Ruská ambasáda užívá v Praze k bydlení domy bez kolaudace, staví bez souhlasu úřadů - Na dotaz, zda plánuje ruskou stranu vyzvat k dodatečné kolaudaci předmětných staveb, Ministerstvo zahraničí nereagovalo. HlídacíPes.org se s dotazy spojenými s kolaudací obytných domů obrátil i na ruskou ambasádu v Praze, odpovědi se ale nedočkal…
***
Vzhledem k tradici ruské mentality budou Rusové ve své expanzi pokračovat. Nepřistoupí-li evropské státy na jednotné velení proti nepříteli, podobně jako Řím, stane se Česká republika, tentokráte ale jako první, která zahájí proces rozpadu evropského celku.
***
Kritika má cenu následuje-li náprava kritizovaného. Nenásleduje-li, jde pouze o upozorňování, které se rozplyne je-li verbální, nebo se založí je-li per litteras.
V Česku je kritika velmi populární, ale náprava je často sporadická, nebo velmi zdlouhavá. Kritika tak pozvolna zaniká, nebo se začne dokonce obracet vůči kritikovi. Upadnutí zájmu angažovaného kritika má často za následek vzestup kritizovaného. V politickém prostředí se to projevuje výměnou politiků, kteří současný stav kritizují. Exmin. Petříček, MUDr. Blatný, Pavel Zeman a na jejich místech se objevují loajální občané. Min. Benešová, min. zahr. J. Kulhánek, navrhovaný nejvyšší st. zást. P. Kříž. V každém případě jsou to úředníci, kteří nebudou kritizovat současný stav.
Napadá mě, že se dostáváme do podobného období po druhé světové válce, kdy komunisté v přípravě na únorový puč 1948 odvolávali z vlivných míst úředníky dodržující zákon a dosazovali tam svoje lidi. Tyto tiché machinace za účasti sice kritizujících, ale pouze přihlížejících českých občanů, mohou vyústit v opětovnou bratrskou obruč východní provenience, kterou jsme si sami zavinili a byli nuceni prožívat za dozoru tanků totalitních států dvacet dva let.
V demokratickém Římě, hrozilo-li napadení státu, vláda ustanovila diktátora, kterému byla svěřena svrchovaná neomezená moc, pomocí které uskutečňoval jednotnou politickou sílu. Jen tak bylo možno demokracii ubránit proti násilí panovačného samozvance, uzurpátora, který s loajální skupinou uchvátil moc, aby napadal další státy.
Blaničtí rytíři jsou jen bájnou pověstí, budou spát i nadále. Jan Palach a Zajíc jsou už trvalou výstrahou. Mementem pro nás a pro naši armádu, abychom se probudili, povstali a abychom se hlavně narovnali. Kolem nás opět sílí vliv těch, kteří nedokáží žít v míru a pro které se v budoucnu můžeme stát materiálem na jatka pro násilné obsazování dalších území.
Rusko nás má za nepřátelský stát, protože jsme kritizovali nebezpečné počínání jejich agentů na našem území, při kterém zahynuli dva čeští občané. Rusové buď zapírají, i když se jim jejich činnost dokáže, nebo troufale obsazují území, která jim nepatří. Krym, východní Ukrajina, gruzínská Jižní Osetie a Abchazie, nemluvě o vraždění novinářů, nebo dokonce poslanců, kteří pravdivě poukazují na hrubé a nespravedlivé chování ruského establishmentu a to dokonce na území cizích států.
Rusko je největší stát planety a přitom má jednu z nejmenších lidnatostí. Osm občanů na 1km čtver. Expanzionizmus ruského představenstva tak připomíná chování Nomádů před tisíci lety. Násilím obsazované cizí území považovali za své. Jejich vladař Chán měl neomezenou moc jako současný ruský prezident.
Vzhledem k tradici ruské mentality budou Rusové ve své expanzi pokračovat. Nepřistoupí-li evropské státy na jednotné velení proti nepříteli, podobně jako Řím, stane se Česká republika, tentokráte ale jako první, která zahájí proces rozpadu evropského celku.
K.Mrzílek
16.5.2021
***
Vše je o charakteru českého etnika. „Nahoře“ to nemůže být jiné než „dole“. Kdykoli si Češi vládli sami, nedopadlo to dobře. Pudy a nenávist uměli čeští politici vždy plně využívat. Koledujeme si stále více o zopakování roku 1948. 10 milionů jednotlivců myslících jen na sebe, není žádná síla, pokud není schopna se spojit za jedním cílem, o to snadněji se sní manipuluje a je snadno ovládaná politiky či skrytými strukturami. Pouhé psaní, kritika a nadávání nikoho a nic neohrožuje. Česká jednota je fata morgana, jen při hokeji ne… Stali se z nás individualisté, myslící sobecky jen na sebe a své výhody, proto za nás museli naše problémy způsobené námi samými řešit vždy jiní. Začíná to už u sousedů, kdo je pozve na kávu či oběd, nebo je jimi pozván? Tak vzniká či zaniká občanská pospolitost, soudržnost, tradice, které jsou základem schopnosti jednoty, řešení a dosažení společného cíle. Snad tomu nadcházející doba přispěje. Jen po válkách a krizích se probouzejí a obnovují potřebné morální hodnoty, bez kterých nemá lidský život smysl. Každý musíme svými silami zapřahat - nejen ve svůj prospěch - a být příkladem ostatním. J.Š.
***
Lze vysoudit normální svět? Nebo nám zmizí pod rukama?
Read more...