Student, který jinak patří mezi premianty, je náhle ve škole zavalen tolika úkoly, že je nelze ani při nejlepší snaze všechny zvládnout, minimálně ne na dobrou známku. Strach z nesplnění svých povinností ho donutí uchýlit se k podvodnému jednání a jednu seminární práci si nechá zhotovit u firmy, která za peníze tajně zpracovává závěrečné práce. Po studiu získá pozici analytika na ministerstvu obrany s přístupem k tajným informacím a posléze je zahraniční zpravodajskou službou vytipován jako potenciální agent ke spolupráci, neboť se skrze svou chybu v mládí stal snadno vydíratelným.

V minulém díle jsme si přiblížili proces náboru osob, které se samy ozvaly zahraniční zpravodajské službě. Tento díl bude zaměřen na ty, které si služby samy vytipují.

Proces náboru obvykle začíná vytipováním vhodného kandidáta. Hledají se lidé, kteří mohou mít přístup k informacím nebo mohou sehrát podpůrnou roli ve zpravodajské operaci.

Tipování a proces náboru probíhá různými způsoby dle okolností.

Například podle Arthura S. Hulnicka, bývalého důstojníka CIA, jsou hlavní bezpečnostní hrozbou pro 21. století nestátní organizace v podobě teroristů, mezinárodních kriminálních gangů a obchodníků se zbraněmi. Pracují skrytě, a to jen s blízkými osobami, které znají dlouhodobě. Diplomatická imunita pro ně nic neznamená, zákony nectí a odhaleného agenta klidně zabijí.

Získat informace od nestátních aktérů bude vyžadovat naprosto jinou techniku než při získávání informací od diplomata.

  Základní pojmy

Hlavním úkolem pro špionážní operace je získat agenta, obvykle zahraničního.

Osobě, která tipuje, rekrutuje, cvičí a řídí agenty, se říká řídící důstojník.

Představa, že řídící důstojník je dokonalý James Bond mluvící všemi jazyky světa, schopný splynout s jakýmkoliv prostředím, je mylná. Obvykle se zahraniční společností nesplyne, protože trpí jazykovými nedostatky a nezná lokální zvyky.

Potřebuje proto v zemi, kde hodlá operovat, osobu daného etnika se znalostí jazyka, která zapadá do společnosti nebo skupiny. Říká se jí hlavní agent nebo též základní agent. Vztah mezi nimi je tajný, komunikace probíhá skrytě.

S tipováním agenta může pomoci hlavní agent, ale také zpravodajská služba spřátelené třetí země.

Po vytipování agenta začíná první fáze jeho sledování a kultivace. Shromažďují se informace o kandidátovi, které lze získat na internetu, v tisku, v telefonním seznamu, od osob, které jsou s ním v kontaktu.

I když nejsou k dispozici žádné údaje o potenciálním agentovi, řídící důstojník obvykle spolupracuje s týmem odborníků, který si detaily o cílové osobě dokáže obstarat. Využít lze například metody OSINT, sofistikované triky z psychologie, s riziky lze využít SIGINT například k odposlechu telefonních linek.

Klíčovým úkolem je zjistit motivy, proč by kandidát byl ochoten se zahraniční zpravodajskou službou spolupracovat. Základní sada motivů je popsána v rámci MICE, propracovanější sadou motivů je RASCLS. Jde o historické přístupy, nicméně se v určitých mezích uplatňují dodnes. Motivace jsou při náborovém procesu natolik důležité, že jim věnujeme podstatnou část tohoto textu.

Před náborem se také prověřuje, zda už vytipovaná osoba nepracuje pro jinou zahraniční rozvědku.

Zahraniční zpravodajské služby drží v tajnosti, jak tipují své agenty. Veřejně dostupné odborné publikace mohou popisovat metody, které se již nepoužívají, nebo které mají zmást nepřítele.

