, napadl auto, ve kterém jela s rodiči z nákupu, v pásmu Gazy palestinský terorista. „Pamatuju si, že jsme trčeli v zácpě, bylo hrozné horko a táta otevřel okénko. Pak se k nám někdo blížil a něco držel v ruce a já se automaticky sesunula na sedadle strachy.“
Terorista vhodil dovnitř do vozu Molotovův koktejl, který pan Aharish pohotově zase vyhodil ven. Další ale přistál na střeše auta, a to začalo hořet. „Tvář toho muže mám vyrytou v paměti. Celé dospívání jsem se snažila pochopit, kde se v člověku bere takové zlo,“ řekla Lucy Aharishová v dubnu 2015 perfektní hebrejštinou bez přízvuku reportérovi The Times of Israel.
Ve škole byla jedinou Arabkou mezi židovskými studenty a bývalému řediteli Meiru Cohenovi (dnes člen Knessetu za středovou stranu Yesh Atid) podle svých vlastních slov vděčí za výchovu, která neakceptuje žádnou z forem rasismu.
„Špinavá Arabka“ v televizi
I když nejen kvůli útoku teroristy v dospívání velmi tíhla k židovské kultuře, ve které vyrůstala, a navíc si souseda přeživšího holokaust zvolila za svého „adoptivního“ dědečka, ve škole se nevyhnula šikaně. Na záchodcích sem tam objevila nápisy, které ji označovaly za špinavou Arabku.
Ijeoma Oluová ostře kritizuje nadřazenost bílého muže i přes výhrůžky smrtí |
„Na začátku 90. let docházelo ke strašlivým teroristickým činům a vy jdete do školy, víte, že jste Arabka, a slyšíte věci jako ‚smrt Arabům‘ a ‚zabijte je všechny‘. Pak si někdo všimne, že tam stojíte a řekne: Lucy, ty ale nejsi jako oni, ty jsi jiná,“ vzpomíná na své dospívání Lucy Aharishová.
Najít svou vlastní identitu pro ni rozhodně nebylo lehké. Dnes o sobě říká, že je Izraelkou, ženou a arabskou muslimkou. „V tomto pořadí: Izraelka, žena, arabská muslimka.“
Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě se z ní během studií divadelních a sociálních věd stala na čas praktikující muslimka a pak se po události, které byla svědkyní na dálnici, rozhodla pro kariéru v oblasti médií.
„Viděla jsem, jak policisté vytahují z dodávky Araby, míří na ně samopaly a staví je čelem ke zdi. Říkala jsem si, že přestože nemůžeme ignorovat to, co dělají Palestinci, lidské bytosti si takové zacházení nezaslouží. A pak mi to došlo. Jestli chci s těmito koncepty bojovat, musím do médií,“ vysvětluje.
Po promoci vystudovala ještě v Tel Avivu žurnalistiku a rok a půl strávila na stáži v Německu. Po návratu do země v roce 2007 se dostavila na konkurz na moderátorku zpráv v komerční izraelské televizi KAN 10. Ten ke svému vlastnímu překvapení vyhrála a stala se první arabskou moderátorkou na mainstreamové izraelské stanici.
Propagandu nedělám
Jenže to bylo tak trochu Pyrrhovo vítězství. Nejenže tím pobouřila židovské i arabské diváky, kteří okamžitě začali psát nenávistné zprávy. Nesedla si ani s vedením televize. Izraelští Arabové neboli Palestinci, kteří v Izraeli zůstali po jeho vzniku v roce 1948, představují přes 20 procent populace Židovského státu.
Teoreticky by měli mít stejná práva jako ostatní obyvatelé, realita je ale taková, že ve společnosti, kde je slovo Arab synonymem pro nepřítele a arabští obyvatelé jsou většinově považováni za potenciální pátou kolonu, stále narážejí na bariéry.
„Každý den nás izraelská armáda informovala o nočním dění na západním břehu Jordánu a o desítkách lidí podezřelých z terorismu, které zpacifikovala. To je podle mě propaganda. Když tohle řeknete ve zprávách, je to jako kdybyste říkali, že každou noc chce 35 Palestinců zabíjet Židy. A když se to děje každý den, tak vlastně říkáte, že celá palestinská populace na západním břehu chce zabíjet Židy.“ A takové zprávy Lucy odmítala číst a po roce prestižní post zprávařky opustila.
Začala moderovat pořad Erev Tov (Dobrý večer), uvádět pořad pro mládež, natáčet krátké dokumenty a podílela se také na ranní rozhlasové show. V roce 2011 začala uvádět také late-night show na stanici Kan 1 nazvanou Tým snů.
V roce 2014 pak už jako moderátorka zpráv na stanici i24News vedla v přímém přenosu diskuzi s jedním z vůdců Hamasu, obvinila organizaci z toho, že používá civilisty jako lidské štíty a vyzvala obyvatele Gazy, aby se Hamasu postavili.
