Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvAbstinence má při léčbě vždy přednost, vysvětlila psycholožka. Existují však podle ní skupiny lidí, kteří jsou konzumací alkoholu ohroženi, ale spouštěče jejich pití jsou psychické.
Alkohol je v Česku lék na všechno, a kdo nepije, je divnej, říká abstinentka |
„Je to skupina uživatelů, kteří nechtějí abstinovat, necítí se natolik závislí, nebo abstinence nejsou schopni. Odmítají ji a k tomu, abychom je motivovali k práci se sebou samými, máme metodu kontrolovaného pití, tedy nástroj sekundární prevence. Jde o soubor opatření, který vede k tomu, že nemoc, která propukla, se nezhoršuje. Pokoušíme se ji zastavit, případně posunout o příčku výše,“ vysvětlila Marie Funke.
Klienta čeká 17 až 20 ambulantních terapeutických setkání ideálně jednou týdně, vše trvá asi pět měsíců. Pomocí odborníků se především snaží hlouběji poznat sám sebe, spouštěče a mechanismy svého pití. „Nejde o nějaké plánované snižování množství alkoholu - to mají ostatně většinou všichni neúspěšně za sebou,“ řekla psycholožka.
Od rekreačního se rizikové popíjení liší takzvaným „bažením“, tedy neodolatelnou touhou požít látku a cílem léčby je odkrýt složitou strukturu vrstev kdy a proč ono „bažení“ přichází a následně takové stavy dokázat zpracovat a „ustát“ bez alkoholu, pomocí jiných aktivit.
„Metoda kontrolovaného pití rozhodně není vhodná pro lidi s fyzickými projevy závislosti,“ varuje Funke. „Naopak u lidí, jejichž bažení spouští psychika, těm může pomoc přejít od nevědomé, impulzivní konzumace k řízené, plánované a kontrolované. Pro mě je podstatné, že z opakovaných metastudií vyplývá, že třicet procent absolventů kontrolované konzumace přechází později na dobrovolnou abstinenci, kterou na začátku výrazně odmítali,“ řekla psycholožka.
Ideální množství alkoholu je žádné
Přesná hranice, která určí, kdo je a kdo už není alkoholik, neexistuje. „Alkoholismus není bipolární jev, je to kontinuální proces a přesná hranice neexistuje a nejlepší množství alkoholu je žádné. Světová zdravotnická organizace za nízkorizikovou konzumaci považuje 2 deci pro ženu a 3 až 4 dcl vína pro muže, ovšem maximálně čtyřikrát v týdnu.
Podle odbornice existuje několik základních modelů patologických alkoholiků. Je to nárazové pití, tedy druh závislosti, kdy dotyčný dokáže dlouhou dobu pít kontrolovaně či abstinovat a jednou za dva tři týdny přijde silný exces. „Tento druh pití je vysoce rizikový a dotyční by se neměli omlouvat tím, že bez alkoholu přece dost dlouho vydrží.“
Nebezpečné je také udržovací každodenní popíjení. „Alkohol plní funkci denní relaxace, odměny, kdy se nejsme jinak schopni přepnout ze stresu, nedokážeme se jinak uvolnit. „Tento druh pití byl teď v době pandemie nejvíc rozšířen,“ uvedl psycholožka.
Zhoubné je podle odbornice i takzvané sebemedikační pití, kdy alkohol používáme jako lék na emoční stres, hádku či na spaní. „Kdykoliv se alkohol používá jako lék, je to špatné. Nemůže nám splnit základní přirozené potřeby, jako je láska, prosazení kompetencí, svoboda. Pokud se k alkoholu v tom směru upínáme, je to vždycky cesta do pekel,“ řekla Funke.
Jak jsme pili v době pandemie a proč? Které skupiny lidí jsou nejohroženější? A jaké předsudky vůči alkoholikům jsou v nás zakořeněny? Sledujte celý Rozstřel.
Marie Funke (48)
|