V tomto článku si zvolíme za hlavního agenta operujícího v České republice fiktivního zahraničního korespondenta Vladimíra a vysvětlíme si, jak může osoba s podobnou legendou v českém prostředí provádět tipování a rozpoznávání motivací potenciálních agentů pro svého řídícího důstojníka z fiktivní země Kaledonie.

  Rámec MICE

V úvodu jsme popsali způsob náboru agenta podle jednoho z nejstaršího rámce známého pod zkratkou MICE, konkrétně nátlakem a kompromitací. Rámec popisuje základní motivy, proč se člověk rozhodne podstoupit rizika spojené se špionáží pro zahraniční zpravodajskou službu. Není sice dokonalý při popisu komplexnosti lidských motivů, a v dnešní době už existují i propracovanější rámce jako třeba RASCLS, stále jej ale můžeme použít jako základ při popisu čtyř nejběžnějších motivací.

Zkratka MICE vznikla z počátečních písmen anglických slov vystihujících tyto čtyři základní motivace:

1. Money – peníze
2. Ideology – ideologie
3. Coercion, compromise – nátlak, kompromitace
4. Ego, excitement – ego, vzrušení

 
MICE – Peníze

V české společnosti s nízkými platy ve státní sféře se může motivace penězi ukázat jako jeden z klíčových motivů. Peníze mohou lidem přinést velkou úlevu od každodenních starostí spojených s vysokými náklady na bydlení a nepředvídatelnými poplatky za energie, mohou přinést dětem vyšší šance na vzdělání, zvýšit obecně celkový životní standard. Mohou být tedy racionálním důvodem, proč přijmout rizika spojená se špionáží.

Ta rizika nejsou malá. Agenti riskují v případě prozrazení smrt, potíže se zákonem, ztrátu zaměstnání, ztrátu reputace, rodiny a přátel. Benefity ze špionáže proto musí převážit základní obavy každé racionálně uvažující osoby.

Vladimír jako korespondent zahraničního tisku může oslovovat vytipované osoby s žádostí o rozhovor. Navrhne, že za tyto informace jim zaplatí tolik, kolik si řeknou. Z veřejné centrální evidence exekucí je mu známo, že proti potenciálnímu agentovi je právě vedena exekuce.

 
MICE – Ideologie

Ideologie patří k nejsilnějším motivům, které zároveň lze opravdu respektovat.

Vytipovaný agent je například přesvědčen, že současná Ruská federace bojuje proti fašistickým západním velmocím a jako jediná plní funkcí světového mírotvůrce, zatímco prohnilý Západ se snaží vyvolávat jen konflikty a ekonomicky na nich prosperovat. Je proto ochoten ruským zpravodajským službám dodávat utajované informace s vnitřním ospravedlňujícím pocitem, že tím zachraňuje celý svět před válkou.

Takoví lidé dokáží celé roky fungovat v systému mezi lidmi, které potají zrazují. Desítky let žijí dvojí život v zemi, kterou považují za nepřátelskou. Nepotřebují za tuto službu pro zahraniční zpravodajskou službu ani pobírat plat. Svoje ideologické postoje dokáží před okolím tajit a v nepřátelském prostředí mohou dokonce prosperovat.

Vladimír si může tipovat vhodné kandidáty mezi účastníky demonstrací proti NATO a EU, může chodit na pietní shromáždění ke konci druhé světové války, hledat je může ale i na kulturních akcích pořádaných menšinami, na přednáškách, mnohdy postačí jen pročítat si blogy na internetu.

 
MICE – Nátlak a kompromitace

Jeden z nejběžnějších způsobů vydírání jsme si ukázali hned v úvodu. Ale není to jen o školství. Vydíratelný je každý, kdo nějakým způsobem porušil zákon, nebo vykazuje chování, které není ve společnosti přijímáno pozitivně.

V minulosti jsou známé případy, kdy lidé byli vydíráni kvůli své homosexualitě, případně za cizoložství. Nástrahy na potenciální agenty líčily i sovětské volavky a havrani, tak zvané vrabčí jednotky. Stasi měla program Romeo.

