T.G.MASARYK: „Nebojte se! Za dvacet let je budeme asimilovat, 
budou mluvit naším jazykem a už dávno zapomenou na své předky.“
***
Edvard BENEŠ: „Vyžeňte Němce z jejich domů, továren a farem a vezměte jim všechno kromě kapesníku, aby do něho mohli plakat! “
***
Anglický ministr zahraničí Ernest BEVIN charakterizoval dopady rozhodnutí z Postupimské konference ze dne 17. července 1945, podle Times z 5. listopadu 1945, v anglické poslanecké sněmovně, takto: „Pane Bože, to je sakra lidské šílenství. Byla to strašná podívaná.“
***
Winston CHURCHILL , srpen 1945: „Za železnou oponou se odehrává tragédie nesmírných rozměrů.“
***
„ ....základní podmínkou pro skutečné přátelství našich národů je pravda. Byť by byla jakkoli tvrdá,
je třeba ji vyslovit“
VÁCLAV HAVEL
***
Jak jsme vraždili muže, ženy, starce, nemocné, invalidy, děti, kojence, batolata a nenarozené – v době míru...
Publikuji první ukázku z této děsivé knihy – Výkřiky z pekla nevyslyšeny. Neodvážili jsme se bojovat s nacisty. Na druhou stranu jsme měli v době míru více než dost „odvahy“ mučit a vraždit nevinné a bezbranné. Nejde jen o trvalou, nevyvratitelnou vinu pachatelů, ale také i o neodejmutelnou vinu těch, kteří jen přihlíželi. Hlavním viníkem je prezident Edvard Beneš, vrchní velitel armády. Nezavelel k boji proti nacistům na ochranu republiky, zato svoji nenávistnou rétorikou proti všemu německému budil ty nejnižší lidské pudy, nenávist a podporoval tak „boj“ proti bezbranným. Tato zvěrstva způsobil a toleroval záměrnou nečinností a svoji sebestřednou politikou. Proto i komunisté podpořili zákon: „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát“ a jeho následné zničení. Kníže Karel Schwarzenberg má pravdu: „Edvard Beneš byl válečný zločinec a měl stanout také před Norimberským tribunálem!“
Dodnes jsou tyto zločiny tabu. Pachatelé beztrestně přežili či stále žijí mezi námi. 
Po válce se stali členy KSČ a po roce 1989 se jejich potomci staly „podnikateli“. Komunistická strana zůstala v parlamentu a jejím prvním místopředsedou se stal její předseda KSČM Vojtěch Filip. Byl zvolen 75% hlasů anonymních poslanců, členů „demokratického“ parlamentu. Dokáže si někdo představit, že by NSDAP po válce nebyla rozpuštěna a v Bundestagu budou zasedat její členové? Nepotrestané zlo nikdy samo od sebe nezmizí!
Francouzi, v zemi kde byla, na rozdíl od nás válka, si v referendu odhlasovali, že své Němce nevyženou. Jak nádherné je dnešní Alsasko-Lotrinsko a jak zpustlé jsou dnešní Sudety, kdysi tak kvetoucí hospodářsky i kulturně, včetně krajiny, kterou z džungle, po staletích tvrdé práce, tak skvěle zkultivovali. Kdy se konečně naučíme místo bourání, ničení, loupení a rozkrádání, také budovat, aby budoucí generace na nás mohly být hrdé?!
Plebejství a provincionalismus nás ohrožují nejvíce. Varoval před ním už TGM a další významné osobnosti našich dějin. Kdo sám nebojuje, neriskuje, neobětuje, umí „bojovat“ jen když nehrozí žádné nebezpečí - o to zákeřněji a mstivěji.
***
Jdem opíkat zajíce! To znamenalo upalovat Němce, aneb Poválečné násilí není odčiněno
***
Teprve až tato kniha vyjde v češtině a toto genocidum etnika, spáchané na vlastním obyvatelstvu se stane veřejným tématem, budeme se moci nazývat vyspělou, demokratickou a kulturní zemí. Zatím jsme stále východní provincií, zcela pod vlivem dědictví totality a pod kontrolou Ruska.
Jsme Bohemianové různého etnického původu, žijící na území Bohemie po staletí. Už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. TGM udělal chybu, že nezaložil republiku podle švýcarského vzoru jak původně zamýšlel. Není žádný důvod myslet si, že bychom nedokázali to co Švýcarsko s potenciálem, který země měla a o který nevratně přišla.
Jan Šinágl, 14.5.2021
***
PROLOG
Na tom se shodují všechny civilizované národy světa: Člověk, nejinteligentnější bytost stvoření, má výlučnou odpovědnost za všechno, co se děje na naší planetě. Samozřejmě mimo skrze lidské síly nevyhnutelných přírodní pohromy.
