Můj kousek štěstí

Lubomír Kostelka - Nikdy nenašel tu pravou

Můj kousek štěstí

Tatínek přerovského rodáka Lubomíra Kostelky (†91) pracoval jako strojvedoucí na dráze, maminka byla v domácnosti, ale měla koníčka, a jistě nepřekvapí, že jím bylo ochotnické divadlo.

Mladý Lubomír se, jak se říká, nějakou dobu hledal. Před válkou začal studovat obchodní akademii, ale vyloučili ho. Za války se vyučil elektrikářem a v Brně pak, když studoval průmyslovku, potkal Vladimíra Menšíka (†58), toho času taktéž studenta průmyslové školy. Stali se z nich nerozluční kamarádi, nezapomenutelná dvojice Ládin a Lubin, která se uměla opravdu důkladně podívat na dno džbánku.

Průmyslovou školu dokončili v roce 1949, poté se společně zapsali na brněnskou konzervatoř, z níž se v padesátých letech stala proslulá JAMU.

Od roku 1953 Lubomír Kostelka krátce působil v divadle v Českém Těšíně, odkud ho vyhodili, protože se jednou

Zbývá vám 80% článku k dočtení. Nenechte si to ujít!
Přístup k celému článku získáte s PREMIUM předplatným.
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
Pokud vám stačí odemknout pouze tento článek, můžete tak učinit okamžitě zasláním jediné SMS. Zašlete SMS ve tvaru "ctu clanek" na číslo 903 33 20. Během chvilky obdržíte číselný kód, kterým článek odemknete.
Cena SMS odeslané na číslo 9033320 je 20 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje Airtoy a.s. Infolinka: 602 777 555, www.platmobilem.cz.

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden