V lednu uplynuly čtyři roky od jejího záhadného zmizení. Tehdy, jen měsíc před třináctými narozeninami, nedorazila dívka do školy. Její máma při odchodu do práce prý viděla přichystané věci a oblečení do školy, odpoledne, když se vrátila, už doma nic z toho nebylo. Jestli ale vůbec žákyně šesté třídy do několik set metrů vzdálené školy odešla, nebo kdy vlastně z bytu zmizela, se dodnes neví. Neví se, kde by mohla být, co se s ní stalo… Míšu Muzikářovou policisté stále hledají, nedávno prověřovali nové poznatky na Plzeňsku. Každoročně ale kriminalisté v Ústeckém kraji pátrají také po desítkách dalších dětí, loni měly všechny případy šťastný konec. Pohřešované děti připomíná Pomněnkový den, který připadá na 25. května.

„V loňském roce jsme pátrali v Ústeckém kraji po 90 pohřešovaných dětech,“ vypočítal šéf krajských pátračů Tomáš Kohout. Jednalo se o útěky i ztracené děti. „Všichni se domů vrátili. V naprosto drtivé většině případů se nám to daří poměrně rychle. Většinou ještě ten den nebo maximálně druhý den,“ zmínil vedoucí 2. oddělení obecné kriminality Krajského ředitelství Policie ČR v Ústí nad Labem.

Za poslední dvě desetiletí se nepodařilo najít v Ústeckém kraji tři děti. V roce 2005 spadl do rozvodněného Podkrušnohorského přivaděče tehdy osmiletý Honzík. S kamarádem házel do vody krabice, jenže uklouzl. Při nešťastné náhodě pravděpodobně utonul, jeho tělo se však nikdy nenašlo, a tak dál zůstává mezi dlouhodobě pohřešovanými. Podobný případ se odehrál také v roce 2012 v Ústí nad Labem. Devítiletý Patrik tam tehdy spadl do Ždírnického potoka v Předlicích, také v tomto případě jsou svědci, kteří to viděli, jeho tělo se ale také neobjevilo.

Pac Man pod Řípem
K sklizni řepky pod Řípem se hlásí Ztohoven. Pac-Man v poli má být jako Babiš

Třetím dítětem, po kterém se v kraji dlouhodobě pátrá, je Míša Muzikářová. Hledali ji stovky policistů i dobrovolníků, speciálně vycvičení psi, používala se moderní technika, nasazeni byli elitní kriminalisté. Dosud se ale neví, co se tehdy dívce z Ústí nad Labem stalo. „Je to specifický případ. Že se ho zatím nepodařilo vyřešit, neseme špatně. Hodně to člověka zasáhne. Leží nám to v hlavě pořád, jsme zklamaní, že nedošlo k vypátrání,“ svěřil se Kohout. „Udělali jsme ale maximum,“ dodal.

Podle policistů se dívka pravděpodobně stala obětí trestného činu. Zmizela 11. ledna 2017, její matka to nahlásila v odpoledních hodinách, když se dívka nevracela ze školy. Jenže tam ráno nebyla. Její telefon byl naposledy aktivní večer 10. ledna. Dodnes není jasné, kdy z bytu odešla, neví se ani, jestli opravdu ještě byla doma, když ráno šla její matka do práce.

Kriminalisté tehdy podezřívali přítele matky Otakara S., domnívali se, že dívku unesl. Po výslechu na policii se ale muž, v minulosti vyšetřovaný také pro obtěžování jiné dívky, oběsil na půdě domu v Čeminech na Plzeňsku. Při výsleších se ale k ničemu nepřiznal, nenechal ani žádný dopis na rozloučenou, zda Míše skutečně ublížil, není jisté. I po čtyřech letech policisté v hledání stále pokračují. Naposledy se v dubnu zabývali oznámením od veřejnosti. „Poznatek se nepotvrdil,“ sdělil Kohout. Pátrat se mělo údajně v odpadní jímce na Plzeňsku. Zatímco ze začátku policisté prověřovali stovky oznámení, aktuálně už jich dostávají minimum.


Policisté nejčastěji hledají děti v době vysvědčení, kdy se bojí jít domů se špatnými známkami. Kriminalisté také potvrzují, že v době covidu byl markantní pokles v počtu pohřešovaných dětí. Velmi často se zabývají útěky z různých ústavů, takových případů mají v kraji až dvě stovky ročně.

Po dětech se začíná pátrat okamžitě. „Nejdůležitější jsou relevantní informace. S kým se dítě stýká, kamarádi, jaké má záliby, kam rádo chodí. Důležitá je také fotografie, popis oblečení. Velkou roli hraje také čas, snažíme se vždy řešit to co nejrychleji,“ popsal šéf krajských pátračů. Policistům pomáhají také média a sociální sítě, kde se zprávy rychle šíří. Naopak je zdržují nepravdivé informace a poznatky.

Při příležitosti Pomněnkového dne, který připadá na 25. května a je připomínkou právě pohřešovaných dětí, zavzpomínal Tomáš Kohout na některé případy, které mu utkvěly v paměti. Například na 12letou dívenku, která šla hledat do vedlejší vesnice příbuzného, jenže zabloudila a přečkala noc v Krušných horách. „Okamžitě se rozjela pátrací akce, večer jsme ji ještě nenašli, ale hned ráno naštěstí zdravou a živou,“ uvedl.

Ubytovna v ulici Čelakovského. Rok 2013.
Na opravu ubytovny má Ústí slíbenou dotaci. Místní ji ale chtějí zbořit

Další dívka, tentokrát 14letá, se zase vydala za klukem do Prahy. Cestovala různými dopravními prostředky, stopem, policisté ji našli za čtyři dny. „Děti dokážou být hodně vynalézavé,“ podotkl Kohout. Každý případ, kdy se dítě podaří rychle vrátit rodičům, policisty potěší, mají ze šťastného konce radost.

Policisté v roce 2012 řešili v Trmicích na Ústecku také únos miminka z kočárku za bílého dne. Byla u něj i matka dítěte, vše viděla. Zareagovat ale nestačila. „Pachatel přiběhl, dítě vzal a utekl. Pachatelé tehdy odvezli kojence do Německa, kde chtěli předstírat, že se dítě narodilo doma,“ zavzpomínal Kohout. Dítě se tehdy naštěstí podařilo najít, po deseti dnech byla Michalka vrácena rodičům, pachatelé únosu byli potrestáni.