Proto se i jindy obezřetný kouč Pavel Vrba nebojí říct: „Adam musí sbírat zkušenosti, ale jeho čas se strašně rychle blíží. Brzy pro nás může být klíčovým hráčem.“
Prosadit se co nejrychleji v áčku Sparty totiž není něco, co by Karabce svazovalo. Je to výzva.
„A výzvy on potřebuje, aby se posouval,“ přitakává kouč David Holoubek, který nadaného záložníka poznal v dorostu Sparty i v reprezentační osmnáctce. „V tom se podobá třeba Patriku Schickovi. Jakmile je v komfortním prostředí, vidíte na něm trochu uspokojení. Potřebuje před sebou vidět maximální výzvy, pak dokáže neskutečné věci. Tím jsem si jistý.“
Není důvod nevěřit. Karabcovi i minimum prostoru stačí, aby ukazoval, že Sparta si kromě útočníka Hložka hýčká ještě jednoho zázračného Adama.
Když v neděli naskočil na dvacet minut za remízového stavu proti Baníku, hru rozhýbal a pomohl k vítězství. Ve středu proti Plzni šel na trávník zase za vyrovnaného stavu, během půlhodiny vybojoval penaltu a v závěru sám přidal gól na 3:1.
Mazácky. I když mohl přihrát před prázdnou bránu spoluhráči Minčevovi, sebevědomě práskl do balonu levačkou sám.
„Minčiho jsem si všiml v poslední chvíli,“ vysvětloval. „Nechtěl jsem riskovat, že přihrávku zkazím, když už jsem byl připravený pálit.“
Gól byl ale jen jednou z ochutnávek toho, co teenager s hubenýma nohama a vysokým číslem 36 na zádech dovede.
Sparťanský kouč Vrba po výhře nad Plzní: Karabcův čas se rychle blíží |
„Proti Plzni bylo krásně vidět, jak silný je ve hře do plné obrany a jak všechno umí změnit jedním dvěma geniálními momenty,“ všiml si Holoubek. „Díváte se na to jako trenér a říkáte si: Ty brďo, proč to hraje takhle? Vyřeší situaci úplně jinak, než byste si představoval, a ona je to ve finále nejlepší možnost. To vás napadá: Páni, jak to tam ten kluk může vidět?“
Právě proto Karabec už v sedmnácti v lize vyniká. Možná dřív na trenéry na první pohled působil jako salámista, kterého zápas přestává těšit, když se nevyvíjí podle jeho představ, ale Vrba ho za přístup chválí: „Je trpělivý, důsledný, fantasticky trénuje. Jsem přesvědčený, že nám do budoucna hodně moc pomůže.“
Přes nejnebezpečnější věk se Karabec už pomalu překlenul, na začátku července bude plnoletý. Za Spartu už v součtu odehrál téměř 40 soutěžních zápasů, nakoukl i do reprezentační jedenadvacítky, kde byl během Eura suverénně nejmladší.
Vlastně není divu, že přeskakuje kategorie. Ve fotbalové DNA má totiž něco, co českým hráčům obvykle zoufale chybí: jiskru, troufalost, lehkonohost, umění překvapit.
Pro obránce je nečitelný. Přihrává? Střílí? Jde do kličky? Nevíte!
 |
I proto se na první pohled nabízí srovnání se současným sparťanským sportovním ředitelem Tomášem Rosickým, který podobně udivoval na přelomu milénia. Ale...
„Podle mě je Adam jiný typ,“ myslí si Holoubek. „Rosa uměl neskutečně překonávat prostor ve sprintu s míčem u nohy, v tom byl jedinečný. Adam až takovou rychlost nemá, zato si prostor mezi řadami umí sám najít. Vytváří si finální a předfinální pozice na poslední třetině hřiště, tam má obrovskou sílu.“
Bravo Adam. Teenager Karabec, další fotbalový úkaz ze Sparty |
Proč tedy Karabec ještě nepatří nastálo do základní sestavy a Vrba mu prostor na hřišti dávkuje opatrně? Možná i Rosického příklad varuje: teenageři by se neměli přetěžovat. Zvlášť ti, na kterých ještě plandá dres a potřebují zesílit, aby jim kariéru nezkrátilo časté okopávání, ke kterému jejich herní styl vybízí.
„Adam se určitě potřebuje osvalit. Pomůže mu to v rychlosti, v soubojích, taky psychicky,“ tuší Holoubek. „Když takového kluka necháte v sedmnácti hrát pravidelně od začátku, bude to mít asi tenhle vývoj: první zápas super, druhý slušný, třetí slabší, čtvrtý slabší, v pátém si říkáte: Safra, je to vůbec on? Musíte ho z toho ještě občas vytáhnout, aby si odpočinul, nabral zkušenosti a naučil se vyhodnocovat situace.“
I to je výzva.
A ty má Karabec rád.