Vtělením nám tedy byla uvalena bezpodmínečná kosmická morálka, která v průběhu lidského vývoje dosáhla víceméně plodného kulturního úspěchu v závislosti na rasách a kmenech, které vznikly. Někteří postupovaly na vrchol po své genetické touze, jiní zůstali v intelektuální skromnosti tj. jsou dodnes v mentálně podmíněném deficitu na úrovni starých časů. V případě ještě dalších, především kmenů a národů, které vyrostly pod válečným násilím, však ve vývoji nepochopitelného sadismu zůstala nelidská krutost politováníhodnou vlastností, jako nevyléčitelnou.
Češi jsou od 6. století našeho letopočtu postoupili do střední Evropy v návaznosti na Avary, aniž by zpočátku zobrazovali sjednocený lid. Jejich genetickou směs s Avary lze dodnes poznat podle vzhledu mnoha Čechů. Ani bestiality svých pánů nemohli být úplně zbaveny. Dokonce i poté, co se začali etnicky vyvíjet, trpěli neřestí vražedné nouze. Obzvláště od husitských bouří v 15. století až do dnešních dnů nosili otevřeně, ale většinou tajně, „dýku v rouchu“. Za vše co kulturně a civilizačně získali, vděčí svým německým sousedům.
Od té doby, co dosáhli jednoty, se tento lid pohyboval sem a tam mezi póly podřízenosti a nenávistných domněnek. Je možné, že jim to bylo vnuceno díky zaklíněnosti uprostřed německého prostoru, kdy se dostali do morální stísněnosti, ve které nízké instinkty získaly převahu. Ambiciózní Češi, téměř ochromeni nepřístupným tvůrčím duchem svých větších německých sousedů, vyrostli v těchto komplexech, které na základě závisti a nelibosti vedly ke známým charakterovým explosím. Tato úzkost v její duši je hnací silou jejího neopodstatněného šovinismu. To je jediný způsob, jak vysvětlit nejvíce politováníhodnou zvláštnost tohoto lidu, jeho příležitostnou touhu po krvi.
Během staletí soužití Němců a Čechů v Čechách a na Moravě nebyl jediný Němec, který by Čecha usmrtil z nenávisti, nebo pomsty. Na druhé straně to, co je popsáno níže, bestiálnost s počtem 241 000 úmrtí, je nepřekonatelné!
To by bylo téma pro televizi, kdyby se mu už po padesát let nevyhýbala všechna média na světě, protože po těchto neuvěřitelných krutostech následoval zločin století totálního vyhnání celého sudetoněmeckého etnika z jejich vlasti, kterou před sedmi nebo více stoletími osídlili jako svůj nový domov. A tento světový zločin má být zahrnut do cílů spojenecké křížové výpravy za humanitu, křesťanství a lidství!
Alexander Hoyer
Dobový svědek
***
ÚVOD
Tato kniha potvrzuje poznání, že explose sadismu v květnu 1945 v Čechách byla světovým rekordem v mučení, které je výjimečný dodnes a při němž bylo zabito více než 500.000 Němců (241.000 civilistů a 250.000 zabitých vojáků).
Sadismus existuje v lidech a v kulturách. Německý sociální psycholog Erich Fromm dospěl k závěru, že kolektivní sadismus lze často nalézt v industrializovaných sociálních třídách, které se cítí bezmocné.
Husité smažili své vězně v rozložených sudech. O staletí později, v květnu 1945, Češi upalovali německé raněné vzhůru nohama nad planoucími ohni jako živé pochodně.
Zvláštní duplicity.
V době čarodějnic byly ženy sťaty nebo spáleny, protože měly obcovat s ďáblem. Imaginární ďábel čarodějnictví se stal realitou v sériových vraždách naší doby. Role obětí čarodějnictví hrála v květnu 1945 v Čechách nevinná německá žena.
Je pochopitelné, že potomci nechtějí mít nic společného s těmito napáchanými zločiny. Pak však nesmí vrazi parazitovat na zakrváceném, vypleněném majetku. Dnešní Češi se v gigantické loupeži stali přechovávači ukradeného majetku. Předkové jim dali Danajský dar. Kdo nevidí vinu, nikdy se jí nezbaví.
Tato kniha navazuje na sérii „Schreie aus der Hölle“ publikovanou v „Neue Kronenzeitung“, největším rakouském deníku na jaře 1994, s dalšími podrobnými zprávami. Má pomoci zaplnit mezeru v historii, která je tak pečlivě střežena už 50 let.
Autor by rád poděkoval spolupracovníkům Alexandru Hoyerovi, Herwígu Griehslerovi a Maximiliánu Czesanymu za jejich příspěvky.
