Zápasníci po pás v ropě

Pravačka nasadí soupeři kravatu a levačka ho tlačí pod hladinu smradlavé břečky, které se říká černé zlato. Moje představy o zápasu v ropě nabízejí dramatickou podívanou, byť zdaleka nenese estetické kvality někdejších (pro korektního diváka zcela nepřijatelných) zápasů nahých žen v bahně. Skutečné zápasy o ropu však nabízejí holou nudu jiného typu, ředitelé společností mají hedvábnou kravatu a praménky potu jen nenápadně ukryté pod sakem v ceně menšího auta.

Neklidné šéfovské pohledy patří volební komisi, která sčítá korespondenční hlasy akcionářů rozhodujících o složení správní rady. A je to tady, do rozhodování největší světové ropné společnosti ExxonMobile budou aktivně zasahovat první dva ekologičtí aktivisté! Na cestě – až se sečtou všechny hlasy – může být i třetí ze čtyř, které nominoval poměrně malý hedgeový fond Engine No.1. Jenže za ním stály prachy největšího světového správce aktiv, fondu BlackRock.

https://www.nytimes.com/2021/05/26/business/exxon-mobil-climate-change.html

Z pohledu BlackRock je to opravdu čirá suchařina. Fond podpořil snahu prosadit nový přístup k podnikání ExxonMobile, protože „poptávka po fosilních palivech může prudce propadnout v příštích desetiletích“. Kdybyste se o tom chtěli poradit s českým uhlobaronem Pavlem Tykačem, řekne vám něco podobného, jen co si najde čas při vyklízení dolu pod Krušnými horami. Ani trhy, jak říkáme globálnímu kasínu s akciemi, neklekly před ekologickými aktivisty leknutím, ale přijaly zprávu přátelsky a posílily kapitálovou hodnotu ExxonMobile o 1,17 procenta. Za jediný den! Vražte do toho miliardu a nemusíte dlouhé roky pracovat.               

Vedení ExxonMobile se chystalo na tuto bitvu aktivně, jejich web je natírán na zeleno, že se to nedá vydržet.

https://corporate.exxonmobil.com/-/media/Global/Files/energy-and-carbon-summary/2021-Energy-and-Carbon-Summary_Reducing-emissions-infographic.pdf

V loňském roce společnost překročila cíle snižování emisí metanu o 15 procent a počtu hořících pochodní nad vrty o 25 procent. Budoucnost patří zachycování uhlíku ze spálené ropy v elektrárnách a jeho ukládání pod zem. Udržitelnost a snižování emisí jsou prezentovány na srovnatelné úrovni se zlepšováním přístupu k energii a tvorbou pracovních míst. Maximalizace zisku zmíněna není, ale kdo by o tom mluvil! Jenže to bylo téma, které aktivisté útočící na vedení vytáhli také.

Exxon škodí, a ještě jdou zisky do háje. Ziskovost klesá, protože unikají lepší příležitosti. Engine No. 1 a její spojenci argumentovali, že přístup Exxonu ke klimatickým změnám a budoucnosti ropy a plynu je špatný nejen pro naši planetu, ale může ohrožovat budoucí zisky, až vlády prosadí redukci a případně úplný zákaz emisí skleníkových plynů. Co je důležité, tento názor nakonec přijala většina akcionářů společnosti.

„Nejde o ideologii, jde o ekonomiku,“ poznamenal zakladatel Engine No. 1 (vznikla teprve loni v prosinci!). „Je to ekonomika, co žene kupředu přijímání alternativních pohonů v soutěži s fosilními palivy. Chceme být na straně těch, kdo přijímají tuto změnu.“

Vedení ExxonMobile se snažilo odrazit tlak na přesun k obnovitelným zdrojům, jaký je charakteristický pro evropské těžaře. Ale je charakteristický i pro toho Tykače, který chce osadit jezera po zatopených dolech plovoucími solárními panely s nějakým tím větrníkem na břehu. Samozřejmě, ne všude, někde se můžeme cachtat.

Neméně nadějně vypadán idea, že jezera po severočeských povrchových dolech budou napuštěna tak, aby hladiny byly v různých výškách pro potřeby přečerpávacích elektráren. Ty by měly dost kapacity, aby vyrovnávaly kolísavý výkon slunečníků a větrníků, takže by se obnovila schopnost regionu fungovat jako stabilní zdroj elektřiny i bez uhlí. Když se to doslechla česká vláda, v pondělí poradila spolku fosilních lobbyistů pod názvem „vládní uhelná komise“, aby znovu uvážili své doporučení těžit uhlí až do roku 2038, protože pak už tam nejspíš bude voda.

Daren Woods, šéf ExxonMobile, přijal volební porážku korporátní kandidátky důstojně a prohlásil, že se těší na spolupráci s novou správní radou, i když „hodně práce máme ještě před sebou“. Stejného názoru jsou však i aktivisté. Profesor Erik Gordon z Michiganské univerzity označil volbu prvních dvou zástupců environmentalistů do správní rady největšího ropného giganta za signál nové éry pro roli korporací v boji proti klimatickým změnám a k tomu i nové éry ve správě korporací.

Dva členové nemohou zvrátit rozhodnutí dvanáctičlenné rady (i když možná budou tři, v době zprávy se ještě pořád sčítaly hlasy), ale stačí strčit nohu mezi dveře, aby tam bylo aspoň vidět. Oba první zvolení zástupci aktivistů si nejspíš s informacemi z korporace snadno poradí, neboť jimi jsou Georgy Goff, bývalý generální ředitel rafinérie, a Kaisa Hietalová, vědecká pracovnice v oblasti životního prostředí a bývalá členka vedení finské firmy pro biopaliva.

Samotný Engine No. 1 má pouhé jedno procento akcií Exxon, ale BlackRock má 6,7 procenta a je druhým největším akcionářem společnosti. Útočit se tedy dá i z této úrovně. Ovšem malá procenta reprezentují velké prachy. Největší penzijní společnosti, nebo společnosti manažerů aktiv, které obsluhují jejich portfolia, mají přísná opatrnostní pravidla, proto obvykle investují do akciových indexů, kde jsou rizika i příležitosti dobře promíchány. Problém je, že když je v indexu ropa, musí do ní investovat taky. To se ale nelíbí střádalům, jejichž peníze jsou jim svěřeny Proto nezbývá než ty ropné společnosti měnit. K Engine No. 1 se připojily i velké penzijní fondy včetně newyorského fondu státních zaměstnanců NYSCRF nebo známého kalifornského fondu učitelů a dalších veřejných zaměstnanců CALPERS.

Stejný posun nálad veřejnosti byl patrný i na valné hromadě druhé největší americké ropné společnosti Chevron, která se konala stejný den. Tam byl prosazen závazek, že společnost sníží emise z paliva, které prodává řidičům a dopravcům. Bude tedy muset být aktivní ve prospěch zpřísňování regulace (aby v tom nebyla sama), zatímco dříve dávala přednost placení lobbyistů, kteří ji brzdili.

Také Exxon udeřil na lobbyisty a v dalším usnesení, které se podařilo na ekologicky rozvášněné valné hromadě prosadit, byla uložena povinnost vedení společnosti, aby zveřejnila jejich seznamy. To může zasáhnout i do Česka. Někteří se možná zaleknou, a tak bude zajímavé sledovat, kdo z významných českých popíračů klimatických změn náhle šlápl na brzdu.