Atletka Olga Fikotová (88) vyhrála v roce 1956 olympiádu, pak odešla do Ameriky...
Pro lásku obětovala svůj domov. Diskařka Olga Fikotová (88) byla v roce 1956 jedinou československou vítězkou na olympijských hrách v Melbourne. S vysněným zlatem získala nejen úspěch, ale i lásku. A právě kvůli ní se musela vzdát nejen reprezentace, ale i milovaného domova. Soudruzi totiž nedokázali překousnout její vztah s americkým kladivářem Haroldem Connollym (†79), za kterého se provdala. Sportu se však nevzdala, a i na prahu devadesátky pořád cvičí.
Narodila se 13. listopadu 1932. Často se uvádí, že jejím rodným městem je Praha, ale pravdou je, že na svět přišla v Mostě. Sama to potvrdila před několika lety, kdy v rozhlase mluvila o svých kořenech. Její tatínek František Fikota byl italský legionář, a když se vrátil z první světové války, sloužil Československé republice. Působil v Mostě u 9. pěšího pluku, kde poznal Olžinu maminku. Pak byl přemístěn k Hradní stráži do Prahy. Rodina bydlela v pražských Dejvicích a Olga chodila do školy na Hanspaulce. Fikotovi chtěli i s dalšími legionáři odjet do Londýna, jenže nakonec se jim to nepovedlo. Jejich jediná dcera Olga totiž onemocněla spálou. To však nebylo to nejhorší, s čím se rodina musela poprat. Po válce jejího tatínka zatkli a Olga málem neodmaturovala. Pomohla jí tenkrát jedna z profesorek na gymnáziu, když její matce dala peníze. Rodina totiž přišla o všechno, včetně bytu. Olga bydlela v Praze u své tety a její máma se odstěhovala k příbuzným do Libiše. Po maturitě musela Olga nastoupit do dílny Výzkumného ústavu těžkého strojírenství, kde získala výučný list. Na vysokou školu, vysněnou medicínu, se dostala až časem, když jejího tátu propustili z vězení. Po 25 letech věrné služby republice ho nejenže zbavili všech hodností, ale odebrali mu i penzi. Práci našel v závodu, kde lakoval potrubí a zábradlí.
Bunda od kolegyně
Olga byla nejen skvělou studentkou, ale také pohybově nadaná a všestranná sportovkyně. Začínala s házenou a později se přesunula k basketbalu. Dotáhla to až do juniorské reprezentace. Bohužel, křivdy se jí nevyhnuly ani ve sportu. Jako členku národního basketbalového týmu ji trenér na mezinárodních závodech nechával schválně sedět na lavičce. Když si stěhovala, na půl roku jí byla pozastavena činnost. „Trenér dával přednost jiné hráčce, která byla jeho přítelkyně. Když už jsem se rozhodla ozvat a říct mu svůj názor, tak to nahlásil vedení a zakázali mi šest měsíců hrát,“ přiznala Fikotová. Rozhodla se tedy, že přesedlá na atletiku. Psal se rok 1953, a právě tady potkala svoji největší životní přítelkyni Danu Zátopkovou (†97), která jí poradila s výběrem disciplíny a navedla ji na hod diskem. „Studovala jsem medicínu a měla praxe v nemocnicích, takže bylo složité chodit na tréninky nějakého kolektivního sportu. Tak jsem si chtěla najít nějaký individuální. Z atletiky jsem totiž nikdy nevyzkoušela jen oštěp a disk, tak mě to lákalo. Oštěp mi přišel takový elegantnější. Tak jsem si říkala, že by mi třeba mohla Dana poradit. A měla jsem štěstí, jednoho dne jsem doběhla tramvaj na Strahov a zrovna tam jeli Dana s Emilem, kteří měli po tréninku, tak jsem jim vyprávěla svůj příběh. Dana chtěla, abych jí ukázala, jak házím, pak mě chytla kolem ramen a řekla: »Tvoje rameno není moc stavěné na oštěp, ale je perfektní na hod diskem«,“ popsala Fikotová, jak se ke svému sportu dostala. Zátopkovi ji také nasměrovali na olympijské hry v Melbourne. Právě Emil jí řekl, že když začne poctivě trénovat a nebude plýtvat časem, o pár let tam můžou letět všichni společně. A Od Dany navíc dostala ještě dárek. Sametovou tréninkovou bundu. „Dana si ji sundala a podala mi ji se slovy: »V ní jsem trénovala na helsinskou olympiádu a teď je tvoje.« Myslím, že Emil pak ještě řekl, že se uvidíme v letadle do Melbourne, a vystoupili. Z celé té konverzace jsem byla ohromená a pamatuju si, že když jsem pak přijela domů, začala jsem na mapě hledat, kde je Melbourne,“ svěřila.
Velkolepá svatba - O té čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 21.