Ing. Ingomar Pust
***
50 000 sledovalo popravy
V neděli 13. května 1945, kolem poledne, přijel prezident Dr. Beneš do Prahy. Na jeho počest byli v řadách zapáleni Němci jako živé pochodně.
Toto uvádí lékař Dr. Hans Wagner, který byl ten den zázračně stále na svobodě. Byl také zatčen 14. května. Zažil následující:
Na Staroměstském náměstí se proti obloze tyčily ukoptěné sutiny vyhořelé radnice a některých městských domů. V dobře známé restauraci „U svatého Havla“ naproti Stavovskému divadlu, visely na štítu firmy z tepaného železa, napůl zuhelnatělé pozůstatky německých vojáků se svázanýma nohama. Jednomu z nich chyběla pravá ruka až k ramennímu kloubu, očividně byla amputována.
Před hlavním vchodem na Wilsonově vlakovém nádraží se ozval výkřik. Všiml jsem si, že dav napadl blonďatou ženu, bránila se a hovořila česky bez přízvuku. V okamžiku byla obklopena, šaty z ní strhli, ležela nahá a celá od krve na podlaze, kde byla dále traktována. Místem projel těžký vůz s pivem, byl zastaven, koně rozpojeni a zapřaženi každý k jedné noze ležící ženy. Tělo bylo roztrhnuté, žena strašlivě křičela, než zemřela.
Jednou v neděli odpoledne se revoluční garda vloupala do dvojité cely v našem oddělení, kde bylo umístěno 25 chlapců ve věku 14 až 16 let. Pocházeli z oblasti Liberecka a měli být údajně členy Werwolfů. Jak je patrné z pokynů, chlapci byli umístěni před naše dveře a stáli proti sobě ve dvou řadách. Museli nejdříve předvádět kohoutí zápasy, pak křičet „Heil Hitler“ a navzájem se fackovat. Přiměli je k tomu muži a přihlížející, pomáhali také si také gumovými obušky. Tato hra se zvrhla v krveprolití. Chlapci museli lízat krev z kamenných dlaždic. Pokud by to někdo neudělal, byl by zbit. Některé z dětí zvracely a ostatní musely zvratky jíst. Nyní byli delikventi nuceni svléknout se do naha a jeden po druhém si museli lehnout na stůl, na kterém byli bičováni, dokud maso nezůstalo viset na kostech. Mučitelé se nedokázali zdržet těch nejhloupějších vtipů a nejhorších poznámek. Když byli všichni chlapci zmláceni, byli odvlečeni do sklepa. Ti, kteří stále jevili známky života, byli zavěšeni na háky na zdi a tak konečně zlikvidováni.
V mé cele ležel s vysokou horečkou český člen ochranky podniku Cink z továrny automobilů a leteckých motorů Walter v Jinonicích u Prahy. Diagnóza: onemocnění ledvin. V noci v deliriu spadl z postele a ležel v bezvědomí na podlaze. Když jsem stáhl přikrývku z postele, abych ho zakryl, pach latríny z jeho postele mě téměř zabil. Nebyla pro něj ani láhev s močí, ani noční stolek, aby si mohl udělat všechno sám pro sebe. Zatímco umíral, byl převezen do Všeobecné nemocnice.
Za krásného zářijového večera došlo na náměstí před budovou soudu v na Pankráci k obrovskému rozruchu. Část náměstí, které jsem si ze svého okna mohl přes zákaz přehlédnout, bylo plné aut a chodců. Matky přijely s kočárky a školní děti vylezly na střechy aut. Náhle začal nekonečný potlesk. Prof. Dr. Josef Pfitzner, primátor hlavního města Prahy, byl právě popraven oběšením uprostřed tří vysokých šibenic, které byly postaveny na černém, zavěšeném pódiu.
Pfitznera následovala řada dalších osobností. Popravčí divadlo trvalo hodiny. 50 000 Čechů dychtivě přihlíželo.
Veřejná poprava německého univerzitního profesora Dr. Josefa Pfitznera 6. září 1945 na Pankráckém náměstí, se stala českým národním obveselením.
***
EPILOG
Z nože nenávisti tekla lidská krev
Když v roce 1919 po mírovém diktátu v St. Germain, podle kterého byly německé oblasti Čech, Moravy a rakouského Slezska násilně začleněny do nově založeného státu na truc „Československo“, zeptal se novinář francouzského „MATINU“ prvního českého prezidenta Thomase Garrique Masaryka, zda by toto násilné podmanění 3,6 milionu Němců v té době nepředstavovalo nespravedlnost, politické použití síly, národní narušení malého multietnického státu.