Každý by si měl uvědomit, že jakékoliv porušování stanovených pravidel či odchylka od společenských norem chování může vést k jeho vydírání.

Existují povolání, kde si nemůžete po práci chodit na kávu, s kýmkoliv se vám zachce. Diplomaté mají třeba bezpečnostní tým, kterému musí každý svůj soukromý kontakt předem hlásit a schůzku si nechat schválit. Dokonce nemůžete vstoupit ani do milostného románku, pokud vám to nepovolí.

Vladimír poskytuje jednorázové placené online konzultace pro studenty vysokých škol v oblasti žurnalistiky a studia cizích jazyků, nabízí i dlouhodobější doučovací kurzy. Pokud se mu studenti ozvou, je ochoten pro ně napsat za peníze i závěrečnou diplomovou práci.

Vladimír má sice manželku a dvě děti, které žijí v zahraničí, v České republice ale předstírá, že je svobodný muž toužící po vztahu. Protože má zároveň bohaté zkušenosti z oblasti psychologie a manipulace, není pro něj problém svést většinu osob bez ohledu na jejich genderovou identifikaci.

 
MICE – Ego a vzrušení

Lidé mají zkreslenou představu o tom, co je to špionáž. Představují si svět plný dobrodružství, výbuchů a přestřelek, kde jsou špioni dokonalými osobami využívajícími nejmodernější technologie a cestujícími po celém světě, užívající si bohatství, mající luxusní domy a auta, ale v realitě to tak nechodí, protože by na sebe přitáhli pozornost. Jsou placeni jen tak, aby je to udrželo v činnosti, případně se jim zaplatí až po splnění úkolu.

Práce špiona je podstatně nudnější.

Jak tedy může být motivem ego a vzrušení?

V rámci této dynamiky to může být například touha po pomstě nebo odplatě. Potenciálním agentem může být nespokojený diplomat, nebo důstojník, který měl problém s pitím a odsunuli ho na podřadnější pozici.

Zahraniční zpravodajská služba jim dává možnost poškodit systém, který jim ublížil. A to je dobrý motiv ke špionáži. Z dlouhodobého hlediska se ale závazek musí ještě upevnit a optimalizovat, aby produktivita agenta neklesala s časem.

Vladimír vás bude provokovat a poté sledovat, jak moc se mu budete chtít pomstít. Napíše o vás třeba provokační článek a poté s ním před vás přistoupí a bude se vám smát do přímo tváře. Pokud vaše reakce bude za hranou zákona, může vás následně i vydírat.

  Jiné modely

Každý obor se vyvíjí a způsoby náborů špionů a hledaní jejich motivů nezůstaly stranou. Lidské motivy jsou ve skutečnosti mnohem více komplexní a potenciální agent nemusí ani vědět, co by ho ve skutečnosti k takové rizikové práci mohlo přivést, správný důstojník umí ten správný motiv v člověku najít a rozvinout ho.

Například na ambasádu přijde zaměstnanec ministerstva obrany s nabídkou jednorázového prodeje utajovaných informací, protože mu hrozí exekuce. Neplánuje se stát agentem zahraniční zpravodajské služby. Chce se jen zbavit rychle své exekuce a mít klid.

Zkušený zpravodajec ale dokáže zajistit, že rozhodně nepůjde o setkání poslední. Může jen zmínit, že po prodeji materiálu mu ještě na nějakou dobu zajistí bezpečnost pro případ nepředvídatelných komplikací.

  Rámec RASCLS

Rozpoznání správné motivace se nepoužívá jen při tipování a náboru agenta, ale využívá se během celého cyklu rekrutace agenta – to je i při jeho tréninku, během operací, i při ukončování vztahu. Rámec MICE sice vystihuje základní lidské motivace, ale pro úspěšnější porozumění je potřeba podívat se hlouběji do lidské duše.