Nešetří však ani druhou stranu barikády. Když jí člen izraelského parlamentu v interview řekl, že obyvatelé Gazy byli před izraelským bombardováním upozorněni smskami, odpověděla mu: „Doufám, že v nich nechyběly smajlíky. Děláte si srandu? Poslali jste jim sms, abyste jim sdělili, že je budete bombardovat? Slyšíte se vůbec?“
Antiseminismus není jen protižidovský
V roce 2015 pak byla ve svých 33 letech vybrána jako jedna ze 14 izraelských osobností, které nesly pochodně během oficiálních oslav 67 let izraelské nezávislosti, což se okamžitě stalo terčem kritiky extrémní pravice.
To, že tuto poctu přijala, se zase nelíbilo některým levičákům, kteří tvrdili, že její osoba poslouží vládě jako pomyslný fíkový list na zakrytí státního rasismu. Skupina Lehava, extrémně pravicová organizace, jejíž cílem je zabránit smíšeným manželstvím a další integraci nežidovského obyvatelstva v Izraeli, chtěla na protest proti její účasti na místě ceremoniálu demonstrovat. Policie jí v tom ale zabránila.
Lucy Aharishová měla slzy v očích, když na ceremoniálu prohlásila, že pochodeň zapaluje „za všechny lidské bytosti, ať už ztratily, nebo neztratily víru v mír, a všechny nevinné děti, které žijí na téhle Zemi. Za ty, kteří s námi již nejsou a stali se oběťmi nekonečné nenávisti těch, kteří zapomněli, že jsme se všichni narodili k obrazu jednoho boha. Za pobožné i sekulární, Araby i Židy, syny téhle vlasti.“
A jako jediná Arabka mezi ohňonoši promluvila také v arabštině: „Na počest nás jako lidských bytostí, tohle je naše země a jinou nemáme,“ dodala. Těch, kteří s ní nesouhlasí, najdeme v Izraeli dost.
Smíšené manželství? Nepodporujeme
„Průkopnická muslimská novinářka, která přináší diskurz tolerance a mezidenominační otevřenosti do veřejné agendy Izraele,“ jak o Lucy Aharishové hovořila nominace mezi nositele pochodní, leží v žaludku lidem, jako je šéf Lehavy Bentzi Gopstein, který v roce 2014 řekl v přímém přenosu moderátorce: „Vy byste tady neměla být,“ a myslel tím v Židovském státě. Když mu odpověděla, že nikam nepůjde, on ucedil: „To uvidíme.“
Nebo Bezalel Smotrich, lídr extrémně pravicové Sionistické strany, který tvrdí, že „opravdoví muslimové chápou, že Izrael patří Židům a ti, kteří to nepochopí, tu časem už nebudou“. Lucy Aharishová tvrdí, že jeho výroky jsou čistým rasismem a antisemitismem. „Antisemitismus není jen proti Židům. Je proti semitské rase, ke které patřím i já,“ říká.
Moderátorka otevřeně kritizuje také Benjamina Netanjahua, který se nyní, uprostřed další krize navzdory mezinárodnímu tlaku na příměří mezi oběma stranami chystá pokračovat v útocích na Gazu „plnou silou“. Přitom se ve své poslední kampani pokoušel oslovit arabské voliče tím, že si sám sobě dal arabskou přezdívku Abu Yair, a sliboval jim, že zatočí s násilím a kriminalitou.
„Abu Yair, to jako vážně? V arabštině máme rčení: plivete mi do tváře a říkáte, že prší. Myslí si, že Arabové jsou hloupí? Opravdu si myslí, že řekne Abu Yair, a já poběžím a dám mu svůj hlas?,“ ptá se Aharishová.
Když se v roce 2018 provdala v civilním obřadu za hvězdu netflixového seriálu Fauda, židovského herce Tsahiho Haleviho, ministr vnitra se vyjádřil v tom smyslu, že jejich děti budou „představovat problém“, pokud urychleně nekonvertuje. Poslanec vládnoucí strany Likud Oren Hazen zase mluvil o tom, jak „svedla židovskou duši.“
Ministr kultury Miri Regev měl alespoň tolik slušnosti, aby novomanželům popřál hodně štěstí a pevný vztah, ale pak dodal, že není tajemstvím, že i on je proti smíšeným manželstvím. Asi nikdo se Lucy Aharishové nemůže divit, že mluví o antisemitismu.
Krvácíme jako vy, říká první barevná trans žena ve Sports Illustrated |
V interview, které poskytla letos v dubnu televizní stanici KAN 12, se letos devětatřicetiletá Aharishová svěřila, že dva a půl roku manželství pro ni nebyla snadná doba. Mluvila o nenávisti i o tom, že po pouhých třech dnech přišla o místo moderátorky televizního pořadu Kulturní agent, na které nastoupila v roce 2020, a o tom, že to nebylo kvůli pandemii, ale Netanjahuovi osobně.
Navzdory tomu všemu je prý šťastná za svůj vztah a rodinu. „Doma mám všechno, co jsem kdy v životě chtěla. Toleranci, přijetí, lásku, respekt vůči druhým. A chápu, že lidé, kteří mě proklínají, nemají ani osminu z toho, co mám já. Moje rodina je ukázkou toho, že židé a muslimové spolu mohou existovat v jednom vesmíru. Jen se do něj musí vrátit lidskost,“ dodává.