Masaryk odmítavě mávl rukou: „Nebojte se! Za dvacet let je budeme asimilovat, budou mluvit naším jazykem a už dávno zapomenou na své předky.“
Navzdory nelidskému politickému, ekonomickému a sociálnímu útlaku se tři a půl milionu Němců žijících v tehdejším Československu (říkali si sudetští Němci) nijak neasimilovali. Naopak! V důsledku neúnosného krácení jejich nejzákladnějších práv na život, se v průběhu dvaceti let spojili v jednotné obranné bitvě, která na podzim roku 1938 původně přinesla nápravu nespravedlnosti diktované ze St. Germain, kvůli arbitrážnímu rozhodnutí Anglie a Francie (!) Podle nóty z Anglie a Francie z 19. září 1938 museli Češi postoupit německá území zpět Německé říši. Vláda Praha tuto podmínku přijala dne 21. prosince 1938. Výslovně byla přijata.
Sudety byly svobodné a po dvaceti letech nevolnictví to bylo opět německé území. Jediné správné řešení. Byla odstraněna do očí bijící nespravedlnost a svět si vydechl úlevou, protože český prezident Dr. Eduard Beneš chtěl válku místo tohoto mírumilovného řešení.
Vítězství nad jejich dějinnými lžemi spočívá v letech 1918/19. To, co jim umožnilo obsadit sudetské oblasti mělo za následek porážku. A Češi otrávení nepopsatelným šovinismem to nedokázali překonat. Duše českého lidu se vařila nenávistí a hněvem. To se znovu naplnilo až v květnu 1945, po vojenské porážce Německé říše ve druhé světové válce.
Pro Čechy to byla hodina pomsty. A sudetští Němci byli v jejich šílenství krve spojenci opět „omyty ruce“. Komplexy méněcennosti, které v Čechách duněly po staletí, je vedly ke strašlivému vyprázdnění.
Zvěrstva uvedená v této knize jsou jen zlomkem toho, co se stalo v té době. Německá tvrdá práce a německý duch, vytvořili ekonomický a kulturní klenot z Čech a Moravy po staletí neúnavné práce. Hrál do rukou Čechů a podruhé z něj udělali pole krve. Jak to teď asi bude vypadat v Evropském společenství?
Výkřiky z pekla tam zůstaly a jsou stále nevyslyšeny dnešním světem. Zůstaly nevyslyšeny dokonce předchozými spolkovými prezidenty a kancléři Spolkové republiky Německo a Rakouska. Jak by to znělo, kdyby jednoho dne čeští představitelé EU vyzvali k naplnění Benešových dekretů, které pro ně stále platí jako evangelium a očistili Střední Evropu od Němců, podle výzvy zbožňovaného bývalého prezidenta Beneše: „Vyžeňte Němce z jejich domů, továren a farem a vezměte jim všechno kromě kapesníku, aby do něho mohli plakat! “
Alexander Hoyer
***
Schreie aus der Hölle ungehört
Prag im Mai 1945: Die Furien der Hölle, hier waren sie losgelassen
***
Praha v květnu 1945: Furie Pekla, zde je vypustili
Emil Kolben – tak jsme likvidovali nejlepší z nás a sami sebe!
Jak byli „odměněni“ hrdinové Pražského povstání
Dnes před 80 lety byl zatčen gestapem generálmajor Josef Mašín
***
P.S.
... Konrad Henlein vypracoval osmibodový program, který představil 24. dubna 1938 v Karlových Varech. Za Sudetoněmeckou stranu požadoval mimo jiné. úplnou rovnost německé menšiny jako etnické skupiny, zřízení a uznání německého sídelního prostoru v Československu, zřízení německé samosprávy s výlučně německými státními zaměstnanci, nápravu hospodářských škod utrpěných od roku 1918 německy mluvícími obyvateli a konečně „plnou svobodu hlásit se k německému dědictví a německému pohledu na svět“. ...
Nemuselo tak k rozpadu Československa dojít. Připomínám, že v roce 1935 Sudetoněmecká strana vyhrála parlamentní volby. Tento osmibodový program se v principu plně dodnes osvědčuje ve Švýcarsku. Sudetští Němci by zcela jistě po válce nevolili komunistickou stranu. JŠ.
***
Báseň A.S.Puškina: „Vyšel rozsévač, aby zasil símě své…“, je stále aktuální – i po 195 letech…
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní
svobodu v poušti rozsévat,
z čistého srdce, z duše rád
úhorům v zotročené pláni
životodárné sémě dát –
nadarmo jsem však mrhal prací,
námahou, časem inspirací…
Paste se tedy klidně dál!
Hlas cti vás nevyburcoval
Nestojíť stáda o svobodu!
Stříhej a řež je, bij a nič;
dědictvím jejich z rodu k rodu
je chomout s rolničkou a bič. …
***
Read more...