Psycholog Dr. Robert Cialdini vyvinul systém pozitivních přístupů, které lze opět shrnout pod termín složený z počátečních písmen klíčových slov – RASCLS.

RASCLS sestává z těchto klíčových oblastí:

1. Reciprocation – oplata, opětování
2. Authority – autorita
3. Scarcity – nedostatek
4. Commitment, Consistency – závazek, konzistence
5. Liking – mít rád
6. Social Proof – společenské uznání

 
RASCLS – Oplata, opětování

Lidé mají potřebu oplácet to, co jim poskytla jiná osoba. Důstojníci při budování vztahu, téměř vždy na začátku náborového cyklu, jsou štědří a nabízejí jakoukoliv pomoc, klidně i malou, která u budoucího rekruta vytvoří pocit závazku, který by měl později nějakým způsobem oplatit.

Může tím být například pozvání na společný oběd do luxusní restaurace, nebo pozvání na mezinárodní fórum, kde druhá strana platí ubytovaní, cestovné i stravné. Patří sem ale i dobré rady, například informace o pracovních příležitostech v zahraničí, či jen tip na nějakou zajímavou událost.

Často může jít jen o sponzorský dar pro nadaci, výpůjčku audiovizuální techniky pro demonstranty, nabídku pracovní příležitosti s doporučením.

Při tipování lze princip oplaty využít i pro získání dalších informací. Důstojník pošle fotografii svých válečných medailí, potenciální agent na otočku pošle fotografie svým medailí. Důstojník povypráví něco o své rodinné historii, rekrut poodhalí také některá rodinná tajemství.

Aby potenciální agent mohl gesto dobré vůle oplatit, je potřeba, aby se schůzky opakovaly. Tím se postupně vytváří mezi důstojníkem a budoucím rekrutem vztah a upevňuje se.

Vladimír bude dělat rozhovory v luxusních restauracích a platit veškerou útratu, případně nabídne možnost výletu na zajímavé místo za účelem psaní reportáže.

 
RASCLS – Autorita

Respekt k autoritám vzniká u většiny lidí už od dětství. Víme, že poslouchat autority se vyplatí, zatímco odporovat jim s sebou přináší trest.

Důstojníci tak při náboru dávají od začátku najevo, že jsou součástí silného a dobře organizovaného orgánu. Například vypráví, jak silnou a neporazitelnou armádu má jejich země, jak disponují nejmodernějšími vojenskými technologiemi, jak spolupracují s koaličními partnery. Často s vámi jednají jménem instituce, například policejního orgánu, jménem ministerstva zahraničních věcí a podobně.

Jiní mohou uvádět, že mají vyšší pravomoci než ostatní, například mají diplomatickou imunitu, nebo mají možnost najímat analytiky a rozhodovat o výši jejich platu.

Vladimír nebude při představování říkat, že je korespondent deníku X, který v České republice vlastně nikdo ani pořádně nezná, ale představí se jako Vladimír z kaledonských médií, protože to bude navozovat dojem, že za ním stojí celá Kaledonie.

 
RACSLS – Nedostatek

Lidé věří, že když je věc méně dostupná, tak je vzácnější. A pokud je vzácnější, tak je obvykle dražší. A také často věří, že pokud je věc dražší, tak je kvalitnější. Jde opět o psychologii.

Nabídky ke spolupráci je proto potřeba dělat prchavými, čímž se stávají vzácnějšími a tím se o ně zvyšuje zájem. Nedostatek příležitostí je opakujícím se prvkem při úspěšném náboru. Zároveň je hybným prvkem, kdy je potřeba naléhavě nahradit slova činy.

Vladimír nabídne potenciálnímu agentovi společnou cestu na událost, která se již nikdy v budoucnu nebude opakovat. Například na letecký den, který se koná jen zítra a už nikdy jindy.

