Daniel Kroupa: Veřejnou lež nesmíme tolerovat

Jestliže lidé přestávají jeden druhému věřit, společnost se rozpadá. Existuje zajisté i jiný způsob, jak vytvořit a udržovat společnost pohromadě, a tím je násilí. Pak už se ale nejedná o slušnou společnost, ve které mohou její členové svobodně uskutečňovat své životy. Také stát je možné organizovat pomocí násilí, ale ne natrvalo. Vydrží jenom tak dlouho, dokud násilí trvá.

Čtěte také

Alena Schillerová: Lež, v Bruselu hovořím zásadně anglicky

Bylo by jistě naivní předpokládat, že lidé mluví jenom pravdu. Naším jazykem přece říkáme nejen, jak věci jsou, ale také jak mají být, vyjadřujeme jím svá přání, dosahujeme jím i jiných svých cílů, a dokonce jím i cosi konáme. Navíc plnou pravdu nikdo z nás nezná a můžeme se o její hledání a poznávání pouze snažit. Mezi pravdou a lží je ale široká škála možností: omyl, klam, nejistota. Ne každá nepravda je lží. O lži ale mluvíme tam, kde člověk pravdu zná a vědomě říká opak. Podvádí, a proto ničí důvěru.

Vztah založený na důvěře

Demokratický právní stát je uspořádáním velké společnosti a dlouhodobě může fungovat jenom tehdy, když jsou vzájemné vztahy mezi občany a vztahy občanů k reprezentantům veřejných institucí založeny na důvěře.

Čtěte také

Fake news: lež, nebo svoboda slova?

Lidé, kteří jsou pověřeni vykonávat funkce spojené s velkou pravomocí, se o svoji věrohodnost musí starat zvláště pečlivě, protože pokud se dopustí lži, znevěrohodňují nejen svou osobu, ale i úřad, který zastávají. Následkem takového jednání pak bývá, že občané se přestávají řídit i těmi úředními pokyny a pravidly, které jsou pro život státu nezbytné. Jaké škody může napáchat nedostatek důvěry veřejnosti ve státní instituce, nám v uplynulém roce bolestně ukázala koronavirová epidemie.

Období návratů

I v naší nedokonalé demokracii se v určité době stávalo zvykem, že politik důvodně podezřelý z veřejné lži z funkce odstupoval. V posledních letech se ale zdá, jako by toto pravidlo přestávalo platit. Lež je politikům, dokonce i těm nejvyšším, tolerována a jiní, kteří dříve pro tento přestupek ze své funkce museli odejít, se zase vracejí. Jak je to možné?

Vysvětlení je prosté. V mezidobí byli totiž do vysokých státních pozic zvoleni soudně usvědčení lháři, protože jejich voličům tato skutečnost nevadila. Důležitější pro ně bylo, že tito politici vyjadřovali jejich pohled na svět, potvrzovali jejich předsudky a sdíleli jejich averze. Tito voliči se rekrutují nejvíce z řad méně úspěšných, méně vzdělaných, méně informovaných a také z těch, kteří se cítí někdy po právu zklamaní a podvedení demokratickým systémem. Je nepochybně vinou předchozích vlád, že takových voličů svým chováním vyrobily tak veliké množství.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA,Profimedia

Když předkládají dnes politické strany deklarující své odhodlání zjednat nápravu věcí veřejných volební programy, měly by v nich především nabídnout návrhy, jak hodlají obnovit důvěru těchto lidí v demokracii. Nelhat a veřejnou lež netolerovat by mělo být při tom samozřejmostí.

Autor je filozof a pedagog