 
RASCLS – Závazek, konsistence

Lidé se snaží působit dojmem, že ctí nějaké zásady, principy, od kterých jen tak lehce neuhnou. Ti, kteří toto do okolí nevyzařují, bývají společností považování za nespolehlivé, nedůvěryhodné a jsou odmítnuti jako nekonzistentní.

Závazky, které byly učiněny veřejně, jsou ještě důvěryhodnější. Podobně pokud byly stvrzeny písemně.

Vojáci mohou být přesvědčováni, že spáchali válečné zločiny tím, že jsou jim ukázány výpovědi jejich údajných obětí. Někteří vojáci budou mít pocity viny a cítit závazek, že to musí odčinit, nabízí se spolupráce se zahraniční zpravodajskou službu.

Vladimír si na rozhovor pozval aktivistku, která nesouhlasí s tvrzením, že maršál Koněv na konci druhé světové války osvobodil Prahu, neboť přišel až po hlavních bojích Pražského povstání. Během schůzky jsou jí opakovaně předkládány dobové materiály z ruského ministerstva obrany, mnohé mohou být ve skutečnosti zfalšované. Zmiňovány jsou výpovědi místních obyvatel, které Rudé armádě děkují za osvobození před fašisty. Všechno je to stejně přesvědčivé jako výpovědi druhé strany. Aktivistka aspoň na chvíli zapochybuje, jestli se ve svých postojích přeci jen nespletla, zda náhodou nestojí na špatné straně historie.

 
RASCLS – Mít rád

Jste raději ve společnosti s lidmi podobných zájmů, nebo se cítíte příjemně mezi lidmi, se kterými nemáte vůbec nic společného? Obecně máme rádi lidi, kteří nám jsou podobní. Řídící důstojník tak pravděpodobně nebude náš nepřítel, ale spíše nejlepší kamarád. Bude nám velmi podobný. Bude sdílet naše politické názory, bude mít stejné koníčky, bude se věnovat stejným sportovním aktivitám, bude mít stejný životní styl.

Řídící důstojník se bude k potenciálnímu agentovi vždy mile chovat, bude mu naslouchat, vyvine se mezi nimi hluboký vztah a budoucí rekrut mu bude důvěřovat. Možná ho bude považovat i za jedinou osobu, která mu skutečně rozumí, na kterou se může vždy obrátit. A také se bude těšit na každé další setkání, neboť půjde o setkání s kamarádem, kterému může plně důvěřovat.

Vladimír během schůzek s potenciálním agentem bude opakovat jeho nonverbální komunikaci. Pokud si tipovaná osoba přehodí nohu přes nohu, Vladimír to zopakuje. Pokud si naopak podloží bradu rukou, dost pravděpodobně tak učiní i Vladimír. Nedá se vyloučit ani podobná mimika v obličeji.

 
RASCLS – Společenské uznání

Pozorováním ostatních vyhodnocujeme, jaké je společensky správné chování. Pokud všichni kolem vás začnou tvrdit, že krychle je koule, většina lidí, i když to nebude chápat, začne také tvrdit, že krychle je koule. Strach ze společenského odmítnutí je velký.

Pokud vám řídící důstojník řekne, že většina agentů opatřuje tento typ informací, pravděpodobně se budete snažit srovnat s nimi krok.

Vladimír seznámí novinářku lokálního tisku s jiným kaledonským důstojníkem, který je označen za místního znalce kaledonské kultury a vůbec celé kaledonské společnosti. Všichni místní novináři ho již znají a kdykoliv se rozhodnou psát o Kaledonii, nejprve tomuto pánu zavolají a on s nimi vždy podrobně prodiskutuje kaledonský pohled na danou věc.

V příštím díle se již zaměříme přímo na nábory agentů.

 
Odkazy:

Arthur S. Hulnick – Espionage: Does it Have A Future In 21st Century?

Randy Burkett – An Alternative Framework for Agent Recruitment: From MICE to RASCLS